Nová německá studie doporučuje výrazně upravit systém DRG. Prý je málo pružný

„V systému DRG není ani po 15 letech zcela známo, jaká kvalita stojí za stanovenými průměrnými náklady,“ kritizuje profesor Michael Simon Hannoverské univerzity. Foto: koláž ZD

Systém úhrad zdravotní péče známý jako DRG (Diagnosis Related Groups) má řadu nedostatků. Rozevírá nůžky mezi zdravotnickými pracovníky, vytváří takzvaná úzká místa ve zdravotní péči a vede k nárůstu podílu soukromých zdravotnických zařízení na trhu. To jsou hlavní závěry aktuální studie Hannoverské univerzity a Nadace Hanse Böcklera.

 

Jejím autorem je Michael Simon, profesor Hannoverské univerzity. Podle něho by se měl systém výrazně přehodnotit, protože je příliš nepružný. Aktuální nastavení DRG systému totiž prý příliš spoléhá na paušální platby za jednotlivé případy, ale nedokáže dostatečně správně finančně ohodnotit kvalitu poskytované zdravotní péče. Přesněji řečeno vede spíše k tomu, že kliniky nejsou k té nejvyšší kvalitě vždy motivovány.

Podle Simona by tedy bylo lepší paušální platby zrušit. Z jeho studie vyplývá, že systém paušálních sazeb představuje 70 až 90 procent rozpočtů všeobecných nemocnic. Katalog DRG obsahuje kolem 1300 různých paušálních poplatků za případ.

Výše paušálu se každoročně přepočítává na základě průměrných nákladů na léčbu, které jsou účtovány na 250 až 300 klinikách po celém Německu, které jsou brány jako vzorek pro jejich výpočet. V kombinaci s množstevními kvótami pro různé úkony jako například operace systém omezuje celkové výdaje v Německu na lůžkové nemocniční služby.

Medicínsky nehomogenní systém

Co se na první pohled může jevit jako velmi diferencovaný přístup k finančnímu ohodnocování poskytované zdravotnické péče, se podle Simona ukazuje jako hrubá, často netransparentní struktura, která navíc vytváří problematické efekty na různých úrovních. Problém prý začíná už definicí skupin případů.

Michael Simon kritizuje systém jako „převážně medicínsky nehomogenní“. Například kombinuje pacienty s někdy velmi odlišnými diagnózami a typy léčby ve stejných skupinách případů. Tím pak vznikají rozdíly v nákladech. „Kvůli tomu se nemocnice soustředí na lukrativní péči s nejnižšími náklady a ostatní případy se snaží odmítat nebo je předat jiným nemocnicím,“ uvádí Simon ve studii.

Takové zkreslení je ale ještě umocněno tím, že vzorek klinik, na základě jejichž údajů se paušální platby za případ počítají, nereprezentuje celkový počet německých nemocnic. „To je jeden z důvodů, proč se roční přepočet paušálů z pohledu mnoha nemocnic jeví jako určitý druh hazardní hry,“ tvrdí profesor z Hannoverské univerzity.

Necháme si jen to, co je lukrativní

Ovšem za mnohem závažnější považuje Simon již zmíněné zohlednění kvality léčby. Při výpočtu paušálů totiž prý nejsou průměrné náklady s dosaženou kvalitou srovnávány. Nejsou zahrnuty žádné údaje o strukturální kvalitě v nemocnicích, jako je počet zaměstnanců na odděleních a podobně. „V systému DRG není ani po 15 letech zcela známo, jaká kvalita stojí za stanovenými průměrnými náklady,“ píše Simon.

To pak vede ke snahám vedení nemocnic nepřekročit průměr, či ho dokonce snížit, a tak se kliniky snaží ušetřit na největší nákladové položce – na pracovní síle. Podle Michaela Simona systém paušálních sazeb v rámci DRG trestá nadprůměrné personální obsazení ztrátami a odměňuje nedostatečnou personální vybavenost zisky. DRG dokonce problém s personálními kapacitami zintenzivnil a v konečném důsledku vede k nedostatku zdravotníků v lůžkovém ošetřovatelství.

Ani tím výčet výtek Michaela Simona vůči systému DRG nekončí. Podle něho totiž spustil vlnu privatizace v rámci zdravotnického systému, která v Německu poprvé způsobila, že na trhu zdravotní péče existuje větší počet soukromých nemocnic než těch ve veřejném vlastnictví. Tento trend by se mohl ještě více prohloubit, pokud stát veřejným nemocnicím nedostatečně kompenzuje ztráty příjmů způsobené pandemií koronaviru.

Zelení s kritikou DRG souzní

Simon navrhuje, aby byl zaveden nový systém pro úhradu zdravotní péče, jinak se z tohoto „utrpení“ dostat nelze. Podle něho by měl systém vycházet z důrazu na kvalitu zdravotní péče, vláda by měla posílit síť veřejných nemocnic a ekonomicky zabezpečit ty, které budou vyhodnoceny jako skutečně potřebné. První kroky ze systému DRG už byly podle Michaela Simona podniknuty a je tedy nutné v nich pokračovat.

Deník Deutsches Ärzteblatt přinesl reakci na zmíněnou studii z úst místopředsedkyně poslaneckého klubu Zelených Spolkového sněmu Maria Klein-Schmeinkové, která je zároveň expertkou strany na zdravotnictví. Vedle systému DRG vidí jako zdroj nedostatečných personálních kapacit také selhání jednotlivých spolkových zemí. „Ty už roky neplní svou povinnost financovat investiční náklady, takže nemocnice jsou nuceny hradit nezbytné investice z provozních zdrojů,“ uvedla.

Klein-Schmeinková souhlasí s tím, že některé náklady na péči byly v roce 2019 ze systému DRG vyřazeny, právě aby nemohlo být dosahováno úspor na úkor péče. Platby jsou pak klinikám refinancovány z jiných fondů. „Nyní jde o propojení rozpočtů na péči s fundovaným personálním hodnocením,“ dodala poslankyně Zelených.

Petr Musil