Nakažlivost vlčího zívání a další malé velké zprávy

Zívání je pro vlky stejně nakažlivé jako pro člověka. Foto: Flickr

Jak zívají vlci. Cesty za DNA našich předků. Ptáci rádi špačky. Spánek jako placebo. Pár slov o klinických studiích.

 

 

 

 

ZÍVÁNÍ JE PRO VLKY STEJNĚ NAKAŽLIVÉ JAKO PRO LIDI

Teresa Romerová a její kolegové z Tokijské univerzity zveřejnili výsledky střednědobého pozorování, podle kterého je pro vlky zívání stejně nakažlivé jako pro lidi. Napodobování v rámci dvanáctičlenné členné smečky v tokijské zoo bylo tím rychlejší, čím vyšší byl sociální statut vlka, který začal zívat jako první. Vlčice napodobovaly zívání rychleji než samci, což napovídá cosi o tom, že jsou (ostatně stejně jako lidské samice) citlivější na sociální podněty.

Ukazuje se, že psi si nápodobu zívání nemuseli vyvinout v průběhu domestikace, ale měl ji už jejich vlčí předek. Otázka zní, zda je to náhoda a podobná „předpřipravenost“ umožnila, aby se pes stal prvním domestikovaným druhem, nebo zda podobnou schopnost nemají i jiné druhy savců. Pro zajímavost ještě uveďme, že přenos zívání je mezidruhový. Vlivem člověka může začít třeba zívat pes.

 

VYDÁVÁME SE NA CESTU ZPÁTKY V ČASE ZA NAŠIMI PŘEDKY

Specialisté z týmu AncestryDNA úspěšně použili DNA žijících lidí k rekonstrukci značné části genomu Američana žijícího v devatenáctém století a jeho dvou manželek. Díky této technologii se můžeme dozvědět, jak asi vypadali naši předci a jaké znaky poslali z minulosti svým potomkům.

K pátrání po předcích už nemusíme používat jen stránky matrik, pomáhá i DNA. Ilustrační foto: Twitter
K pátrání po předcích už nemusíme používat jen stránky matrik, pomáhá i DNA. Ilustrační foto: Twitter

Podle Catheriny Ballové z AncestryDNA vlastně můžeme cestovat v čase za svými předky. Genetika začíná odpovídat na otázky o vzhledu předků a o tom, jaké jejich znaky procházejí historií až k nám. „Je to velice vzrušující,“ říká Ballová. „Nejde jen o poznávání rodinné historie, ale také o lepší pochopení těch, kteří tu byli před námi.“

Metody rekonstrukce lidského genomu používají sofistikované technologie k propojení současnosti s minulostí. Odborníci z AncestryDNA použili genetický materiál dnešních lidí k rekonstrukci genomu jistého Davida Speeglea a jeho dvou manželek, Winifred Crawfordové a Nancy Garrenové, kteří žili v Alabamě na počátku 19. století. David a jeho dvě manželky přivedli na svět množství dětí a díky svému rozrodu se stali ideálními kandidáty na první rekonstrukci genomu rodinných předků.

 

PTÁCI VYUŽÍVAJÍ NEDOPALKY CIGARET K VYPUZENÍ ROZTOČŮ Z HNÍZD

Montserrat Suárez Rodriguez z univerzity v Mexico City podnikl se svými kolegy obšírný výzkum přínosu použití vláken z cigaretových nedopalků v hnízdech. Skoro šedesát hnízd vybavili důmyslnou pastí v podobě drobného topného tělíska s lepivým povrchem. Teplo láká roztoče, kteří se shromažďují na vyhřátém místě a tak uváznou v lepivé pasti. Díky tomu se dají snadno spočítat a přitom příliš nerušit obyvatele hnízda.

Vrabci si do hnízd dávají cigaretové nedopalky a zbavují se tak roztočů. Ilustrační foto: Carolinabirds.com
Vrabci si do hnízd dávají cigaretové nedopalky a zbavují se tak roztočů. Ilustrační foto: Carolinabirds.com

U obydlí poctivě vybaveném nedopalky bylo o šedesát procent roztočů méně než v hnízdě bez nedopalků. V testovacím vzorku bylo 27 hnízd vrabců a 28 hnízd pěnkav. Boj ptáků s roztoči pomocí repelentů nezačal v minulých letech v Mexiku, ale trvá už velmi dlouho. Celá řada ptáků do svých hnízd zabudovává rostliny, které roztoče odpuzují. V Mexico City jen vrabci našli nový zdroj, který využívají. Je to pěkný příklad adaptace organismu na změněné podmínky.

Jak sám Rodriguez přiznává, překvapilo ho, že ptáci preferují nedopalky cigaret Marlboro Red. Ale i tato záhada má poměrně triviální vysvětlení. Výzkum totiž probíhal v areálu univerzity, jejíž studenti preferují právě tuto značku. A ptáci seberou ze země to, co je nejblíže.

