Na farmacii v Brně to vře: děkan neprodloužil smlouvu ex-děkanovi, ten navrhuje jeho odvolání

Blíží se vánoční svátky, ale na Farmaceutické fakultě v Brně místo radostného očekávání vládne strach a nejistota. Bývalému děkanovi docentu Milanovi Žemličkovi (jenž osm let fakultu vedl, deset let řídil tamní Ústav přírodních léčiv a ještě stále je členem její vědecké rady i akademického senátu) současný děkan Tomáš Parák neprodloužil pracovní smlouvu. Důvod neuvedl. Ještě předtím neprodloužil smlouvu ani bývalé předsedkyni akademického senátu docentce Ladislavě Bartošové z Ústavu humánní farmakologie a toxikologie. Oba v podstatě vyhození pedagogové přitom mají pověst čestných lidí, kteří jsou oddáni svému oboru – farmacii. Na fakultě postupně roste napětí. Vznikly webové stránky Farmacie se nebojí, kolem kterých se formuje fakultní „opozice“, která je přesvědčena, že současný děkan Parák a s ním propojené osoby se snaží zbavit oponentů. Sám Parák naopak v mailu rozeslaném pracovníkům a studentům večer o třetí adventní neděli, hovoří o „skupině o několika netrpělivých jedinců“, která prý „rozpoutala neuvěřitelné inferno“. Jeho předchůdce Žemlička oficiálně navrhnul akademickému senátu Parákovo odvolání. A hlavní důvod? Děkan Parák prý svou nekompetentností ohrožuje čerpání evropských peněz.

 

Farmaceutická fakulta v Brně prožila své znovuzrození v roce 1991, po dlouhých desítkách let, kdy byla z rozhodnutí „strany a vlády“ zrušena. Spolu s fakultami veterinárního lékařství a veterinární hygieny vytvořila školu, která se od roku 1994 nazývá Veterinární a farmaceutická univerzita (VFU) Brno. Nápad spojit se s veterináři se ukázal jako šťastný, farmacie v Brně prožila úspěšných dvacet let rozvoje a vydobyla si slušné renomé. O dobrou pověst teď může snadno přijít. Zvláště, pokud by měla vracet desítky miliónů korun z evropského projektu v případě, že nedodrží podmínky dotace. Nebo proto, že děkan vyhodí z fakulty bez uspokojivého vysvětlení svého předchůdce.

Vyhazov. Ale proč?

Jak vznikla současná krize? Pokud půjdeme po personální linii, musíme začít loňským únorem, kdy se ujal funkce nově zvolený děkan Tomáš Parák. Na podzim pak došlo k prvním podstatnějším personálním změnám. Především byla provedena rošáda ve vedení Ústavu přírodních léčiv, kterému do té doby deset let šéfoval docent Milan Žemlička.  Tomu skončilo funkční období, vyhlášen byl konkurs, do kterého se Žemlička přihlásil. Druhým účastníkem klání byl jeho zástupce ve vedení ústavu docent Karel Šmejkal. Výběrová komise, ustanovená děkanem, však nevybrala ani jednoho z nich a děkan pověřil vedením Ústavu přírodních léčiv pracovníka Ústavu chemických léčiv.  Z šesti ústavů fakulty jich polovina má pouze pověřeného vedoucího.  V  Ústavu molekulární biologie a farmaceutické biotechnologie děkan pověřil vedením zmíněného docenta Šmejkala. To je poněkud zvláštní – docent Šmejkal nebyl dost dobrý pro děkanovu komisi, aby vedl ústav, v němž pracuje, ale důvěru dostal jako pověřený vedoucí úplně jiného ústavu.

Posléze nadešly volby do akademického senátu fakulty, před nimiž  – podle Parákových kritiků – „děkan narychlo přijal několik nových zaměstnanců, kteří se okamžitě stali akademickými pracovníky, aby stihli odvolit, ty správné lidi“ (jak sdělil pod příslibem anonymity Zdravotnickému deníku pracovník fakulty). Údajně měsíc před volbami senátu proběhlo výběrové řízení na nové akademické pracovníky. Šest jich od děkana obdrželo kladné rozhodnutí a voleb se zúčastnili. Ostatní museli čekat na dobu po volbách, jichž se proto nemohli zúčastnit. Děkan tak mohl ovlivnit složení volitelů.

