Očkování dospělých stále na okraji. Přitom může zachránit život, zabránit komplikacím i snížit riziko infarktu

Chroničtí pacienti a senioři v Česku by měli začít více myslet na své zdraví a nechat se očkovat, apeluje Česká vakcinologická společnost. Vakcinace může zabránit komplikovanému průběhu choroby i dekompenzaci zdravotního stavu. U pacientů, které trápí arteroskleróza, navíc může očkování proti chřipce a pneumokokům působit preventivně a snižuje tak riziko infarktu. Foto: Freestockphotos.biz

Když se mluví o očkování, je obvykle řeč o dětech. Faktem ovšem je, že se problematika stejně tak týká i dospělých, zejména těch starších a chronicky nemocných. Jenže zatímco u adolescentů nebo cestovatelů už očkování nad rámec povinnosti není výjimkou, lidé vyššího věku stále nejsou zvyklí smysluplně investovat do svého zdraví. První vlaštovkou v tomto směru je hrazené očkování proti pneumokokům pro seniory, které už se setkalo s odezvou. Česká vakcinologická společnost v rámci Evropského týdne očkování, který odstartuje v pondělí, proto apeluje na to, aby rizikové skupiny využívaly hrazeného očkování, a ti, kdo tuto možnost zatím nemají, zvážili výdaj z vlastní kapsy. V některých případech totiž nejen že vakcína ochrání před vlastním onemocněním a u chronických pacientů zabrání dekompenzaci, ale navíc může mít další benefit – očkování proti chřipce a pneumokokům totiž pomáhá bojovat také proti arteroskleróze.

 

„Očkování z dětství není celoživotní a ukazuje se to na celé řadě infekčních onemocnění – posledním případem jsou spalničky, příušnice či černý kašel. Proto i v dospělosti najdeme období a skupiny, které očkujeme. Druhým důvodem, proč očkovat, je, že funkčnost imunitního systému nám bohužel s věkem klesá – imunologové uvádějí, že už po čtyřicítce jsme imunitně starší a výkonnost i počet buněk klesá. Proto se u starších osob zvyšuje náchylnost k infekcím. Dalším důvodem, proč se věnovat dospělým, je, že je mezi nimi vyšší výskyt chronicky nemocných pacientů, objevuje se více komorbidit a rizikových faktorů, které ještě mohou být zhoršeny průběhem infekčního onemocnění,“ vysvětluje Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti.

Na situaci reaguje i vývoj, takže přibývá vakcín pro dospělé a rozšiřují se i indikace. Letos se navíc nově zavádí úhrada očkování u některých chronicky nemocných pacientů bez ohledu na věk. Jedná se o úhradu očkování proti invazivním meningokokovým onemocněním, pneumokokovým onemocněním, onemocněním vyvolaných Haemophilus influenzae typu b a proti chřipce u pacientů s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny, pacientů po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových hemopoetických buněk, pacientů se závažným imunodeficitem nebo u pacientů po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní pneumokokové infekci. Novinkou je také zavedení úhrady vakcíny proti pneumokokovým onemocněním u osob ve věku nad 65 let.

Zvážit očkování by ovšem měli i další chronici – s onemocněním jater (virová hepatitida A a B) či ledvin (pneumokoky, chřipka), diabetem (chřipka, pneumokoky, virová hepatitida B), srdečním onemocněním, s CHOPN či astmatem (chřipka, pneumokok, černý kašel), onkologickou chorobou, po transplantacích a jinou formou imunosuprese (meningokok, pneumokok, chřipka, Haemophilus influenzae typu b), HIV (virová hepatitida B) či s neurologickými poruchami. „V minulosti byl strach očkovat neurologicky nemocné v obavě, že by vakcína mohla onemocnění zhoršit. Dnes je řada evidence-based studií, které jasně prokazují, že je strach neoprávněný. Naopak jsou tito pacienti ve vyšším riziku infekcí – jestliže třeba neurologické onemocnění ztěžuje vykašlávání nebo dýchání, pak jestliže pacient onemocní pneumokokovým onemocněním nebo pertusí, může obtížné vykašlávání zhoršit průběh neurologické poruchy,“ vysvětluje Chlíbek.

