Zavedení elektronického receptu nepostupuje ve všech zemích Evropské unie hladce. Své by o tom mohli vyprávět Němci, kteří se s eReceptem potýkají již řadu let. Možná i proto pokukují do sousedního Rakouska, kde vydávání elektronických receptů odstartovalo loni v červenci, a kde již tři čtvrtiny vydaných receptů mají pouze digitální podobu, uvádí odborný deník Deutsche Apotheker Zeitung. Německo by si však pozitivní zkušenosti s tímto nástrojem mohlo vzít i z České republiky.
Elektronické recepty v Rakousku na první pohled fungují na podobném principu jako v Německu. Praktičtí lékaři je zpřístupňují lékárnám v zabezpečené síti a lékárna se k elektronickému receptu dostane skrze naskenování kódu na papíře, z aplikace, případně vložením kartičky pojištěnce do čtečky karet.
„Přestože to vypadá na velmi podobný systém tomu německému, existuje v Rakousku několik rozdílů, které rakouskému systému zaručily, že se jej podařilo po pilotní fázi spustit na první pokus,” uvedl odborný deník Deutsche Apotheker Zeitung.
Německo začalo budovat infrastrukturu od nuly
Podle rakouského úřadu pro sociální zabezpečení, který systém zastřešuje, je v Rakousku v současné době vydáno kolem 5,7 milionu elektronických receptů měsíčně. To představuje více než tři čtvrtiny ze všech vystavených receptů, přičemž se tento podíl pohybuje blízko svého maxima. Některé recepty totiž v Rakousku elektronicky zatím vystavit nelze, vysvětluje zmíněný deník.
Tím zřejmě největším rozdílem mezi rakouskou a německou situací v oblasti elektronických receptů je dlouhodobá systematická digitalizace rakouského zdravotnictví, s čímž souvisí postupné budování potřebné infrastruktury.
Rakouská síť GIN (GesundheitsInformationsNetz), která je používána pro přístup k elektronickým receptům, je využívána také pro běžný provoz lékařských praxí. Jedná se ale o síť, která je přísně zabezpečena a oddělena od internetu. Tato síť funguje již několik let a od roku 2019 se do ní ukládají také všechny vydané recepty, tzv. eMedikation.
V Rakousku také více než deset let funguje elektronický zdravotní záznam (ELGA – Elektronische GesundheitsAkte), který systém eMedikation zahrnuje. Zároveň byl také již s předstihem zřízen systém eCARD pro elektronický přístup ke kartě pojištěnce.
Rakousku pomohl covid
Rakušané tak řadu let úspěšně budovali infrastrukturu, kterou pak mohli plynule využívat i během pandemie koronaviru, a díky níž se jim podařilo prakticky bez problémů přejít na bezkontaktní recepty. Tím se jim podařilo ušetřit pacientům návštěvy v ordinacích, a oni tak mohli prakticky okamžitě začít používat jen své rodné číslo k práci s elektronickými recepty. „Odtud již cesta ke skutečnému eReceptu nebyla dlouhá,” konstatuje Deutsche Apotheker Zeitung.
Pacienti ani praktičtí lékaři si pak již dle svých slov nedokázali představit návrat do „doby papírové”. Pandemie koronaviru naučila obě strany se bez papíru obejít. Takovou zkušenost Německo nemá, a tak ti, kdo řídí tamní zdravotnictví, musí přesvědčit lékaře i pacienty, že elektronický recept je mnohem praktičtější a pohodlnější. Výhody v Rakousku navíc brzy poznaly i lékárny.
Další rozdíl oproti Německu spočívá v tom, kdo rakouský eRecept zaštiťuje. Jde o jakousi obdobu České správy sociálního zabezpečení, respektive její podřízená organizace SVC (Sozialversicherungs-Chipkarten Betriebs- und Errichtungsgesellschaft m.b.H). Ta již měla s digitalizací své zkušenosti, které při spouštění a provozování eReceptu zužitkovala.
Naproti tomu v Německu byla za tímto účelem zřízena nová společnost Gematik, která měla potřebnou infrastrukturu teprve vybudovat. A oproti rakouskému systému je ten německý o něco složitější, přestože se řešení elektronického receptu z uživatelského pohledu liší jen v detailech. V Rakousku například neexistuje kvalifikovaný elektronický podpis nebo aplikace, která dokáže zobrazit pouze QR kód.
Česko má také náskok
Německo by se však mohlo zcela jistě učit také od České republiky. V Česku se elektronický recept zrodil už v roce 2011 vytvořením systému eRecept, který je organizační součástí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Od ledna 2018 je pak vydávání elektronických receptů povinné.
Elektronické recepty se ukládají na Centrálním úložišti elektronických receptů (CÚER), které je součástí systému eRecept. Vytvoření elektronického receptu probíhá tak, že lékař za pomoci klientského certifikátu vydaného poskytovateli zdravotnických služeb sestaví TLS spojení s CÚER a odešle do něj uživatelské jméno a heslo lékaře a digitálně podepsanou žádost o vytvoření eReceptu ve formátu XML.
Žádost obsahuje identifikační údaje pacienta nutné ke ztotožnění pacienta v centrálních registrech, dále obsahuje zdravotní pojišťovnu a číslo pojistky u ZP (pokud je lék hrazen z veřejného zdravotního pojištění). V neposlední řadě žádost obsahuje požadované léky a další náležitosti. Z centrálního úložiště e-receptů obdrží lékař identifikační kód, který musí bezplatně předat pacientovi. Dvanáctimístný unikátní řetězec (posloupnost znaků), zvaný identifikátor eReceptu, může být zobrazen nejen alfanumericky, ale i čárovým nebo QR kódem.
Pacientovi může lékař eRecept poslat poštou, emailem, SMS zprávou, ale také předat ve vytištěné formě (vytištěná průvodka elektronického receptu). Vystavení lékařského předpisu v původní listinné podobě je přípustné jen ve vyjmenovaných případech a lékař je musí zdůvodnit. Lékárník opíše nebo načte kód získaný od pacienta, a přes centrální úložiště e-receptů získá informace o požadovaném léku. Ten také pacientovi vydá a pošle zprávu úložišti, že lék byl vydán.
Zdeňka Musilová
