Pondělí, 29. listopadu, 2021

První telemedicínské výkony by se v úhradové vyhlášce mohly objevit v roce 2023. Lékaři se ale musí připravit

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Standardní úhrady telemedicínských výkonů by se poprvé mohly objevit v úhradové vyhlášce pro rok 2023. Na snídani s novináři to včera uvedla ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR Zdeňka Salcman Kučerová. Nyní mohou lékaři provádět některé výkony distanční péče za úhradu v režimu náhradních výkonů. Systém však není jednotný a v rámci zdravotních pojišťoven se liší. Od zavedení telemedicíny do klinické praxe si plátci slibují nejen včasný zásah zdravotníka, vyšší efektivitu zdravotních služeb, ale také regulaci fyzických návštěv v ordinacích lékařů a snížení míry hospitalizací a ústavní péče.

Standardní úhrady telemedicínských výkonů by se poprvé mohly objevit v úhradové vyhlášce pro rok 2023. Na snídani s novináři to včera uvedla ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR Zdeňka Salcman Kučerová. „Úhradová vyhláška pro rok 2022 příliš telemedicínu nereflektuje, ale velké téma to určitě bude v jednáních o úhradách pro rok 2023,“ sdělila novinářům.

V současné době již mají lékaři možnost provádět některé výkony distanční péče za úhradu v režimu náhradních výkonů. Jde o legální, ale stále provizorní řešení, kterým lze dočasně suplovat nedostatky stávajících úhrad, když systém jinou možnost nenabízí. Tyto výkony začaly zdravotní pojišťovny postupně zavádět od loňského jara v důsledku covidové pandemie, jak rostl tlak na zavedení úhrad komunikace na dálku.

Zatím spíše chaos

První výkony distanční péče začaly pojišťovny zavádět poměrně improvizovaně, protože do té doby znaly jediný kód výkonu pro telefonickou konzultaci lékaře s pacientem. „Ten byl ale určen pro rychlou konzultaci, objednávku či e-recept, nikoli pro simulaci standardního klinického vyšetření,“ popisuje Salcman Kučerová. Neexistovaly ani specifické či vhodné zdravotní výkony pro vykazování a úhradu například tak potřebného laboratorního testování na přímý průkaz SARS-CoV2 metodou PCR nebo antigenního testování.

Postupně však pojišťovny začaly zavádět výkony distanční konzultace zdravotního stavu pro praktiky i ambulantní specialisty, a posléze i pro klinické psychology, logopedy a adiktology.„Problém ale byl, že jinak fungoval Svaz zdravotních pojišťoven (který sdružuje oborové a zaměstnanecké zdravotní pojišťovny – pozn.red.) a jinak Všeobecná zdravotní pojišťovna. Ne vždy sdílely data a stávalo se, že různé pojišťovny se k nasmlouvání a vykazování těchto náhradních výkonů stavěly různě,“ vysvětlila Salcman Kučerová.

Vedle těchto náhradních výkonů mají ještě pojišťovny možnost nabízet legitimní úhradu telemedicínských výkonů v rámci vlastních bonifikačních programů, jak upozornil přednosta I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc a vedoucí Národního telemedicínského centra Miloš Táborský. „To může běžet klidně již od příštího roku. Zdravotní pojišťovna to vydá jako mimořádné opatření, lékař podepíše dodatek smlouvy na konkrétní výkon a je možné čerpat prostředky ze systému veřejného zdravotního pojištění. Ale přesun do trvalé péče bude právě předmětem jednání o úhradách pro rok 2023,“ doplnil kardiolog.

Chybí jednotná platforma

Jak jsme již opakovaně psali ve Zdravotnickém deníku, řada kvalitních telemedicínských projektů běží v ČR již nyní. Realizují je jak velké fakultní nemocnice v Olomouci nebo Ostravě, tak i menší zařízení, například nemocnice v Mladé Boleslavi. Aktivní je i soukromý ambulantní sektor jako v případě zdravotnické skupiny EUC či AGEL. Neexistuje však žádný systém, který by je sjednocoval.

„Nyní jsou služby rozvíjeny individuálně a živelně. Systém je chaotický, data nejednotná, úhrady netransparentní, bezpečnost i kontrola obtížná. To rozhodně nedává dobrou představu pro úhradový mechanismus do budoucna,“ upozorňuje Táborský.