Osvěta je na místě u pacientů i lékařů

Bohužel, povědomí o očkování u dospělých u nás za moc nestojí. Obeznámenost je s vakcinací proti tetanu a chřipce, dál už značně klesá. „Pořád je velká skupina pacientů, kteří nevědí o tom, jestli mají být z pohledu své nemoci očkováni a jestli mají jít za specialistou, nebo svým praktickým lékařem. Proto jsme si dali za cíl zvýšit povědomí mezi dospělými, ale i mezi lékaři a specialisty. Rádi bychom do očkování zapojili více praktické lékaře pro dospělé a nově také specialisty, ať už nemocniční, nebo ambulantní. U dospělých je třeba využívat každou návštěvu zdravotnického zařízení, protože k lékaři nechodí na preventivní prohlídky tak často jako děti. Hlavně bychom rádi předešli nejhorší variantě, se kterou se bohužel doposud někdy setkáváme, kdy například neurologickému pacientovi edukovaný praktický lékař doporučí některá očkování, on se pak jde poradit se specialistou a ten mu s ne úplnou znalostí posledních doporučení poví, že by raději neočkoval,“ dodává Chlíbek.

Důvodů pro očkování je hned několik. Patří k nim pochopitelně individuální ochrana pacienta (např. diabetici mají šestkrát vyšší riziko nákazy pneumokokem, onkologičtí pacienti 32 krát a hematooknologická onemocnění mají riziko dokonce více než 50 krát vyšší), ale důležitá je také ochrana dětí a dalších osob. Kojenci, kteří ještě nepodstoupili očkování proti černému kašli, se totiž často nakazí od svých rodičů nebo prarodičů, proto je na místě ochránit je zprostředkovaně. Z podobného důvodu by se měli očkovat také ti, kdo přicházejí do styku se zranitelnými osobami, jako jsou zdravotníci, pracovníci v sociálních službách a podobně. Faktem také je, že čím vyšší je proočkovanost, tím nižší je cirkulace viru nebo bakterie v populaci a klesá tak riziko nákazy pro osoby, které ze zdravotních důvodů očkovány být nemohou nebo nemají dostatek protilátek.

Jeden důvod navíc mají k očkování některé vybrané skupiny chronicky nemocných pacientů. Ukazuje se totiž, že očkování proti chřipce a pneumokokům mají kardioprotektivní efekt. „Onemocnění srdce a kardiovaskulární problémy jsou spojeny s arterosklerózou, což je zánětlivý proces. Pozitivní účinek očkování je dvojí. Jeden je nespecifický – pokud předcházíme závažným onemocněním, jako pneumokok nebo chřipka, eliminujeme zánětlivé procesy v těle a nedochází tak k časté nebo rozsáhlé destabilizaci arterosklerózy. Specifický účinek spočívá v podobnosti – antigeny obsažené ve vakcínách jsou podobné s antigeny arterosklerotických plátů. Jestliže člověka očkuji proti chřipce nebo pneumokokům, vytvoří si protilátky nejen proti antigenům chřipky a pneumokokům, ale protilátky díky podobnosti reagují i na arterosklerotické pláty. Studie tak potvrzují, že postvakcinační protilátky zpomalují arterosklerózu a snižují riziko srdeční příhody. Očkovaní tak mají i mimo chřipkovou sezónu nižší výskyt infarktu myokardu,“ vysvětluje profesor Chlíbek s tím, že účinnost opatření může být až 45 procent, což je přinejmenším srovnatelné s běžně doporučovanou statinovou léčbou nebo zanecháním kouření.

