Pochyby kolem motivací pacientských spolků: skoro 90 procent platí průmysl, upozorňuje americká studie

Většina velkých amerických pacientských organizací je placena farmaceutickými firmami. Mnohé z nich se tím ale nechlubí a informaci neposkytují pacientům ani úřadům, před nimiž pak mají zájmy pacientů prezentovat. Někdy to ovšem vypadá, že ve skutečnosti zastávají spíše zájmy sponzorů. Foto: Flickr

Pacientské organizace mnohdy nemají tak transparentní financování, jak by ho mít měly. Hlavní složku jejich příjmů přitom tvoří dary farmaceutických firem, které vyrábějí léky na jejich chorobu. Se zjištěním přišla nová studie, publikovaná nyní v časopise New England Journal of Medicine. Podle odborníků by situaci pomohlo zlepšit, kdyby farmafirmy jasně řekly, kolik komu dávají finančních prostředků, a pacientské organizace uváděly, kdo jim poskytuje peníze.

 

Celkem 86 procent ze 104 největších amerických pacientských organizací bere peníze od farmaceutického průmyslu. U některých přitom částka darovaná farmafirmami přesahuje polovinu ročního rozpočtu, u pětiny zkoumaných organizací šlo o více než milion dolarů. Není ovšem výjimkou, že skupiny o těchto příspěvcích neinformují a celá třetina má navíc ve výboru jednoho nebo více zástupců průmyslu (ve 12 organizacích jde o vedoucí pozici). Studie provedená odborníky z Perelman School of Medicine při University of Pennsylvania vycházela z webových stránek, daňových přiznání a výročních zpráv jednotlivých organizací, které za rok 2014 nahlásily příjmy minimálně ve výši 7,5 milionu dolarů. Pouze jedna ze 104 zahrnutých organizací jasně řekla, že od farmaceutického průmyslu peníze nepřijímá.

„Jestliže máte vytvářet politiku a chcete naslouchat pacientům, pak pokud existuje nezveřejněný nebo nedostatečně zveřejněný konflikt zájmů, znamená to nebezpečí. Hlas pacientů má přízvuk farmaprůmyslu,“ říká podle Kaiser Health News autor studie Mathew McCoy, postdoktorand na oddělení medicínské etiky a zdravotní politiky při Penn Medicine. Podle něj je navíc možné, že se peníze farmaprůmyslu dostávají k pacientským skupinám i méně přímými cestami – totiž přes jiné neziskovky, které je obtížnější vystopovat. „Pacientská skupina může dostat milion od organizace Making People’s Lives Better Fund. Takovýto druhý stupeň zkoumání už jsme nezachytili,“ dodává McCoy.

Ezekiel J. Emanuel, proděkan Pennsylvánské univerzity, který se na studii také podílel, podle New York Times upozorňuje, že pacientské organizace jsou mnohem méně transparentní, co se týče konfliktu zájmů, než jsou výzkumníci. Ti jsou totiž tlačeni k tomu, aby přiznávali své vazby na výrobce léků i zdravotnických prostředků, kdykoliv píšou články nebo veřejně vystupují (u nás jsou zatím tyto aktivity v počátcích a zapojuje se do nich menšina lékařů, viz iniciativa Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Transparentní spolupráce). „Když to srovnáme s tím, co dělají vědci, je to patetické,“ myslí si Emanuel, podle něhož se pacientské organizace navíc tváří, jako by byly nedotčené.

„Vidíme, že institucionální konflikt zájmů je u větších pacientských organizací normou a přiznání i management těchto konfliktů jsou omezené,“ dodává další z autorů studie docent Harald Schmidt.

Někdo zveřejňuje poctivě, někdo skoro vůbec

Podle odborníků je přitom konflikt zájmů problematický, protože jak pacienti, tak výrobci chtějí lepší léky, jejich cíle jsou ale opačné – pacienti chtějí levnější léčbu, zatímco průmysl usiluje o co největší zisky. Pacienti také požadují informace o účinnosti některých přípravků, firmy se ale nezřídka snaží o co nejrychlejší schválení. To vede podle docenta medicíny na Oregon Health and Science University Vinay Prasada k tomu, že se tlak na sběr informací zmenšuje.

Pacientské organizace ovšem říkají, že v posledních letech přijaly opatření, aby se přiznávání financí a konfliktů zájmu zlepšovalo. Odmítají přitom tvrzení, že jsou dárci ovlivňovány. „Pacientské skupiny žene kupředu jejich mise – a to je klást na první místo pacienta. Tvrdit opak znamená popřít velký kus práce, který organizace ve prospěch pacientů odvedly,“ zdůrazňuje v prohlášení Marc M. Boutin, výkonný ředitel National Health Council, což je zastřešující organizace pacientských skupin. Ta už dříve přiznala, že 62 procent z jejího 3,5 milionového rozpočtu v roce 2015 dostala od farmafirem.