V současné době se tak podle něj pracuje na vzniku podpůrné technické a organizační platformy. Ta by měla vytvořit jednotné a transparentní prostředí pro využívání různých telemedicínských služeb a uceleně řešit technické a bezpečnostní parametry. Stejně tak se pracuje na pravidlech, jež mají telemedicínu ukotvit legislativně a úhradově.

Podpora k tomu nechybí na straně státu ani plátců. Na ministerstvu zdravotnictví se zhruba jednou za měsíc schází pracovní skupina pro telemedicínu, své poradní orgány mají i zdravotní pojišťovny nebo odborné společnosti (více k tématu například zde a zde). V plánu je i vznik registru telemedicínsky sledovaných pacientů pod Ústavem zdravotnických informací a statistiky jako jednoho z pilířů pro nastavení budoucích úhrad.

Co plátci chtějí podpořit

Podle Salcman Kučerové přináší telemedicína nejen možnost konzultace na dálku, ale především kontinuálního monitoringu zdravotního stavu pacienta a sdílení těchto dat. To umožní nejen včasnou úpravu léčby a režimových opatření, ale i obecně sledování užívání léčiv, životního stylu, stravování či pohybu.

Od zavedení distanční péče do klinické praxe si proto plátci podle ní slibují nejen včasný zásah zdravotníka, vyšší efektivitu zdravotních služeb, ale také regulaci fyzických návštěv v ordinacích lékařů. „Pojištěnci se včas dostanou k péči a lékaři budou mít více času věnovat se pacientům, kteří fyzickou návštěvu skutečně potřebují.“

Zároveň plátci předpokládají snížení míry hospitalizací či pobytů v ústavech sociálních služeb. „Kdybychom uměli efektivně monitorovat zdravotní a sociální stav seniorů a chronicky nemocných, tak se podle našeho názoru hospitalizace i ústavní pobyty významně sníží. Řada pacientů zejména v zařízeních následné a dlouhodobé péče a domovech důchodců tam leží jen proto, že nemají celodenní monitoring,“ vysvětluje ředitelka.

Telemedicína však zároveň znamená změnu v organizaci zdravotní péče. A to bude podle Salcman Kučerové vytvářet i tlak na lékaře, kteří nejsou s novými trendy v digitalizaci služeb úplně konformní. „Někteří lékaři sice telemedicínu podporují, ale ve skutečnosti nejsou na tu změnu přístupu vůbec připraveni. Představují si, že budou telefonovat s pacienty za slušnou úhradu, ale tohle není telemedicína, kterou chtějí zdravotní pojišťovny podporovat,“ uzavírá Salcman Kučerová.

Má to svá pravidla

Ani „pouhý“ systém konzultací s lékařem na dálku není žádná internetová poradna a má svá pravidla. Jak upozorňuje generální ředitel společnosti a předseda představenstva skupiny EUC Václav Vachta, musí jít o certifikované a oprávněné lékařské vyšetření. Lékař pracuje se zdravotní dokumentací pacienta a po vyšetření vystaví řádnou lékařskou zprávu, o níž se lze opírat při následné péči. Pacientovi navrhne vhodný postup léčby, vystaví e-recept nebo doporučí další odborné vyšetření. Vše musí být řádně zdokumentováno (včetně videohovoru), aby bylo možné v případě problémů potřebné informace dohledat.

Používaný software pak musí být podle Vachty certifikovaný jako zdravotnický prostředek, plnit požadavky na kybernetické zabezpečení dle certifikace ISO 27001 či obdobné normy a podmínky pro nakládání s osobními daty dle nařízení GDPR.

Právě EUC vloni na jaře průkopnicky spustila provoz takové služby; pro uživatele, kteří nejsou účastníky programu EUC, placené. O konzultaci s praktickým lékařem může požádat kdokoli starší 18 let, odkudkoli a kdykoli. „Tyto konzultace by nicméně neměly nahradit registrujícího praktického lékaře. I když si dovedeme představit, že pro některé, zejména mladé a zdravé lidi, to je alternativa,“ říká Vachta. (Podrobnosti o službě EUC Lékař online 24/7 si můžete přečíst například zde.)

„Lékař na druhé straně však musí být velmi edukovaný, aby si dokázal poradit i s vážným problémem. Musí se neustále vzdělávat a být přívětivý. Tak jak to známe z Rakouska nebo Německa, “ uzavírá Táborský.

Helena Sedláčková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY