Středa, 6. července, 2022

Rozbitý invalidní vozík je v USA noční můrou. V Coloradu se problém rozhodli řešit zákonem o právu na opravu

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Opravy vozíků jsou problém v řadě států po celém světě. Své o tom vědí i Američané, kteří jsou upoutáni na kolečkové křeslo – pokud se jim porouchá, většinou to pro ně znamená, že jsou i řadu měsíců upoutáni na lůžko. Na vině je přístup pojišťoven i to, že oprava vlastními silami může znamenat ztrátu záruky nebo konec s hrazením oprav pojišťovnou. To se nyní rozhodl změnit stát Colorado, který schválil zákon o právu na opravu.

Pro Robin Bolducovou z Colorada není „ne“ odpověď – hlavně když jde o to, jak spravit invalidní vozík svého manžela, 69letého Bruce Goguena, který trpí roztroušenou sklerózou. Bez vozíku by byl upoután na lůžko, kde by mu hrozila pneumonie nebo proleženiny, které mohou vyústit v sepsi a smrt. Jenže když se vozík rozbije, nechat ho spravit je téměř nadlidský úkon. Pro výměnu tlačítka, kterým Goguen hlavou vozík ovládá, by normálně bylo třeba obrátit se na dodavatele, aby opravu provedl.

„Jenže pokud bychom to udělali, byl by měsíce upoután na lůžko. Ležel by v posteli a zíral do stropu. Bez vozíku se nepohne,“ konstatuje podle Kaiser Health News Bolducová, která je se svým manželem členem pacientské skupiny Colorado Cross-Disability Coalition. Podle studie zveřejněné v roce 2016 v časopise Archives of Physical Medicine and Rehabilitation není taková situace výjimkou – více než jedna ze čtyř oprav vede k tomu, že uživatelé zůstanou bez vozíku, zmeškají lékařské vyšetření nebo se nedostanou do práce.

A tak Bolducová vystopovala výrobce, objednala on-line několik tlačítek po 20 dolarech, a vozík opravila sama – což se nakonec ukázalo jako jednoduché. Takové řešení má však jedno velké „ale“ – uživatel riskuje, že přijde o záruku nebo o úhradu oprav z pojištění.

Špatná kvalita, chybějící servis a byrokracie

Na vině je to, jak byl v USA nastaven systém. Mnohamiliardový trh s elektrickými vozíky tu nyní ovládají dva národní dodavatelé, Numotion a National Seating and Mobility. Když společnost Medicare v roce 2011 přijala konkurenční nabídky na tyto zdravotnické prostředky, dala zelenou velkým společnostem. Numotion a National Seating and Mobility koupily mnoho menších společností a nyní dominují trhu. Obě vlastní soukromé investiční firmy, které se snaží zvýšit zisky a snížit výdaje. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je omezit výdaje za techniky a opravy, což v kombinaci s pojištěním a regulačními překážkami frustruje uživatele invalidních vozíků, kteří potřebují své vozíky rychle opravit.

Trh s těmito zdravotnickými prostředky v hodnotě 70 miliard dolarů byl atraktivním cílem pro soukromé kapitálové investice kvůli stárnutí americké populace, zvyšující se prevalenci chronických onemocnění a rostoucí preferenci, aby se starší lidé léčili doma, poukazuje investiční bankovní společnost Provident Healthcare Partners. Využití konkurenčních nabídek ze strany Medicare přitom zvýhodňuje velké společnosti, které šetří na administrativních nákladech a dalších věcech, často však za cenu kvality a zákaznických služeb. Medicare a většina pojišťoven ale zároveň vymění složité invalidní vozíky pouze každých pět let.

Pravidla, která nastavil Medicare, přijal většinově také Medicaid a komerční zdravotní pojištění. Výsledkem je špatná kvalita, chybějící servis a údržba, ovšem také byrokracie. Konkurenční nabídky motivují dodavatele, aby tlačili na výrobce a poptávali levnější invalidní vozíky, což mnohdy vede k používání méně kvalitních dílů. Dodavatelé invalidních vozíků navíc vydělávají většinu svých peněz prodejem vozíků, ale mají tendenci šetřit peníze na opravách, takže mají jen malou motivaci najímat více techniků nebo platit za školení.

Uživatelé elektrických vozíků proto dlouhodobě bojují za právo opravit si své vozíky sami nebo prostřednictvím nezávislých opraven. Dodavatelé invalidních vozíků, kteří mají smlouvy v rámci veřejného i soukromého zdravotního pojištění, však omezují přístup k dílům, nástrojům i servisním příručkám. Obvykle také mají po ruce omezený inventář dílů a před jejich objednáním čekají, až pojišťovny schválí nárok na opravu. Některé vozíky navíc vyžadují heslo k softwaru nebo klíč, díky němuž je možno opravy provést. Uživatelé invalidních vozíků, kteří si je sami opravují, přitom mohou přijít o záruku nebo o úhradu oprav z pojištění.