Studie ovšem také poukázala také na velké rozdíly v tom, jak pacientské organizace dary přiznávají. Veřejnost pak má problém rozšifrovat, jak velký vlastně vliv průmyslu je. Jednou z organizací, která o svém financování informuje jen velmi povrchně, je National Hemophilia Foundation. Ta sice uvádí výčet firemních sponzorů, co se ale týče výše obdržených peněz, zveřejňuje jen rozmezí – výrobci jí tak darovali částku od 8,5 do 14 milionů dolarů; roční rozpočet v roce 2014 činil 16,8 milionu. Mezi hlavní sponzory patří Baxter, Biogen a Novo Nordisk, které vyrábějí přípravky pro pacienty s hemofilií. Každá firma tak dala organizaci dva až tři miliony dolarů. Ve svém prohlášení ovšem nadace tvrdí, že nikdy nedopouští, aby sponzoři ovlivňovali její rozhodování, a také neupřednostňuje specifické produkty nebo společnosti. Odmítá ovšem poskytnout informace o přesných částkách s tím, že splňuje přijaté standardy finančního reportování.

Podobný přístup ovšem nezvolila skupina sdružující hemofiliky jako jediná – celá polovina organizací uvádí v přiznáních rozmezí místo jasné částky, přičemž u nejvyšších sum navíc často chybí horní hranice.

Oproti tomu American Diabetes Association uvedla firemní dary ve výši 28 milionů dolarů, což bylo v roce 2014 kolem 15 procent jejího rozpočtu. Zároveň ovšem poskytla podrobný přehled, které firmy a kolik darovaly.

Úřady i pacienti nemají adekvátní informace

Podle autorů studie je možné transparentnost zlepšit přísnější praxí ohledně tzv. disclosure (tj. přiznávání konfliktu zájmů) ze strany pacientských organizací, tedy zveřejňováním sponzorů, darovaných částek a jejich využití i dalších vazeb na průmysl, a také požadavkem, aby výrobci léků a zdravotnických pomůcek hlásili, kolik pacientským organizacím dávají, stejně jako to dělají u lékařů.

Kritici farmaprůmyslu nápadu tleskají. „Myslím, že sluneční světlo je skvělý desinfekční prostředek,“ kvituje návrh David Mitchell, zakladatel nové skupiny Patients for Affordable Druggs, která usiluje o snížení cen léčiv a zároveň není financovaná farmaprůmyslem. Podle něj přitom pacientské organizace často nepřiznávají, že berou peníze farmafirem, když mají například svědčit před Kongresem nebo úřady, případně šíří informace mezi pacienty. Mnohé navíc zůstávají zticha, co se týče zvyšování cen léčiv – a to navzdory rozzlobeným pacientům, kteří za léky platí stále více peněz, protože farmaceutický průmysl zvyšuje ceny a pojišťovna pak po klientech chce, aby si z vlastní kapsy zaplatili větší obnos. Loni v létě tak pacienti a jejich rodiny hlasitě protestovali proti raketovému nárůstu cen autoinjekce EpiPen, životně důležitého přípravku používaného při akutním alergickém záchvatu. Její výrobce, společnost Mylan, totiž od roku 2004 navýšila cenu o 450 procent. Protest pacientů ovšem neprobíhal prostřednictvím pacientské skupiny, ale na sociálních sítích.

Dalším příkladem je National Psoriasis Foundation, jejíž zástupkyně před rokem neuvedla při svědectví před legislaturou v Severní Karolíně, že organizace bere 40 procent rozpočtu od farmafirem. Šlo přitom o neúspěšné opatření podporované farmaceutickým průmyslem, které by omezilo možnosti pojišťoven blokovat úhradu některých léků. Obdobně sdružení hemofiliků neuvedlo vazby na farmafirmy, když se v roce 2015 postavilo na stranu průmyslu dopisem FDA ohledně biosimilars.

„Pokud chybí zveřejnění těchto informací, pak nemohou tvůrci politik ani pacienti činit informovaná rozhodnutí ohledně motivace poskytovaných informací a jejich důvěryhodnosti,“ zdůrazňuje Mitchell.

Inkriminované pacientské organizace i průmysl věc ovšem vidí jinak. Například prezident National Psoriasis Foundation Randy Beranek žádný konflikt zájmů nevnímá – pacientské skupiny i farmafirmy přece podle něj chtějí pomáhat pacientům. „Všechny naše zájmy se protínají v jednom bodě, a tím je pacient,“ domnívá se Beranek. Co se týče severokarolínského případu, jde podle něj o náhodu, kdy se jednalo o důležité politické téma pro průmysl, zároveň ale i o zájem pacientů.

Mluvčí Pharmaceutical Research and Manufacturers of America Holly Campbell pak dodává, že průmysl neočekává, že by s ním pacientské skupiny vždy musely souhlasit. „Spolupracujeme s mnoha organizacemi, s nimiž se na některých věcech neshodneme, včetně cen léků na předpis,“ doplňuje.

Výzkum vztahu mezi farmafirmami a pacientskými organizacemi je teprve v počátcích, i na tomto poli už ale několik studií proběhlo. Například v lednu byl publikován článek v časopise JAMA, který se zaměřoval na menší skupinu pacientských organizací, z nichž celkem 67 procent uvádělo sponzorství ze strany průmyslu. Ani jedna ze dvou nových studií se ale nezabývala tím, jak často pacientské organizace lobbují v Kongresu, píší dopisy zákonodárcům nebo zaujímají stanoviska k legislativě. I ty skupiny, které tak nečiní, ale zůstávají důležitými činiteli. „Pacientské skupiny často dávají hlas lidem, kteří ho nemají,“ uzavírá Susannah Rose, autorka studie publikované v JAMA a vědecká ředitelka výzkumu na Office of Patient Experience při Cleveland Clinic.

-mk-