Letos na podzim následovaly další kroky. Nejprve neprodloužení smlouvy docentce Ladislavě Bartošové, bývalé předsedkyni Akademického senátu, která na fakultě působí již 15 let. Na její obranu již vznikla petice, která má aktuálně něco přes 200 signatářů.  A nyní se dostáváme k již zmíněnému neprodloužení smlouvy bývalému děkanovi Milanovi Žemličkovi. Odpůrci současného děkana mají jasno: podle nich se Parák bojí, že by Žemlička mohl znovu kandidovat, případně za podpory oblíbené docentky, a proto je třeba se obou zbavit.

Bývalý děkan prý nepatří do optimalizace

Zdravotnický deník chtěl znát názor děkana Paráka, ale ten nám napsal, že nestihne odpovědět do uvedené lhůty (otázky poslány ve středu, lhůta v pátek – zcela běžný novinářský postup, neptali jsme se na nic komplikovaného – viz otázky a odpověď na konci článku). Nicméně nabídl osobní setkání za deset dní.

Bez problémů odpověděl rektor univerzity profesor Pavel Suchý. Na otázku, zda mu připadá normální, aby se fakulta náhle zbavila bývalého děkana a předsedkyně senátu,  rektor odpověděl: „Předně se nikdo nikoho nezbavoval. Prodloužení smlouvy není nijak nárokovatelné. V případě, kdy přednostové ústavů, na kterých dotyční zaměstnanci pracovali, nebyli s jejich výkony spokojeni, jde o logické vyústění. Současně je potřeba dodat, že součástí personální strategie univerzity je optimalizace počtu akademických pracovníků v rámci vyrovnávání se s ekonomickými problémy vysokých škol. Farmaceutická fakulta má tři nové mladé docenty, současně je v běhu jedna profesura, takže v případě docenta Milana Žemličky, který už dosáhl důchodového věku, se jedná o kroky, které vyplývají z této strategie.“ Toto vysvětlení má ale několik háčků, docentovi Žemličkovi „navrhnul“ neprodlužovat smlouvu pověřený vedoucí ústavu, který sám pracuje na jiném ústavu. Nesdělil mu přitom důvody, ani nějaké výhrady k jeho práci. A samozřejmě na fakultě pracují i starší učitelé (dva dokonce kolem 80 let). Žemlička je ještě docela mladý důchodce.

Pan rektor má jistě pravdu, že prodloužení smlouvy není nárokovatelné, právně je postup zřejmě v pořádku. Přeci jenom se ale všichni aktéři pohybují na akademické půdě, kde bychom očekávali určitou společenskou úroveň mezilidských vztahů. Jakým způsobem se o svém konci na fakultě docent Žemlička vlastně dozvěděl?  „Prof. Csöllei (to je onen pověřený vedoucí – pozn. redakce) si mě nechal zavolat na sekretariát a předal mně písemné instrukce, jak si mám do konce roku dočerpat dovolenou, protože mi nebyl prodloužen pracovní poměr,“ napsal na dotaz ZD Milan Žemlička. “Na moji otázku o důvodech mi prof. Csöllei řekl, že to jsou interní fakultní informace, které se nesdělují,“ dodal.

Žemlička má také jasno, jaké je skutečná příčina neobnovení smlouvy a tedy nuceného odchodu z fakulty ke konci letošního roku. „Snaha děkana odstranit oponenty a vytvořit si podmínky pro zvolení do dalšího funkčního období. Protože děkana volí akademický senát, je potřeba předem odstranit ty osoby, které by hledaly jinou alternativu a měly šanci dostat se do senátu. Je taky potřeba zbavit se lidí, kteří v senátu upozorňují na nesrovnalosti a vyžadují informace a taky zastrašit případné tiché oponenty. Hlavně ty, kteří by mohli být do senátu, který vybírá děkana, zvoleni. Takový scénář celkem úspěšně uskutečňuje na Fakultě veterinárního lékařství děkan Nečas,“ uvedl Žemlička pro ZD.

Odvolejte děkana!

