Máme právo na „svobodný porod“, žádají ženy, které rodí doma bez jakékoliv pomoci

Tanya McLoughlin již před třemi lety toužila rodit doma a "svobodně", dokonce kvůli tomu podepsala petici, určenou australské vládě. Reprofoto: ABC

Traumatické zkušenosti z porodnic, ale také víra ve schopnost vlastního těla porodit dítě a zažít neopakovatelný zázrak zrození, to vše motivuje australské ženy, aby rodily doma pouze v doprovodu svých blízkých. Obavy z možných komplikací si nepřipouští. Případů „svobodných porodů“ přitom v Austrálii přibývá bez ohledu na reálná rizika pro novorozence i matku.

 

Jako matky máme právo rozhodnout, kde a jakým způsobem se narodí naše děti. Tak lze jednoduše shrnout přesvědčení australských žen, které volí „svobodný porod“, tedy plánovaný porod doma, který probíhá bez asistence jakéhokoliv zdravotníka. Tato praxe značně znepokojuje nejen lékaře, ale také porodní asistentky. Podle profesní organizace Midwives Australia jsou „svobodné porody“ na vzestupu, ačkoliv se stále jedná pouze o jednotlivé případy. „Porod je pro většinu lidí naprosto normální životní událostí, ale pokud se pokazí, může to být opravdu špatné… …nemůžete vědět, jaké to je ztratit dítě, dokud ho neztratíte,“ popsala zpravodajskému portálu ABC News porodní asistentka Liz Wilkes, která působí v Midwives Australia.

Dělala jsem si výzkum a vím, že jsem se rozhodla správně

Jednou z žen, která se rozhodla pro „svobodný porod“ je Caitlin Twidale. „Svobodně“, tedy bez jakékoliv zdravotní pomoci, porodila své páté dítě. Podle svých slov nebyla schopná najít porodní asistentku, která by byla k dispozici u jejího plánovaného domácího porodu, a tak se rozhodla pro tento způsob porodu. Zpravodajskému portálu ABC News pak popsala své zkušenosti se „svobodným porodem“, kterému předcházelo to, že si sama „dělala výzkum“ na toto téma a došla k názoru, že jde o správné rozhodnutí pro celou její rodinu. „Měli jsme docela traumatické zkušenosti s naším druhorozeným,“ uvedla s tím, že své páté dítě chtěla porodit doma a současně do vody, avšak ve venkovské oblasti, kde žije, nenašla porodní asistentku, která by ji toto mohla poskytnout. Domácí porod s porodní asistentkou byl pro ni první možností, ale jakmile získala více informací o „svobodném porodu“, rozhodla se pro něj. „Pro jistotu“ se však dohodli i s nejbližší nemocnicí.

Její zážitek ze „svobodného porodu“ byl nakonec natolik pozitivní, že pro případ, že by měla ještě nějaké další děti, je rozhodnutá je porodit stejným způsobem. „Bylo to naprosto úžasné. Bylo to tak pokojné a méně stresující,“ svěřila se se svými pocity z porodu, u něhož byli přítomní také její dva nejstarší synové. „Moji nejstarší chlapci sledovali, jak Memphis přišel na svět, což bylo ohromné. Byli úplně u vytržení, a tak šťastní… …připravila jsem je na všechno, co se bude dít. Hned poté šli do školy. Připravili jsme jim obědy, jak se (Memphis) narodil, a tak šli do školy a svým kamarádům nadšeně vyprávěli, co se stalo,“ vzpomínala Twidale na porod a to, jak pozitivním zážitkem byl pro její syny. „Stále se díky tomu usmívám, mám husí kůži, byl to pro mě ten nejkrásnější zážitek,“ popsala dojatá matka.

Nemůžete vědět, jaké to je ztratit dítě, dokud jej neztratíte

Podle porodní asistentky Liz Wilkes, která působí v organizaci Midwives Australia, si ženy volící „svobodný porod“ neuvědomují možná rizika. Porodní asistentky jsou však schopné vyhodnotit, že dochází k nepříznivým změnám a vhodně reagovat. „Dokážeme si všimnout velmi jemných změn během porodu… …ale pokud jste u porodu sami, je velmi pravděpodobné, že tyto jemné změny nezaregistrujete v okamžiku, kdy je vhodné přijmout určitá opatření,“ uvedla pro ABC News. S matkami, které volí tento způsob plánovaného domácího porodu souhlasí v tom, že jde o jejich tělo, tedy jejich rozhodnutí. Navíc se obvykle jedná o vzdělané ženy. „Porod je pro většinu lidí naprosto normální životní událostí, ale pokud se pokazí, může to být opravdu špatné… …nemůžete vědět, jaké to je ztratit dítě, dokud ho neztratíte,“ dodala.