„Vadí mi, že společnost zaměřená na vozíky ví, že se tlačítka opotřebovávají, ale přesto nemá žádné na skladě. Riskují život mého manžela, ale nebudou riskovat 20 dolarů, aby si koupili tlačítko a nedostali za něj úhradu,“ zlobí se Bolducová.

Problém? Z pojištění se nehradí údržba

To by se ale mohlo brzy změnit. Colorado schválilo jako první v USA zákon o právu na opravu elektrických invalidních vozíků, který majitelům a nezávislým opravnám umožní přístup k dílům, vestavěnému softwaru, nástrojům a dokumentaci potřebné k provádění diagnostiky, údržby nebo oprav. Očekává se, že guvernér Colorada Jared Polis podepíše zákon tento měsíc.

Dodavatelé se proti návrhu coloradského zákona o právu na opravu postavili. „Tento zákon není dobré řešení pro to, aby se hnulo s problémy zodpovědnými za prodlevy,“ míní Seth Johnson, viceprezident pro vládní záležitosti pensylvánské společnosti dodávající elektrické invalidní vozíky Pride Mobility Products s tím, že pokud se opravy provedou nesprávně, může být ohrožena bezpečnost pacientů.

Docent rehabilitační vědy a technologie na University of Pittsburgh Mark Schmeler se oproti tomu domnívá, že zákon o právu na opravu může pomoci, ale není to dokonalé řešení. „S opravami invalidních vozíků je vážný problém a spotřebitelé volají o pomoc,“ konstatuje. Součástí problému je podle něj rozhodnutí Medicare nepokrývat preventivní údržbu elektrických invalidních vozíků. Mnoho uživatelů totiž nezná nebo nedokáže provádět běžnou údržbu, jako je utahování šroubů nebo čištění koleček. Výsledkem je, že se problémy neřeší, dokud se něco neporouchá, a uživatel tak zůstane na holičkách.

Kromě toho si úředníci Medicare vyložili legislativu tak, že hradí pouze invalidní vozíky pro domácí použití. V důsledku toho není řada elektrických invalidních vozíků navržena pro venkovní použití a je náchylná k poruchám, když ji uživatelé vezmou ven. „Je to, jako byste se celý den procházeli venku v pantoflích,“ konstatuje Schmeler.

Naděje na změnu je i v dalších státech

Olej do ohně přilévají i další pravidla Medicare. Hrazeny jsou totiž pouze díly a práce, ale už ne doba, kterou technici stráví na cestě. Navíc je někdy vyžadováno, aby lékaři potvrdili, že pacient stále potřebuje invalidní vozík a je třeba jej opravit.

Své o tom ví Kenny Maestas z Lamaru v Coloradu, který je na invalidním vozíku od té doby, co si v roce 1987 poranil páteř při autohavárii. Dodavatel jeho invalidního vozíku se nachází více než 150 mil daleko, a nenaplánuje opravu, dokud nemá v okolí ještě jiného klienta, který potřebuje opravu. Když se Maestasovi začne vybíjet baterie a nedaří se ji nabít, je připoutaný k zásuvce a nemůže opustit svůj domov po dobu delší než 20 až 30 minut, dokud dodavatel baterii nevymění.

56letá Julie Jenningsová z Denveru, která má roztroušenou sklerózu a nemůže chodit, popisuje zdlouhavé trápení, když se snaží zařídit byť jen jednoduchou opravu invalidního vozíku. Dodavatel před objednáním dílů čeká na pojišťovnu, aby opravu schválila. Naposledy tak trvala oprava v podobě výměny baterie, područek a joysticku tři měsíce.

Právo na opravu by mohlo pomoci zkrátit prodlevy, na něž narazili Maestas a Jenningsová, protože uživatelům umožní zakoupit si díly a opravit invalidní vozík vlastními silami nebo zavolat do nezávislých opraven. Don Clayback, výkonný ředitel National Coalition for Assistive and Rehab Technology, průmyslové skupiny zastupující dodavatele invalidních vozíků, ale poukázal, že není jasné, zda průmysl změní svůj přístup na celostátní úrovni. „Očekávali bychom, že změny budou omezeny na Colorado,“ míní.

Minulý rok však prezident Joe Biden vydal příkaz nařizující Federální obchodní komisi, aby navrhla předpisy limitující možnosti výrobců omezovat nezávislé opravy svých produktů. Letos byly v Kongresu předloženy nejméně tři návrhy zákonů o právu na opravu, přičemž vlastní zákony řešící opravy invalidních vozíku zvažují například Massachusetts či Pensylvánie.

Do doby, než se podaří systém napravit, je Robin Bolducová připravena udělat vše pro to, aby měl její manžel vozík v pořádku. Jednou vzala nespolupracujícímu technikovi klíče, které mu vrátila, až když dal invalidní křeslo dohromady. „Dělají ze mě takhle šílenou ženu, protože je život mého manžela v ohrožení. Kdybych měla někoho unést, aby měl vozík spravený, udělám to,“ dodává.

-mk-

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY