Nový informační systém Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví by měl řádně usnadnit a zkultivovat systém specializačního vzdělávání lékařů v Česku. Ti si například budou moci nově v systému zvolit svého školitele, který bude mít povinnost potvrdit jejich vzdělávací plán. V plánu je také větší zapojení akreditačních komisí do kontrol specializačního vzdělávání či úplné zrušení povinných průřezových kurzů před zkouškou z kmene. O plánovaných změnách, nových studijních oborech i řešení nedostatku lékařů primární péče jsme si v rozhovoru povídali s ředitelkou IPVZ Irenou Maříkovou.
Vaším dlouhodobým cílem je zjednodušení administrace celého systému postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Konkrétně se jedná o vytvoření jednotné administrativní platformy specializačního vzdělávání (IS Administrator + další změny). Kdy by se podle Vás měl nový systém spustit?
V rámci projektového plánování informačního systému Administrátor předpokládáme, že základní informační platforma bude hotová na jaře 2024. Kompletní vývoj informačního systému a všech modulů je pak plánován v rozmezí únor 2024 – červenec 2025. Pilotní provoz a testování systému bude zahájeno v dubnu 2024 a mělo by trvat do září 2025 tak, jak se postupně budou připojovat jednotlivé moduly. V současnosti se plánují moduly tři: akreditace, specializační vzdělávání a evaluace.
Distanční forma studia je u mnoha studentů čím dál více oblíbená. Jaké největší výhody (či nevýhody) spatřujete v on-line vzdělávacích kurzech? Myslíte, že on-line vzdělávání je budoucnost?
Distanční forma vzdělávání by měla poskytovat základní přehled a znalosti dané problematiky. Ty je dle mého názoru vhodné převést do e-learningu a následně pořádat např. on-line konzultace pro upřesnění některých témat a v případě zájmu i osobní konzultace. Pokud téma zahrnuje praktický nácvik, pak by se „face to face“ vzdělávání mělo odehrávat kompetenčním způsobem k nabývání dovedností až excelence. Důležitou formou kompetenčního modelu vzdělávání je simulační vzdělávání. Ideální se tedy jeví kombinace on-line a kompetenčního „face to face“ vzdělávání se zapojením simulací s vysokou mírou věrnosti.
Změnila se pod vaším vedením organizace a personální obsazení jednotlivých pedagogických pracovišť? Jak?
Na optimalizaci nastavení jednotlivých kateder pracujeme stále. Snažíme se, aby jejich činnosti a produktivitě odpovídaly i pracovní úvazky na katedrách. I proto se scházíme se všemi vedoucími pedagogických pracovišť a nastavujeme to jak podle jejich ekonomických výsledků, tak i podle samotné činnosti. Plánujeme s nimi možnosti posílení vzdělávacích aktivit. Vážíme si práce všech odborníků. Žádné výrazné personální změny neprobíhají. Rozšířilo se oddělení koordinátorek vzdělávání, které vždy administrativně zajišťují chod několika pedagogických pracovišť. Nicméně, ekonomické výsledky nejsou jediným a nejdůležitějším kritériem hodnocení práce kateder. Jako pověřená organizace pro nástavbové lékařské nebo všechny farmaceutické obory musíme být připraveni vzdělávání i dotovat, tzn. i když se přihlásí např. jen jeden uchazeč o vzdělávání, tak mu ho musíme poskytnout.
Zajišťujete atestační nebo závěrečné zkoušky ve 44 nástavbových (certifikovaných kurzech), v 7 základních (všeobecné praktické lékařství a obory farmaceutické) a v 15 nelékařských oborech. Chystají se nové kurzy?
Letos jsme akreditovali IPVZ na vzdělávací program nástavbového oboru veřejného zdravotnictví, který začneme vyučovat už od září. Na tento roční program by mělo navazovat profesní vzdělávání. Šlo by o další rok studia s možností následně získat i profesní titul MPH (Master of Public Health – pozn.) nebo MHA (Master of Health Administration – pozn.). Na tomto programu se spolu s námi podílí Univerzita Karlova, lékařské fakulty, Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav, ale i odborníci z Všeobecné zdravotní pojišťovny či Světové zdravotnické organizace. Rádi bychom tento program realizovali ve spolupráci se všemi univerzitami, které poskytují lékařské či jiné zdravotnické vzdělávání. Protože je vhodné do vzdělávání zapojit i nelékařské zdravotnické pracovníky, ale i nezdravotnické pracovníky ve zdravotnictví. Nově jsme zavedli obor lékařské psychoterapie, který má přispět k výraznému navýšení psychoterapeutických kapacit. Pracujeme také na celoživotním vzdělávání pro praktické sestry. Také bychom rádi otevřeli akreditovaný kvalifikační kurz ošetřovatel a praktická sestra v posloupnosti po sobě. Za zmínku stojí i kurzy psychosomatiky a kurzy znakové řeči pro zdravotníky. Samozřejmě i kurzy z oblasti soft skills nebo manažerských dovedností. Dokonce pořádáme nově i kurzy na sebeobranu pro zdravotníky.
V České republice je akutní nedostatek lékařů primární péče. Jak se na celou situaci díváte na IPVZ? Co by podle Vás bylo účinným receptem na zlepšení situace?
Ministerstvo zdravotnictví (MZ) letos navýšilo dotaci na rezidenční místa pro všeobecné praktické lékaře i pediatry, hlavně pro primární péči. Téma nedostatku lékařů primární péče, stárnutí stávajících lékařů a nedostatečná mezigenerační obměna rezonuje napříč celou společností. Řeší jej pracovní skupiny MZ, pravidelně se konají kulaté stoly Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny i Senátu. Ukazuje se, že řešení musí být vícefaktoriální – v oblasti vzdělávání je nutné posílit zájem absolventů o obor všeobecné praktické lékařství a pediatrie a motivovat je k výběru maximální délky volitelné praxe v primární péči. Dalším výstupem odborných diskuzí je potřeba zrevidovat stávající kapacity a motivovat lékaře, kteří nepracují v plném úvazku, aby pro ně bylo zajímavé úvazek zvýšit, popřípadě praxi sdílet s kolegy, kteří primárně pracují např. v nemocniční péči a doplnili by v dané ordinaci jen menší část úvazku. U všeobecných praktických lékařů se každoročně daří doplnit kapacitu poskytování péče za kolegy, kteří odcházejí do důchodu. V pediatrii se zatím nepodařilo zvrátit trend stálého poklesu počtu lékařů. Řešením by mohlo být také zmapování volné kapacity nemocničních pediatrických oddělení a zřízení ambulancí primárně péče právě zde.
Anonymní dotazníkové šetření s názvem Lékaři 2022 aneb specializační vzdělávání očima lékařů, kterého se v loňském roce účastnilo přes 2 100 mladých lékařů a lékařek, odhalilo, že specializační vzdělávání v Česku má řadu organizačních i strukturálních nedostatků (psali jsme zde). Až 14 procent respondentů například v průzkumu uvedlo, že neví, kdo je jejich školitel, a podle 26 procent se školitel do jejich vzdělávání vůbec nezapojuje. Chystají se v tomto ohledu pro školitele změny pravidel?
Do značné míry se systém zkultivuje zavedením „Administrátora“. V modulu specializačního vzdělávání nepůjde obejít krok volby školitele a jeho potvrzení vzdělávacího plánu, bez něhož vzdělávání nebude možno zahájit. Školitel bude také zodpovědný za pravidelné hodnocení svého školence, bude mu pravidelně potvrzovat provedené výkony a školenec bude mít samozřejmě možnost hodnotit i svého školitele. Díky této zpětné vazbě bude poměrně snadné reagovat na neplnění si povinností školitele. Pan ministr má také v plánu více zapojit do kontroly specializačního vzdělávání akreditační komise a při nedodržování podmínek akreditace ji i odebrat. Kromě toho připravujeme také další projekt z operačního programu „Zaměstnanost plus“ zaměřený na školení pro školitele.
Poněkud znepokojivé zjištění bylo také to, že lékařům podle výsledků průzkumu chyběly vzdělávací plány i odchozené povinné praxe. Jak řešit tuto problematiku? Pracujete s MZČR a lékařskými fakultami na řešení?