Soukromá porodní asistentka Bronwyn Moir, která provozuje vlastní „porodní dům“, toto rozhodnutí žen pro porod bez jakékoliv zdravotnické asistence nevidí jako zcela dobrovolné. „Osobně jsem se setkala s mnoha ženami, které mě chtěly u domácího porodu, ale nemohly si to dovolit, a tak musely učinit rozhodnutí, které nebylo jejich první volbou,“ popsala portálu ABC News. „Existuje stále méně soukromých praktikujících porodních asistentek, nebo ty nejbližší jsou pro ženu příliš daleko,“ dodala. Sama si za péči během domácího porodu účtuje 3 200 australských dolarů, tedy zhruba 60 tisíc korun. „Jedním z největších důvodů, proč ženy volí „svobodný porod“ je to, že nemají dostatek jiných vhodných alternativ,“ je přesvědčená porodní asistentka. Pro část žen nepřichází porod v nemocnici v úvahu kvůli předchozím traumatizujícím zkušenostem či kvůli obavám, že se zde během porodu dostatečně neuvolní. Svou roli může hrát i to, že nemají pocit, že by jejich potřeby byly dostatečně uspokojeny v „alternativních modelech péče“ či jednoduše chtějí mít situaci pod kontrolou.

Sama Moir se začala domácím porodům začala věnovat poté, co svou dceru porodila doma. To pro ni bylo „posilující a transformující zkušeností“. „Byla jsem ve svém vlastním domě, cítila jsem se v klidu, bezpečí a v soukromí a skutečně jsem se mohla uvolnit, aniž bych musela přemýšlet. Moje tělo tak mohlo dělat to, co bylo třeba. Necítila jsem obrovský strach, který je všudypřítomný v kultuře kolem porodu,“ popsala své osobní zážitky. Její rozhodnutí bylo navíc posíleno tím, že se stala svědkem několika „traumatizujících“ porodů v nemocnici. „Nemůžu si pomoct, ale vidím souvislost mezi zasahováním do procesu a kaskádou intervencí, které vedou porod špatně. Také si nelze nevšimnout vzájemného vztahu mezi ženskými psychickými a emočními stavy a průběhem porodu,“ je přesvědčená Moir.

Není třeba znovu vynalézat kolo a ani rodit doma

„Svobodné porody“ ale mají i mnohem méně radostnou podobu. Australský gynekolog a porodník Gino Pecoraro, který působí v Australian Medical Association, před touto praxí varuje. Nejbezpečnějším místem pro porod je podle něj nemocnice. „Máme k dispozici data, která ukazují na to, že porod doma zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k úmrtí dítěte během porodu nebo problémům způsobeným nedostatkem kyslíku,“ uvedl s tím, že domácí porody doma jsou rizikovější i pro samotné matky. „Není třeba znovu vynalézat kolo. Je zcela jasné, že nejbezpečnější je porodit dítě v nemocnici,“ shrnul. K dispozici jsou již mezinárodní data, která ukazují na to, že domácí porod znamená vyšší riziko úmrtí pro novorozence, a to právě v souvislosti s nedostatkem kyslíku během porodu. „Všichni lékaři věří, že člověk má právo o sobě sám rozhodovat, pokud je toho schopen. Jediné, co žádáme je, aby lidé měli k dispozici všechny správné informace, než učiní své rozhodnutí,“ dodal.

Právě na nedostatek informací od lékařů si překvapivě stěžoval otec dítěte, které vloni zemřelo v důsledku „svobodného porodu“ pár dní po narození v australském státě Nový Jižní Wales. „Byli jsme šokováni, že se dítě začalo rodit opačně (pozn. redakce – koncem pánevním). Kdybychom věděli, co se bude dít, rodili bychom v nemocnici,“ uvedl podle ABC News při jednání před koronerem. Lékař John McKiernan, který o ženu během těhotenství pečoval, ale popsal, že se dvojice neřídila jeho doporučením nerodit doma, a to kvůli tomu, že ženiny krevní testy ukázaly pozitivní výsledek na hepatitidu typu C a hrozilo reálné riziko, že se toto onemocnění přenese na novorozence. „Nedoporučuji lidem domácí porody, a zvláště ne bez porodní asistentky. Byl jsem poněkud překvapen její nonšalancí, ale ona mi řekla, že otec dítěte takto porodil všechny své děti,“ dodal s tím, že partner ženy dával najevo své „alternativní přesvědčení“. Přesněji byl přesvědčen o tom, že „západní medicína není schopna vysvětlit vše a existují i jiné způsoby, jak řešit problémy“. Ultrazvukové vyšetření týden před termínem porodu navíc ukázalo, že je plod uložen podélně, nikoliv hlavičkou dolů, což byl další vysoce rizikový faktor.

Sama matka dítěte ale varování lékaře ignorovala a spolu s partnerem dál plánovala domácí porod. Chtěla se vyhnout nemocnici, protože zde jsou „nemocní lidé“ a ona chtěla své dítě přivézt na svět v „bezpečném prostředí“. „Lidé nejsou čísla… …mají dovoleno si vybrat to, co ve svém životě chtějí,“ uvedla během vyšetřování. Podle svých slov plně důvěřovala svému partnerovi a nepřipouštěla si možný problém. Zcela odlišně se na případ zemřelého novorozence dívá pediatr Christopher Ingall, který o něj v nemocnici pečoval, když sem byl převezen v kritickém stavu po „svobodném porodu“. „Porodní sál je válečná zóna. I když bychom chtěli myslet na něco pěkného a příjemného, tak je to místo, kde se (pozn. redakce – během porodu) může něco pokazit velmi rychle,“ dodal s tím, že by sám rád viděl méně domácích porodů.

Ludmila Hamplová