Na stránkách „Farmacie se nebojí“ Žemlička konkretizoval své věcné výhrady. Zejména pak ve zdůvodnění návrhu na odvolání Tomáše Paráka z funkce děkana, kterou zaslal před několika dny fakultnímu Akademickému senátu. „Děkan MUDr. Tomáš Parák Ph.D. ohrožuje povinnou udržitelnost projektu Rozvoj DSP Farmacie (Pavilon Farmacie II) a vytváří tím neúnosné riziko finančních sankcí pro fakultu a univerzitu. Nerespektuje zejména poslání Centrálních laboratoří, které mají v souladu s projektem sloužit ke zvýšení intenzity výzkumu prostřednictvím spolupráce s dalšími, zejména zahraničními výzkumnými institucemi a aplikační sférou. Dosadil do tohoto pracoviště osoby, které jsou pro vědeckou práci nekompetentní a Centrální laboratoře nevyvíjejí prakticky žádnou výzkumnou činnost,“ píše mj. v návrhu docent Žemlička. Na pavilon přispěla Evropská unie z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) částkou 160,8 milióny korun (tzv. způsobilé výdaje).  Peníze přišly na stavbu v rámci projektu „Rozvoj doktorského studijního programu Farmacie“, jehož současné (ne)plnění docent Žemlička kritizuje. Dobře totiž projekt zná, byl to on, kdo jej jako děkan podporoval a odborně garantoval. Pokud má pravdu Žemlička a nikoliv Parák, který jeho kritiku bagatelizuje, může nakonec dojít k blamáži a fakulta by musela v krajním případě dotaci minimálně částečně vracet.

Bývalý děkan současnému také vyčítá, že kumuluje prostředky z anglického studijního programu a neumožňuje obnovit přístrojové vybavení. Navíc prý vloni nevyčerpal mzdové prostředky ve výši 641 tisíc korun, ačkoliv je finanční ohodnocení pracovníků fakulty podprůměrné. „Nejčastější výmluvy jsou na finance. Měli byste ale vědět, že jsem novému děkanovi nechal v různých fondech přibližně 7,8 milionu korun a že do roku 2015 se převádělo 18,3 milionu. Další milionové prostředky se kumulovaly během tohoto roku z anglického studijního programu,“ vysvětlil docent Žemlička zaměstnancům a studentům fakulty na webu Farmacie se nebojí.

Nerušte „relativní pohodu“

Jak už jsme uvedli výše, děkan Parák neodpověděl na otázky ZD, ale zaměstnancům a studentům poslal tuto neděli mail, v němž dští síru na své kritiky a jmenovitě Milana Žemličku. Dikce mailu je sama o sobě zajímavým úkazem, konkrétní informace v něm však prakticky nejsou žádné. „Asi jim nevyhovuje, že skončila vláda jednoho muže a jednoho ústavu. Mimochodem ústavu, který chtěl obsadit téměř celý nový pavilon farmacie sám pro sebe. Je jim trnem v oku relativní pohoda, která na fakultě až doteď panovala, bezproblémová spolupráce mezi přednosty i další úspěchy fakulty, které byly v posledních dvou letech dosaženy,“ píše například Tomáš Parák. Popudil tím pracovníky zmíněného ústavu, jež překvapil útok děkana na jeden z šesti pilířů fakulty. Členové akademické obce, jimž se děkanův postup a výroky nelíbí, začali zveřejňovat svá nesouhlasná stanoviska naplno pod svými jmény, přesto že riskují podobný vyhazov jako bývalý děkan či docentka Bartošová.

„Vaším vyjádřením jste znevážil práci nás všech… Kde jinde máme právo na svůj beztrestný názor než na akademické půdě?“ táže se například v otevřeném dopise děkanovi doktorka Dagmar Jankovská z Ústavu přírodních léčiv.

„Od přímého nadřízeného doc. Žemličky jsem se dozvěděl, že důvodem v druhém případě je to, že se bývalý děkan, kandidát na rektora a současný člen vědecké rady FaF ‚nehodí do koncepce rozvoje FaF‘. Protože podle Statutu naší fakulty, článku 16 odst.1 ‚děkan předkládá AS FaF k vyjádření návrhy počtu a struktury pracovníků FaF‘, žádám Vás tímto, abyste svolali mimořádné zasedání Akademického senátu FaF, kde by p. děkan vysvětlil koncepci rozvoje Ústavu humánní farmakologie a toxikologie a Ústavu přírodních léčiv bez zmiňovaných dvou pracovníků resp. vysvětlil, proč se fakulta zbavuje schopných pedagogů a respektovaných osobností, kteří fakultu a její jméno vybudovali,“ obrací se na akademický senát docent Jiří Pazourek z Ústavu chemických léčiv.

