Nikdo z nás nechce trávit vánoční svátky v nemocničním pokoji, ale přesto tuto situaci každý rok lidé zažívají. Jsou mezi nimi dlouhodobě nemocní, jejichž stav neumožňuje propuštění do domácí péče, lidé po úrazech nebo ti, u kterých se náhle objevily zdravotní problémy a oni musí být hospitalizovaní. O to, aby Vánoce v tomto prostředí mohli strávit co možná nejlépe, se stará jak personál nemocnic, tak dobrovolníci. Snaží se vytvořit vánoční atmosféru těm, kteří nemohou být doma se svými blízkými.
Štědrovečerní večeře v podobě smaženého kapra s bramborovým salátem, několik druhů cukroví, nazdobený stromeček, nadělování dárků i zpívání koled, to vše patří k tradiční představě Vánoc. Snaží se jí dostát také zdravotnická zařízení, která se starají o pacienty během celého roku, tedy i o Vánocích. Lidé pracující v nemocnicích se snaží vytvořit vánoční atmosféru pro ty, jež musí svátky trávit jinak a jinde, než by si sami přáli. Dělají to, byť pro ně samotné je to často práce navíc, kterou by dělat nemuseli. Svým pacientům se věnují i nad rámec svých obvyklých povinností.
Nemocnice i jejich personál musí o Vánocích fungovat jako každý jiný den v roce, byť chodby zdobí vánoční stromečky a z rádia zní koledy. „O naše pacienty je o Vánocích postaráno ve standardním režimu, jako kterýkoliv jiný den v roce. V tomto nemůžeme a ani nechceme dělat kompromisy. Naše nemocnice funguje 24 hodin denně 365 dní v roce,“ vysvětluje Tomáš Oborný, mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava. I během vánočních svátků se tak provádí nezbytné zákroky a pacienti dostanou kvalitní péči. Pro mnohé zaměstnance to znamená mít místo Vánoc běžné pracovní dny a sloužit pacientům bez ohledu na to, zda právě v televizi neběží třeba Šíleně smutná princezna či Tři oříšky pro Popelku. „Pracovat v nemocnici, ať už jako lékař nebo nelékař, je posláním, a služby o Vánocích k němu patří,“ je přesvědčená Kristýna Fejfarová z Nemocnice Frýdlant. Rozdíl oproti ostatním dnům v roce tu ale přesto je. Lékaři se snaží propustit domů ty hospitalizované, u nichž to zdravotní stav dovoluje, a tak nejvíce pacientů v této nemocnici zůstává na oddělení následné péče.
Vzpomínky na dětství patří k vánočním hospicům
Vánoční svátky na konci života jsou možná ještě důležitější než ty, které člověk prožívá jako dítě. V hospicích je lidé mohou prožít pokojně a důstojně, i když se jejich vyměřený čas chýlí ke konci. Jedním z míst, kde se Vánoce slaví, je také Hospic svatého Lazara v Plzni, a byť je to možná překvapivé, zdejší svátky nejsou smutné. V hospici pečují o lidi v konečném stádiu nevyléčitelných onemocnění, ale také doprovází jejich rodiny. „Ke Štědrému dnu u nás patří bohoslužba v hospicové kapli, která je otevřena jak pro naše pacienty, tak pro jejich blízké, ale i kohokoliv dalšího, kdo chce přijít,“ popisuje Anděla Bednářová, vedoucí sociální úseku, psychoterapeutka a současně pastorační asistentka působící v hospici. Podle ní není nijak neobvyklé, že v adventním i později vánočním čase přichází lidé, kteří měli v hospici někoho ze svých blízkých, ať už to byl člen rodiny nebo třeba přítel či přítelkyně. „Stává se, že nám lidé přinesou cukroví nebo třeba vánočku a spolu s námi vzpomínají na ty, které měli rádi. I pro nás jako personál jsou to moc milá setkání,“ dodává. K příjemným setkáním patří také vánoční koncerty, třeba zpívání koled a vánočních melodií v podání studentů a studentek Církevního gymnázia Plzeň.
Vlastní Štědrý den a následující Boží hod vánoční jsou pak vyvrcholením adventu, kdy probíhají přípravy na Vánoce. Obyvatelé hospice, jimž to jejich stav dovolí, se tak mohli zapojit do příprav vánočního kuby, který mnoha z nim evokuje vzpomínky na dětství, nebo výroby kokosových kuliček. Znovu tak mohou prožít to, co si pamatují z doby, kdy oni sami byli dětmi, nebo když jejich vlastní děti byly malé a oni vytvářeli vánoční atmosféru pro ně. Pokud to jejich zdravotní stav umožňuje, dostanou také tradiční štědrovečerní pokrmy, byť s ohledem na trochu odlišný denní režim, se bude jednat o oběd. „Mnoho lidí se na konci svého života pomyslně vrací zpět do svého dětství a my se jim snažíme umožnit, aby mohli zažít atmosféru Vánoc,“ vysvětluje Bednářová s tím, že se právě u umírajících projeví to, zda stáli mimo jakýkoliv náboženský život, nebo byli aktivní věřící a vnímají, že jejich lidský život něco přesahuje. „Nezáleží přitom, zda je člověk katolík, evangelík nebo třeba žid,“ dodává pastorační asistentka. Část pacientů tráví Vánoce doma, samozřejmě, pokud to jejich zdravotní stav umožní a současně je rodina schopna zvládnout péči o ně. Další prožívají Vánoce v kruhu svých blízkých v hospici, kdy rodina přichází za nimi a prožívají vánoční čas společně. Jsou ale ti tací, kteří už rodinu nemají nebo s ní nemají dobré vztahy. „Máme v péči paní, která je bezdětná a z rodiny už nemá nikoho, a také pána, který prožil složitý život, ti slaví Vánoce s námi v hospici. Cítí se zde v bezpečí, pokojně a vědí, že nikdo nebude otevírat jejich bolestivé rány z minulosti, což se třeba v napjatém vánočním čase může v některých rodinách stát, a je to velmi náročné pro všechny zúčastněné,“ popisuje Bednářová.