 

KDYŽ NEMŮŽETE SPÁT, ASPOŇ SE TAK TVAŘTE. POMŮŽE VÁM TO.

Pokud špatně spíte, vystačíte s placebem. Tvrdí to studie, která zjišťovala, zda budou mít lidé, kterým se řeklo, že měli více kvalitních REM fází během spánku, vyšší kognitivní schopnosti, ačkoliv ve skutečnosti spali jen mělkým spánkem.

Stačí věřit, že jste dobře spali a budete dobře vyspalí. Ilustrační foto: Azumio.com
Stačí věřit, že jste dobře spali a budete dobře vyspalí. Ilustrační foto: Azumio.com

Studii představil Eric Horowitz na svém blogu. Na počátku experimentu byli jeho účastníci přesvědčivě poučeni o vztahu mezi kvalitou spánku a kognitivními funkcemi. Také jim bylo řečeno, že normální podíl REM fází během spánku je zhruba dvacetiprocentní. Tito účastníci pak byli připojeni na počítač a řeklo se jim, že bude měřit jejich pulz a srdeční a mozkovou frekvenci. Z těchto dat měl počítač vypočítávat dobu trvání REM fází.

Účastníci však nedostali skutečná čísla – některým byla prostě sdělena velmi podprůměrná doba REM fází a z toho tedy mohli vyvodit, že jejich spánek byl velmi nekvalitní. Jiným byla naopak řečena nadprůměrná doba trvání REM fází – ti si pak mysleli, že měli spánek velmi kvalitní. Tito účastníci měli ovšem i sami říct, jaký mají pocit ze svého spánku.

Ukázalo se, že ti, kteří měli pocit, že jejich spánek byl kvalitní, měli pak mnohem vyšší skóre v testech rychlosti zpracování informací, který zahrnuje pamatování si telefonních čísel a verbální test. Ti, kteří měli pocit, že nespali dobře, měli testy mizerné.

Zajímavé je, že sdělení vědců, jak jejich spánek vyhodnotili na základě snímání počítačem, nemělo na úspěšnost těchto testů žádný vliv.

Autoři studie tedy došli k závěru, že tato zjištění potvrzují jejich hypotézu a myšlení dokáže ovlivnit kognitivní funkce, ať už pozitivně, nebo negativně. Toho by se dalo využít, jen přijít na to, jak sami sebe oklamat a přesvědčit, že jsme měli lepší spánek, než tomu bylo doopravdy.

Dalo by se to však zkombinovat s nějakým spouštěčem – například, když budeme věřit, že pití mléka nebo jiného šláftruňku těsně před spaním náš spánek zlepší a znásobí REM fáze, může to skvěle fungovat, přestože ve skutečnosti bychom pak spali hodně špatně.

 

PRŮZKUM DOKÁZAL, ŽE…

Autor digestu už několikrát zmínil, že má jisté výhrady k množství zpráv o tom, co všechno prokázal ten který průzkum, nejlépe pak doprovázený klinickou studií. Před Vánoci se s tímto druhem v zásadě bezcenných informací roztrhl příslovečný pytel.

Ceňte zuby, najdete přátele, tvrdí „klinická studie.“ Ilustrační foto: Pinterest
Ceňte zuby, najdete přátele, tvrdí „klinická studie.“ Ilustrační foto: Pinterest

Půvabná je například zpráva o tom, že „Muži s krásným úsměvem jsou považování za úspěšnější, prokázal průzkum.“ Dočtete se v ní strhující data.

Třeba tohle: Muž se zářivým úsměvem více vydělává (v šestasedmdesáti procentech případů), je úspěšnější u přijímacích pohovorů (77 %) a má více přátel (84 %).

Připojeno je i zásadní poučení: „Pokud se tedy rozhodnete pro sebevědomý úsměv, díky kterému budete okolí vysílat pozitivní signály, nezapomeňte ani na odstín svých zubů. Díky tomu, že muži obecně více kouří, konzumují červené víno a kávu, inklinuje jejich sklovina k zabarvení do žluta. Přitom ale muže s bílými zuby považuje za více přitažlivé celých 86% respondentů!“

Aby byla celá studie nadnárodní, je připojeno i srovnání Česka se Slovenskem: „Na Slovensku považuje 63 % respondentů svěží dech za velmi důležitý, zatímco v Česku je to o 10 % méně – pouhých 53 %.“

To je opravdu neuvěřitelné. Zbývá už jen dodat, že celou studii si zaplatil výrobce bělící zubní pasty, který se domnívá, že se najde tak přiboudlé individuum, aby se pokusilo získávat přátele skrze cenění bělostných řezáků a trháků. Pokud by se ale opravdu našlo, přeje mu autor digestu zářivý úsměv a světlé zítřky.

Ondřej Fér