Děkanův nedělní mail je skutečně pozoruhodné provolání. „Pracovní dobu místo na svém pracovišti tráví dlouhými diskuzemi nebo monology se studenty, které nijak nesouvisí s jejich pracovními povinnostmi. Do výuky zařazují snímky zcela nevhodného a primitivního obsahu, které se netýkají vyučované problematiky,“ stěžuje si v něm děkan Parák. Zdravotnickému deníku to připomnělo listopad 1989, kdy byli pedagogové nabádáni, aby si plnili své povinnosti a nemluvili se studenty o politice. Také nás zaujala zmínka děkana o „snímcích primitivního a zcela nevhodného obsahu“ – podařilo se nám zjistit, že patrně měl na mysli událost, kdy skutečně jeden z pedagogů, který s děkanem nesouhlasí, na své přednášce promítl studentům slide, který snad měl odkazovat na mafiánské praktiky na fakultě.

„Stydím se za to, že jsem i jejich děkanem. Jak si pak nás jako učitelů máte vážit, když tohle všechno vidíte a musíte poslouchat. Říkáte si – tak TOHLE jsou TI vzdělaní, kteří mají být naším vzorem? Ale věřte mi, naštěstí je to jen hlučná menšina. Drtivá většina zaměstnanců v klidu pracuje, učí, bádá a plní svoje úkoly,“ píše ještě také ve svém svérázném prohlášení děkan Parák.

Specialista z pohřební služby

Tomáš Parák je vytížený muž. Kromě funkce děkana, je zároveň vedoucím lékařem oddělení klinických laboratoří Nemocnice Milosrdných bratří a vedoucím lékařem Centra laboratorní medicíny Úrazové nemocnice Brno. Navíc vlastní firmu DAP Brno, spol. s r.o. Zatím nevíme, jak to všechno pan děkan zvládá a co vlastně firma DAP dělá, neboť na odpovědi ještě neměl čas. Jeho nadřízený za ním ale stojí. „Pro mě je důležitá jeho práce ve funkci děkana, kterou dle mého názoru zvládá úspěšně,“ napsal nám rektor profesor Pavel Suchý. Jsou ostatně s panem děkanem úzce propojeni.

Syn rektora docent Pavel Suchý je přednostou Ústavu humánní farmakologie a toxikologie. Byl to on, kdo navrhl neprodloužit smlouvu docentce Bartošové. Oba – otec a syn, tedy rektor a vedoucí ústavu – jsou veterináři. Když „lékař lidí“ Tomáš Parák obhajoval disertační práci (pro titul PhD.), zabrousil do zcela nových odborných vod a vytvořil vědecké dílo pod názvem „Vliv suplementace zinku v dietě na metabolický profil nosnic a vybrané parametry vajec“. Školitelem byl docent Suchý (syn). Protože však Parák obhajoval na veterinární fakultě, ale školitelem byl docent z farmacie, musel mít školitele-specialistu z veterinární fakulty. Tím byl prof. P. Suchý (otec). Je navíc opravdu divné, když lékař, který celý život léčí lidi, najednou napíše vědeckou práci z oblasti veteriny.

Provázanost úzké skupiny lidí, zbavování se oponentů, nekomunikace personálních rozhodnutí a odmítání diskuse s poukazem na „klid na práci“ vadí zatím části pedagogů a studentů. Někteří se obávají, že lékař v čele farmaceutické fakulty nemá k farmacii takový vztah, aby činil správná rozhodnutí ve prospěch rozvoje oboru. Znervózňují je i široké aktivity děkana Paráka a kladou si otázku, jak je všechny zvládá, zda má dost času na fakultu a také, zda je skutečně kompetentní dohlédnout na zdárný průběh projektu za evropské peníze.

Jak početná je opozice a jaká je skutečně nálada na fakultě, rozhodnou nejbližší dny. Sejde se Akademický senát, aby projednal návrh na odvolání doktora Paráka z čela fakulty? Nebo naopak skutečně odejdou nadobro z fakulty jeho možní konkurenti docenti Žemlička a Bartošová? A co si myslí pověstná mlčící většina? Jak to dopadne s evropským projektem za více než 160 miliónů korun? Na tyto otázky chce znát odpovědi i Zdravotnický deník, budeme se tedy dál o situaci na fakultě zajímat.

Zatím se nám podařilo zjistit, že lékař Tomáš Parák byl také podílníkem ve firmě Pohřební služba CM, spol. s r.o., a to až do jara roku 2013. Jistě zajímavé podnikání pro lékaře. Pohřbívat lidi je smutná rutina, pohřbít fakultu by ale byl zločin.

Tomáš Cikrt