Vzdělávací plány a potvrzování praxe bude vyřešeno zmiňovaným elektronickým systémem. Další z kritizovaných oblastí byly například povinné průřezové kurzy před zkouškou z kmene. Po konzultaci s ministerstvem zdravotnictví a akreditačními komisemi jsme došli k závěru, že tyto kurzy budou vyřazeny ze vzdělávacích programů kmenových oborů a mladí lékaři je nebudou muset absolvovat před kmenovou zkouškou. V současnosti probíhá i debata v rámci akreditačních komisí o takzvaných povinných kolečkách, která by měla odpovídat reálné potřebě daného oboru.
„Domnívám se, že je na čase do specializačního vzdělávání zavést principy competence based learning – tedy nevázat splnění praxe jen na počet týdnů či měsíců strávených na daném pracovišti, ale zaměřit se mnohem více na získávání konkrétních kompetencí konkrétními školenci a školenkyněmi,“ uvedl k výsledkům průzkumu proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a lékař David Marx. Souhlasíte s tímto tvrzením? Pokud ne, co by podle Vás bylo efektivnější řešení?
Jak už jsem uvedla, vnímáme kompetenční model vzdělávání jako základní pilíř vzdělávání ve zdravotnictví. Pregraduálním i postgraduálním. Každému trvá různě dlouhou dobu, než si osvojí daný výkon tak, aby byl schopen ho provádět samostatně a měl dostatek zkušeností i s řešením nenadálých situací při jeho realizaci. Proto je důležitější přesvědčit se, zda se již v takovém stupni postgraduálního vzdělávání školenec nachází, než zda má splněný počet výkonů.
Na začátku června se konala již třetí konference NZIP, která účastníky seznámila s aktuálním stavem projektu a jeho dalšími vizemi do budoucna, které jste se za IPVZ zúčastnila. Jaká témata se na konferenci probírala?
V úvodu bylo představeno 12 nových her pro rozvoj zdraví a zdravotní gramotnosti nejen pro děti, ale i pro dospělé. Je mezi nimi například téma resuscitace při bezvědomí, péče o pacienta s demencí, duševní onemocnění atd. Poté byla celá konference rozdělena do 4 bloků. V prvním bloku se odehrála moderovaná diskuze mezi koordinátorem NZIP Martinem Komendou, ředitelem ÚZIS Ladislavem Duškem, ředitelkou SZÚ Barborou Mackovou, náměstkem ministra zdravotnictví Josefem Pavlovicem a předsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně Štěpánem Svačinou. Rozebírala se zdravotní gramotnost ve společnosti a přispění NZIP ke zvyšování důvěryhodnosti informací, které se do naší populace dostávají. Ve druhém bloku Ladislav Dušek mluvil hlavně o datovém zpravodajství. Jeho vize do budoucna je data nejen otevřít, ale podávat je tak, aby byla srozumitelná i pro laickou veřejnost. Martin Komenda otevřel i téma Národního registru reprodukčního zdraví a probírala se i témata ohledně obezity českých matek, informovaných souhlasů v nemocnici a jak může NZIP přispět k jejich řešení. Ve třetí části konference se např. řešila informovanost osob s mentálním postižením. NZIP ve spolupráci se Společností pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice překládají články proto tyto osoby do čtivější verze. Poslední blok se zabýval hlavně informovaností veřejnosti a také dostatečným vzděláním a osvětou v problematice zdraví obyvatelstva. Zde např. Marie Nejedlá z Centra podpory veřejného zdraví ukázala komunikační karty pro zvýšení gramotnosti ve zdraví a prevence u osob mimo běžný život společnosti, kteří se do něj nemůžou zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace. Konference NZIP měla tradičně velký význam. V dnešní internetové době je nesmírně důležité, aby se k lidem dostávali informace pravdivé a relevantní. Projekt NZIP je velice dobře promyšlený a věřím, že se díky němu zdravotní gramotnost u naší populace výrazně zvýší.
Nela Slivková