Aktuální problémy? Klíšťovka, spalničky, černý kašel

Proti kterým chorobám (pokud pomineme rizikové skupiny) je pak očkování obzvláště aktuální? V posledních letech výrazně narůstá výskyt klíšťové encefalitidy, a to zejména ve vyšších věkových skupinách, kde je navíc větší riziko komplikací. V roce 2013 přitom byla proočkovanost 23 procent, jenže nejvyšší byla u adolescentů, zatímco senioři se nechávali očkovat zřídka.

V poslední době také čím dál častěji slyšíme o spalničkách, kterých přibývá v Česku i v Evropě. „K 6. 4. 2018 bylo nahlášeno 70 případů spalniček, z toho 48 v Praze. Řekl bych, že 39 z nich nebylo očkováno,“ konstatuje docent Jan Smetana z Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. K tomu, aby nemoc v populaci necirkulovala, by přitom měla být proočkovanost 98 procent, minimum je 95 procent. Bohužel však proočkovanost u tříletých dětí klesla na 90 procentech, některé regiony jako Praha se dokonce pohybují na 80 procentech (severozápad Prahy byl na 70 procentech). „Je to tedy optimální situace, kdy se mohou onemocnění jako spalničky v populaci snadno šířit,“ říká Smetana.

V riziku jsou pak všichni, kdo onemocnění neprodělali a nebyli očkováni. Povinné očkování přitom u nás bylo zavedeno v roce 1969, ještě několik let se ovšem očkovalo jen jednou dávkou. Pro představu – ještě v 60. letech na spalničky zemřely tři stovky lidí. Protože se přitom jedná o velmi infekční onemocnění vyskytující se v sedmiletých cyklech, dosahoval počet nemocných dětí jednou za sedm let i tří až čtyř set tisíc. „Zánět mozku, o kterém se neustále mluví při očkování, měl riziko jeden na tisíc nemocných. Riziko po očkování není nulové, ale je tisíckrát nižší – jde o jeden na milion,“ zdůrazňuje docentka Vilma Marešová z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK a Katedry infekčních nemocí IPVZ.

Další chorobou, jejíž výskyt roste, je černý kašel. Nejohroženější jsou přitom neočkovaní – malé děti před první vakcinací, senioři a chronicky nemocní. „Existuje doporučení nechat se očkovat proti pertusi minimálně jednou v dospělosti, optimálně ale v době, kdy se zakládá rodina, a pak v případě chronického onemocnění. Specifickou skupinou jsou gravidní ženy, kdy máme doporučení na očkování v průběhu těhotenství. Imunitní působky, které si žena vytvoří v průběhu těhotenství, přechází v průběhu nitroděložního vývoje na dítě a to je nějakou dobu po narození chráněno. Pak už následuje vlastní očkování dítěte,“ vysvětluje Jan Smetana.

Pokud bychom se na problematiku podívali z druhé strany, tedy z pohledu zájmu pacientů, je čím dál populárnější očkování proti pneumokokům ve vyšších věkových kategoriích. „Velký úspěch přineslo zajištění úhrady ze zdravotního pojištění. Pořád jsme se nenaučili utrácet peníze za vlastní zdraví, raději je utratíme třeba za vitamíny v lékárně, který takový efekt nemají,“ říká profesor Chlíbek.

Dalším často žádaným očkováním je to proti klíšťové encefalitidě. „Tam hraje roli neustálé seznamování dospělých s nárůstem. Kdybychom se podívali na poslední tři roky, došlo k víc jak 90procentnímu nárůstu. Lidé vidí nárůst po celé republice a mají vlastní zkušenost, protože asi každý na sobě někdy za život klíště našel,“ dodává Chlíbek. Přesto by podle něj právě klíšťová encefalitida mohla být dalším kandidátem na zařazení do hrazeného očkování.

Třetí žádanou kategorií pak jsou cestovatelská očkování proti žloutenkám a tyfu. „Budeme rádi, když se do skupiny lidí zařadí i chronicky nemocní, kteří si uvědomí, co mohou udělat pro kompenzaci svého stavu – včetně očkování,“ uzavírá Roman Chlíbek.

Michaela Koubová