Téměř polovina amerických zdravotníků se v minulém roce cítila vyhořelá a 44 procent uvažovalo o změně zaměstnání. Oproti roku 2018 se navíc zdvojnásobil počet zdravotnických pracovníků, kteří nahlásili obtěžování na pracovišti. Se zjištěními přišlo v nové studii americké Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC). To zároveň upozorňuje, že menší množství duševních problémů mívají zaměstnanci, kteří se mohou podílet na rozhodování, mají důvěru ve vedení i své kolegy a pomáhají jim supervizoři.
Práce ve zdravotnických profesích je stresující kvůli náročným pracovním podmínkám zahrnujícím dlouhou pracovní dobu, vystavení infekčním chorobám či náročnou interakci se spolupracovníky, pacienty a jejich rodinami.
„Chronické vystavování se stresujícím pracovním podmínkám, včetně neúčasti na rozhodování a nedostatku podpůrné supervize, může vést k psychické zátěži a během pandemie covid-19 přispělo k fluktuaci zdravotnických pracovníků,“ uvádí studie.
Pandemie přitom zesílila stávající rizika a pracovní zátěž kvůli nedostatku zaměstnanců, vysokému počtu pacientů, nedostatečným dodávkám, únavě a smutku. Výsledkem bylo mimo jiné to, že zdravotníci zažívali zvýšené množství obtěžujícího chování, jako je vyhrožování, šikana či verbální napadání ze strany pacientů a spolupracovníků. To pak zvyšuje riziko deprese, úzkosti, posttraumatického stresu či sebevražedných myšlenek.
Podle studie CDC tak vzrostl od roku 2018 do roku 2022 počet dnů, kdy na tom byli zdravotníci duševně špatně, o 1,2 dne – z 3,3 dne na 4,5 dne za posledních 30 dní. Celkově 46 procent zdravotnických pracovníků v roce 2022 uvedlo, že pocit vyhoření zažívají často nebo velmi často, což je 14procentní nárůst oproti roku 2018. 44 procent zdravotníků pak uvažovalo o změně zaměstnání, přitom o čtyři roky dříve to byla jen třetina. Zprávy zdravotnických pracovníků o obtěžování v práci se více než zdvojnásobily, a to ze 6,4 procenta v roce 2018 na 13,4 procenta v roce 2022.
Věřit vedení, podílet se na rozhodování
Zároveň byla v roce 2022 nižší pravděpodobnosti vyhoření u těch zdravotníků, kteří důvěřovali vedení, dostávalo se jim pomoci nadřízeného, měli dostatek času na práci a cítili, že jejich pracoviště podporuje produktivitu. Naopak obtěžování v práci bylo spojeno se zvýšenou pravděpodobností úzkosti, deprese a vyhoření.
„Předchozí výzkum poukázal na to, že intervence proti pracovnímu stresu, které se zaměřily na organizační aspekty (např. zvýšená sociální podpora manažerů), byly účinnější než sekundární (např. monitorování stresorů) nebo terciární (např. individuální zvládání stresu) intervence. Nedávný přehled manažerských intervencí naznačuje, že školení manažerů v oblasti povědomí o duševním zdraví a způsobech podpory pracovníků plus zlepšení kultury bezpečnosti je příslibem pro snížení stresu pracovníků a zlepšení pohody. Pracovní podmínky, které podporují produktivitu a posilují důvěru ve vedení, je snazší zavést než zajištění dostatečného počtu zaměstnanců,“ uvádějí autoři studie.
Zaměstnavatelé mohou také provádět změny, které zvýší účast na rozhodování a zmenší pracovní zátěž. Pozornost věnovaná těmto aspektům pak může snížit počet dní špatného duševního zdraví, prevalenci syndromu vyhoření a záměr změnit povolání.
Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci CDC proto usiluje o podporu duševního zdraví a pohody zdravotnických pracovníků. Jedním z nástrojů je kampaň Impact Wellbeing, která klade důraz na strategie primární prevence, jako je účast pracovníků na rozhodování, podpůrná supervize a zvyšování psychologické bezpečnosti při hledání pomoci. Institut také vyvinul školení prevence vyhoření pro supervizory zdravotníků. Právě tento přístup zaměřující se na zlepšení pracovního prostředí tak, aby podporovalo duševní zdraví, je přitom účinnější než žádat zdravotníky, aby byli odolnější nebo napravovali problémy sami.
„Zlepšení v oblasti managementu a supervize může snížit příznaky úzkosti, deprese a syndromu vyhoření,“ uzavírá studie.
-mk-
