Smrtící zabijácká noční můra vždycky byla oblíbenou hororovou rekvizitou. Syndrom nenadále smrti v noci (SUNDS) ale opravdu existuje a zejména mladí mužové na jeho následky umírají.
Mladý zdravý člověk bez varování zemře ve spánku. To není začátek hororu se strašným Freddym Kruegerem v hlavní roli, ale o dost hrozivější realita choroby, pro kterou se vžilo označení SUNDS – sudden unexpected nocturnal death syndrome. Právě ojedinělé zprávy o tomto zabijákovi mimochodem inspirovaly ponurého režiséra Wese Cravena k vymyšlení příběhů odehrávajících se v Elm Street.
SUNDS je geneticky způsobená choroba, napadající lidské srdce. To v noci během spánku obecně bije slaběji, u lidí, kteří trpí SUNDS se ale může i zastavit. Tělo během spánku do značné míry přichází o schopnost autoregulace a výsledkem je smrtící výpadek srdečního rytmu. Jak říká Matteo Vatta, docent na Baylor College of Medicine in Houston, napadá tato nemoc především mladé muže s kořeny v jihovýchodní Asii.
“Ačkoliv to pro někoho nejspíš bude překvapivé, v jihovýchodní Asii v sedmdesátých letech syndrom nenadálého úmrtí v noci zabil víc mladých mužů než automobilové nehody,” řekl Vatta Live Science.
Syndrom nenadálého úmrtí ve spánku lékaři poprvé zaznamenali v sedmdesátých letech minulého století mezi uprchlíky před vietnamskou válkou. Když se tito lidé usídlili ve Spojených státech, začal mezi nimi syndrom řádit tak říkajíc ve velkém, což vyvolalo zájem ze strany lékařů, ale také psychologů a policistů, kteří se domnívali, že se jedná o nějaký druh vyřizování starých účtů.
Ani dlouhé a důkladné zkoumání neukázalo na jinou příčinu úmrtí, než je právě SUNDS. Psychologové se pochopitelně začali ptát, zda za nenadálé noční úmrtí nenesou odpovědnost noční můry spojené s traumatizujícími zážitky z válečných hrůz. Dobrá zpráva je, že se žádnou takovou spojitost nepovedlo prokázat.
Noční můry tedy zabíjet nemohou – pokud se tedy neocitnete v kouzelném světě pana Cravena.
Ondřej Fér