Zdravotní klauni rozdávají radost
K adventnímu i vánočnímu času neodmyslitelně patří zdravotní klauni, jejichž úkolem je přinášet radost malým i větším pacientům. „Klauni nezahálí ani o svátcích a dochází do nemocnic snad ještě s větším elánem,“ přibližuje Kateřina Procházková z obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun. Jen mezi 24. až 31. prosincem vykonají zdravotní klauni 64 návštěv, při kterých znějí koledy, klauni hrají na ukulele nebo se dokonce neváhají sami rozsvítit. Prostě se omotají do vánočních světýlek, a tak chodí za pacienty, aby na jejich tváři vykouzlili úsměv. „Radostí svítící dětské oči jsou k nezaplacení,“ dodává Procházková. Mimochodem, zdravotní klauni nenavštěvují jen děti, ale také seniory. Například Domovem pro seniory v Praze Kobylisích zněla Česká mše vánoční J. J. Ryby a zpívali právě zdravotní klauni, aby potěšili babičky a dědečky, kteří nemohou na svátky domů. Cíl klaunů je vždy stejný, a to přinést smích, humor a radost. Svými legráckami tak mění poněkud neosobní pokoje v útulná místa, kde se malí i velcí cítí dobře.
Na svátky se už od léta těší třeba Lucie Horáková, aneb sestra Dagmar Chlupatá. „Sváteční atmosféra jí jakožto nesmírně snaživé a osudově popletené a nešikovné sestřičce, pomáhá ‚plnit‘ její úkoly. Příchod do dětského pokoje a představení obou klaunů může být kupříkladu zkomplikováno Dagmařinou hypnózou vyvolanou pohledem na sladkosti na stolku u postele,“ popisuje zdravotní klaunka. Když se na Mikuláše vydává za dětmi, je to poněkud nezvyklé. „Odreagovávání a předpříprava pacientů ke klaunskému lékařskému vyšetření čertovským ‚hudry, hudry‘ mohou vyvolat nebezpečnou epidemii chichotání po celém pokoji. Průběh klaunské vizity také často přerušuje zvonění zvonečku v Chlupaté kabelce. Často se pak sestřička Dagmar snaží dojem zachraňovat zpěvem, jelikož vedle toho, že se již těší na mikulášskou nadílku a vánoční dárky, stále sní o dráze popové hvězdy. Do sváteční atmosféry děti nakonec zcela ponoří třeba písní ‚Já sním o trenýrkách bílých…‘, ‚Vánočky, vánočky, kdopak tu má hlad?‘,“ vypráví.
Mikuláše neslaví jen děti
Nejen vánoční svátky, ale i advent prožívá zdravotnický personál i dobrovolníci, kteří se starají o to, aby se pacienti cítili dobře a mohli se těšit ze sváteční atmosféry. Například v Nemocnici Štemberk tvoří Mikulášskou družinu zaměstnanci dětského oddělení. „Oslavy svátku svatého Mikuláše neodmyslitelně patří k předvánočnímu období, a děti se na ně těší podobně jako na Vánoce. Pokud tedy malí pacienti nemohou tento svátek oslavit mimo nemocnici, přichází za nimi náš Mikuláš s doprovodem tradičně přímo na oddělení,“ vysvětluje Eva Kolářová, vrchní sestra dětského oddělení Nemocnice Šternberk. Do Nemocnice Valašské Meziříčí dorazí Mikuláš s čerty a anděly ze Střední zdravotnické školy Vsetín a také Mikuláš s družinou z mateřské školky Vyhlídka v čele s canisterapeutickou fenkou Aki. Nemocnice organizuje Mikulášskou návštěvu nejen pro dětské pacienty, ale také pro dlouhodobě hospitalizované pacienty oddělení následné péče. „Moc nás těší, že můžeme návštěvu Mikuláše využít i pro pacienty na lůžkách následné péče a potěšit je nejen drobnou výslužkou, ale i nádherným programem a možností pomazlit se s pejskem,“ hodnotí staniční sestra oddělení následné péče Nemocnice Valašské Meziříčí Petra Žákovská.
Tradicí je velká mikulášská nadílka také ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, do které se zapojují nejen dobrovolníci, jenž působí v nemocnici po celý rok, ale i členové vedení nemocnice. „Věnují se především dlouhodobě hospitalizovaným pacientům, chodí za nimi na návštěvy nebo se zapojují do kreativních dílen, kde si společně vyrábí malé výtvory pro radost. Mikulášská nadílka je pro pacienty příjemným zpestřením dlouhodobého pobytu v nemocnici, a proto se dobrovolníci na tuto akci pečlivě připravují. Celá nemocnice je tak protkána vánoční atmosférou, která vykouzlí úsměv na tváři nejen malým pacientům,“ shrnuje Žaneta Hoskovcová, koordinátorka ve VFN.
Ludmila Hamplová
