Nedostatek léků, výpadky v zásobování kvůli zpřetrhaným dodavatelským řetězcům coby dědictví covidové krize. Jenže pandemie covidu jen urychlila odhalení v plné nahotě problému, kterému řada evropských zemí čelí již mnoho let. Informace o dírách v zásobování léky prosakovaly již před covidem, jenže nyní se krize dodávek týká mnohem většího okruhu lidí, což nás teprve nutí k hledání účinného řešení. Analýzu situace na evropském trhu léků přinesl portál Euronews.com a dalších několik zahraničních médií.
„Pokud obvoláte sto lékáren, určitě narazíte na řadu společností, kde bude k dostání,“ radil loni před Vánoci český ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v rozhovoru pro Seznam zprávy, jak zajistit lék Nurofen pro děti a některé další léky. A vysloužil si všeobecné pobouření od široké veřejnosti. Má to být přece on, kdo bude „žhavit“ telefony a ne pacienti. I takové názory se v reakci na Válkovo vyjádření objevovaly.
Vlastimil Válek se také mnohokrát hájil, že nedostatek některých léků není české specifikum, a že situace je obdobná v dalších evropských zemích, včetně lékové velmoci Švýcarska, ale i na druhé straně Atlantiku. Zpravodajský portál Euronews.com přinesl příběhy lidí z dalších evropských zemí, kde je situace ještě horší než v České republice.
Léky jsem sháněl po celé zemi, říká obyvatel Vilniusu
Jednou z nich je například Litva, kde lidé musí často cestovat po celé zemi, aby potřebné léky na předpis sehnali. A nejde přitom „jen“ o antibiotika nebo léky proti horečce či bolesti. 59letý elektroinženýr Rytis Overlingas, který žije v litevské metropoli Vilniusu, potřebuje každý den pět různých léků proti vysokému krevnímu tlaku a diabetu.
Jeho lékárna, ve které si léčivé přípravky obvykle vyzvedával, mu ale nedávno oznámila, že léky došly. „Dlouho jsem ty léky sháněl po celé Litvě, až se mi je nakonec podařilo koupit na druhé straně země. Ale to bylo před půl rokem,“ popsal Overlingas portálu Euronews.com peripetie, se kterými se musel při shánění léků vypořádat. „Cítím se špatně, jsem naštvaný, protože tyto léky jsou velmi účinné, a proto mi tolik vadí, jak velký problém mám s jejich získáním,“ dodal.
„Jako lékárenský řetězec jsme zcela závislí na našich dodavatelích a výrobcích. Jediné, co můžeme dělat, je v zásadě jen pečlivě sledovat situaci a pokusit se objednat léky, když se naskytne příležitost a zásobit se, jak jen to jde,“ vysvětlila pro portál Euronews.com Karolina Staleliūnaitéová z Benu Pharmacy v litevském Vilniusu.
Koncentrace lékárenského trhu situaci zhoršuje
A právě postupující koncentrace lékárenského trhu a postupné „vymírání“ menších rodinných lékáren ve venkovských oblastech je také jedním z faktorů, proč se dostupnost léků zhoršuje také v Německu. Zdravotnický deník nedávno přinesl informaci o tom, že počet německých lékáren se v dosavadním průběhu letošního roku dostal poprvé pod 18 tisíc a v přepočtu na počet obyvatel jich je na německém trhu nejméně od roku 1975.
Je to situace, která nechává mnoho Němců bez zásadního spojení se systémem zdravotní péče, a to zejména ve venkovských oblastech. Lékárníci jsou totiž často prvními odborníky, které pacienti žádají o pomoc jejich problémy, a to ještě dříve, než kontaktují svého lékaře. „Lékárníci plní zásadní funkci i ve zdravotnictví, kterou nelze měřit množstvím léků, které prodávají,“ řekl portálu Euronews.com Christian Splett, mluvčí Německé lékárenské asociace ABDA. „Lékárníci jsou prvním kontaktním místem pro pacienty, kteří si nejsou jisti, zda mají navštívit lékaře, a jaké léky mohou dostat. A to je velice důležité.“
Lékárny v Německu často zavírají proto, že se vytrácí ekonomický smysl jejich činnosti. Trh postupně obsazují velké a silné řetězce, které jsou schopny lékárníkům nabídnout mnohem lepší podmínky. Vedle toho je německý lékárenský trh zatížen značnými byrokratickými překážkami. Sečteme-li uvedené faktory, pak snižující se počet lékáren v Německu výrazně přispívá k tomu, že i dostupnost léků se zhoršuje.
Německo je na tom jen o málo lépe než Česko
Německo tak patří mezi země, které jsou v rámci Evropské unie nejvíce postiženy krizí dodávek léků. Portál European Data Journalism Network sestavil žebříček zemí právě podle toho, kde chybí nejvíce léků. Vycházel při tom z dat v období 2018 až 2023 a došel k následujícím zjištěním. Absolutně největší počet léků s výpadky dodávek zaznamenala v uvedené pětiletce Itálie, kde chybělo 10 843 druhů léků. Druhou příčku obsadila Česká republika (2 699 druhů léků) a třetí jen v těsném závěsu Německo (2 355). Nejmenšímu nedostatku čelí Řecko, kde v uvedeném období chybělo jen 389 druhů léků.
Největší podíl léků s problematickým zásobováním připadal na léky pro léčbu nervového systému (19,08 %), následovaly léky pro kardiovaskulární systém (14,52 %) a léky proti infekcím (12,3 %). Naopak nejnižší podíl léků s výpadky v dodávkách připadal na antiparazitika, insekticidy a repelenty (0,3 %), léky pro léčbu smyslových orgánů (2,52 %) a dermatologické léky (3,72 %). Mediánová délka trvání výpadku v dodávkách činila v uvedeném období v rámci EU 94 dní. Nejdéle potíže se zásobováním trvaly v Řecku, a to 130 dní. Následovalo Německo (120 dní) a Belgie (103 dní).
Země na situaci pochopitelně reagují. Vlády přijímají opatření, která mají zafungovat jak z krátkodobého, tak dlouhodobého hlediska. Mezi krátkodobá opatření patří povinnost pro lékárny a distributory vytvářet tak velké zásoby léků, aby byly schopny pokrýt několikaměsíční spotřebu v případě výpadku dodávek. Z dlouhodobého hlediska pak sílí snaha přilákat zpět do Evropy výrobce takzvaných aktivních látek, které se dnes v drtivé většině dovážejí z Indie a Číny. A z nich se teprve vyrábějí například antibiotika nebo léky pro tlumení příznaků virových infekcí.
Zdeňka Musilová
