Nejnovější zpráva Institutu pro inovace a veřejný záměr (IIPP – Institute for Innovation and Public Purpose) jenž je součástí University College London ukázala, že až 78 procent patentů udělených v USA Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) jsou jen variacemi na léky už přítomné na trhu. Mezi lety 2000 a 2011 jen čtyři procenta nově celosvětově schválených léků byly skutečné novinky, které měly léčit nemoci, jež postihují zejména chudé země. Jen v lednu minulého roku utratily farmaceutické společnosti začleněné do amerického akciového indexu S&P 500 bezmála 300 miliard dolarů (asi 6,7 bilionu korun) za výkup svých vlastních akcií. To je ekvivalent 61 procent všech výdajů na výzkum a vývoj v tom stejném období.
„Problém částečně spočívá v tom, jak farmaceutické firmy užívají patentový systém,“ píše pro list Washington Post Mariana Mazzucatoová, šéfka výše zmíněného Institutu a vedoucí týmu autorů uvedené zprávy. Podle ní firmy namísto toho, aby vyvíjely nové léky, snaží se pouze prodlužovat stávající patenty nad zákonem danou dvacetiletou lhůtu, která platí v USA. Používají k tomu různé triky tak, aby dokázaly svůj lék chránit déle, přestože se v zásadě jedná jen o recyklaci již vyvinutého.
Soukromé zisky za veřejné peníze
Jako příklad Mariana Mazzucatoová uvádí Losec, který je určený pro léčbu pálení žáhy a vředů. Jeho výrobce, AstraZeneca, si jej nedávno nechala patentovat znovu, ale pod jiným názvem. Přitom prý k žádné významné inovaci u tohoto léku nedošlo, avšak AstraZeneca získala de facto prodloužení patentové ochrany a znemožnila tak konkurentům nabízet obdobný produkt.
„To ale není všechno. Zatímco na výzkum a vývoj nových léků ve velkém přispívají daňoví poplatníci, ovoce sklízejí farmaceutické firmy,“ píše Mazzucatoová. To dokládá vývoj léku proti hepatitidě typu C, Sofosbuvir. Jeho vývoj byl po více než deset let financován z veřejných zdrojů prostřednictvím vládní Agentury pro záležitosti veteránů (Department of Veterans Affairs) a Národního institutu zdraví (National Institutes of Health). Ale když biotechnologická společnost Gilead Sciences získala výsledný lék, dvanáctitýdenní terapie vyšla na americkém trhu na 84 tisíc dolarů (1,9 milionu korun). Ke konci loňského roku přesáhly prodeje Sofosbuviru hranici 50 miliard dolarů (1,1 bilionu korun).
Sofosbuvir ale není žádnou výjimkou. Američtí daňoví poplatníci financovali vývoj každého z 210 nových léků, které byly mezi lety 2010 a 2016 schváleny Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. „Farmaceutické společnosti se stále častěji na veřejné peníze sloužící k financování výzkumu dívají jako banky na své finanční produkty – příležitost si krátkodobě vylepšit svou ziskovost,“ říká Mazzucatoová.
Farmaceutičtí giganti utrácejí více peněz na výkup svých vlastních akcií s cílem zvýšit jejich tržní hodnotu než na výzkum a vývoj. Americký Pfizer vydal za posledních deset let za tímto účelem téměř 140 miliard dolarů (3,1 bilionu korun), zatímco na výzkum a vývoj šlo z jeho kapsy za stejné období pouze 82 miliard (1,8 bilionu korun). A takto by se dalo pokračovat, myslí si Mazzucatoová.
Jak z toho ven?
Šéfka IIPP však pouze nekritizuje, ale nabízí také řešení. Podle ní by bylo nejefektivnější, kdyby se k výzkumu a vývoji v této oblasti přistupovalo stejně jako v případě národní obrany. Armáda se totiž rovněž opírá o veřejné zdroje, ale je schopna v interakci s těmi soukromými řešit problémy, které mají pro daňové poplatníky jasný přínos. „Přístup založený na plnění misí nás dostal na Měsíc,“ tvrdí Mazzucatoová s tím, že vynálezy, které s přípravou letu a vlastním letem na Měsíc souvisely, se následně rozšířily do celé ekonomiky.
Podle Mazzucatoové by se americké zdravotnictví mohlo inspirovat agenturou DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) spadající pod ministerstvo obrany. Jejím cílem je vyvolat a podpořit prvotní investice do průlomových technologií, které podstatně zlepšují národní bezpečnost. Podobnou agenturu (ARP-E) vytvořilo také americké ministerstvo energetiky, které se zaměřuje na elektrickou síť.
„Ministerstvo zdravotnictví by mělo ustanovit něco podobného – třeba HARPA (Health Advanced Research Project Agency – pozn. red.), co by stimulovalo inovace ve zdravotnictví,“ navrhuje Mazzucatoová. Vláda by v takovém modelu stanovovala priority, ale do chodu agentury by přímo nezasahovala. Spotřebitelé (tedy pacienti) by měli zároveň garantovaný přístup k nejnovějším inovacím.
Nelze přehlédnout ani to, že pro změnu dosavadního modelu fungování farmaceutického byznysu se vyslovili také analytici z banky Goldman Sachs. Podle nich je nabíledni, že ziskový princip je v tomto odvětví natolik zakořeněný, že potřebuje zásadní transformaci. Ta by měla spočívat ve skloubení podnikání za účelem zisku a vytváření užitku pro co nejširší veřejnost, uzavírá svou úvahu Mazzucatoová.
Petr Musil
