Neexistuje žádný medicínský důvod, proč testovat, zda žena podstoupila interrupci pomocí léků. Přesto byla v Polsku vyvinuta metoda, jak pomocí vyšetření krve zjistit, zda žena užila léky, které vyvolají usmrcení a následné vypuzení plodu. Výzkum samotný vyvolává i řadu dalších, nejen etických otázek. Byl totiž financovaný z veřejných peněz, ačkoliv je jeho vědecký přínos sporný. Tato metoda interrupce je přitom ve většině zemí EU, včetně Česka, legální a běžně používaná, protože je bezpečná a pro ženu šetrnější než interrupce v podobě chirurgického zákroku.
Polsko je v rámci Evropy jednou ze zemí s vůbec nejpřísnější legislativou v oblasti interrupcí. Ženy zde legálně nesmí podstoupit interrupci, pokud není přímo ohroženo jejich zdraví či život, anebo k početí nedošlo v důsledku trestného činu. V praxi ani tyto závažné důvody však nemusí stačit k tomu, že interrupce bude provedena. Navíc v zemi je trestné „napomáhání k interrupci“, což zahrnuje jak možný trest pro zdravotníky, tak pro pracovníky neziskových organizací, kteří poskytnou ženě podporu. Důvodem k trestnímu stíhání může být i to, že někdo ženě zajistí léky, pomocí kterých lze provést interrupci. Ty v Polsku na rozdíl od většiny evropských zemí, včetně Česka, nejsou legálně dostupné.
O to problematičtější je objev, který učinil tým složený z Pawla Szpota a Marcina Zawadzkého, kteří působí na Klinice forenzní medicíny Lékařské univerzity ve Vratislavi, a Olgy Wachełko z Institutu pro toxikologický výzkum v Borové. Společně vytvořili metodu, na základě které lze z vyšetření krve detekovat, zda žena podstoupila interrupci pomocí léků. Podle informací deníků The New York Times a Gazeta Wyborcza už tuto metodu začala v praxi používat polská prokuratura. Obavy z další možné kriminalizace žen v Polsku se na základě předchozích případů zdají být opodstatněné. Zdaleka však nejde o jediný problematický aspekt tohoto výzkumu.
Redakce Zdravotnického deníku proto kontaktovala Zuzannu Kuffelovou, polskou novinářku, která pracuje pro přílohu Wysokie Obcasy deníku Gazeta Wyborca, a jako první v zemi toto téma otevřela. „Opakovaně si kladu otázku, jak je možné, že tento výzkum byl vůbec proveden a financován z veřejných peněz. Aby bylo možné nějaký výzkum provést, musí být realizována řada různých kroků, včetně zdůvodnění účelu projektu a jeho schválení etickou komisí, tak také zajištění financování. Podle mého názoru, skutečnost, že byl tento výzkum realizován, je důkazem toho, jak polská vláda (národně konzervativní kabinet pod vedením Mateusze Morawieckého (Právo a Spravedlnost), pozn. red.) a její ideologie pronikla do různých institucí od veřejných univerzit až po prokuraturu,“ popsala novinářka s tím, že je jen těžko představitelné, že by si vůbec nikdo na univerzitě, kde byl výzkum realizován, neuvědomil, jaké dopady použití této metody v praxi může mít, a to nejen v Polsku, ale v dalších zemích, kde je provádění interrupcí kriminalizováno a dostupnost tohoto zákroku je značně limitována.
Nesmyslný výzkum za veřejné peníze
Už samotný účel vývoje testovací metody určující, zda žena podstoupila interrupci pomocí léků, je víc než sporný. „Podle mého názoru neexistuje žádný medicínský důvod, proč bychom měli dělat test na přítomnost misoprostolu nebo mifepristonu (účinné látky, které se používají při farmakologické interrupci, pozn. red.),“ uvedla pro žurnál Nature Sarah Robertsová, epidemioložka pracující v programu Advancing New Standards in Reproductive Health, který běží na University of California v San Francisku.
Ostře proti tomuto výzkumu se staví také kanadsko-americká gynekoložka Jen Gunterová, která se dlouhodobě věnuje popularizaci témat související s ženským zdravím a reprodukčními právy žen: „Někdy si čtu nějaký vědecký článek a říkám si: ‚Páni, to byla ztráta času a peněz.‘ Obvykle proto, že hypotéza je bizardní, design studie tragický nebo zaujatost autorů tak masivní, že si to lze jen těžko představit,“ napsala na úvod svého článku kritizující zmiňovaný výzkum na svém blogu Vajenda. Podle ní je zmiňovaná metoda přípravným plánem na to, jak „identifikovat osoby, které užily misoprostol nebo mifepriston, což může být velmi zajímavé pro orgány činné v trestním řízení“. Neexistuje totiž žádný medicínský důvod k tomu zjišťovat, zda žena tyto léky užila či nikoliv. „Jediným důvodem k tomu, proč to vědět, je trestní stíhání,“ shrnula lékařka.
Podle polské novinářky Zsuzanny Kuffelové univerzita na otázky ohledně smysluplnosti výzkumu odpověděla tak, že tato metoda může být pomoci ženám, kterým byly léky způsobující interrupci podány proti jejich vůli: „V tomto hypotetickém scénáři někdo, například manžel, záludně podá léky ženě. Univerzita tvrdí, že se s takovými případy setkali. Podle neziskových organizací, které poskytují pomoci ženám v tíživé situaci, je však takový scénář vysoce nepravděpodobný, a to i vzhledem ke způsobu, jakým se interrupce pomocí léků provádí.“ Nejprve je totiž ženě podán mifepriston a s odstupem 48 hodin misoprol, který způsobí vypuzení potraceného plodu.
Proti politizaci své práce se ohradil Pawel Szpot, vedoucí autorského týmu a forenzní toxikolog působící na Lékařské univerzitě v polské Vratislavi. Podle něj je běžnou součástí jeho práce, že na požadavek státního zastupitelství či soudu detekuje v biologickém materiálu přítomnost různých látek, které by mohly souviset se smrtí nebo zdravotními obtížemi. „Nejsem politik, jsem vědec a svou práci v souladu s platnými zákony v Polsku,“ odpověděl na dotazy žurnálu Nature s tím, že na vývoji dané metody pracoval deset let a během té doby se nesetkal s námitkami ohledně své práce.
Obdobně odmítají kritiku své práce i Olga Wachełková, která působí na Institutu pro toxikologický výzkum v Borové a Marcin Zawadzki z vratislavské Lékařské univerzity: „Kategoricky se odmítáme zapojovat do politicky nabitých debat, protože jsme přesvědčeni, že věda musí zůstat neposkvrněná politikou,“ odpověděli na dotazy žurnálu Nature.
Zbytečná publikace v predátorském časopise
Samotný objev byl publikován ve vědeckém časopise Molecules, což je pravděpodobně dalším problematickým aspektem celého výzkumu. Tento časopis spolu s dalšími zhruba čtyřmi sty žurnály totiž spadá pod čínské vydavatelství MDPI. „Čas jsou peníze, takže za 2 000 švýcarských franků (někdy se slevou 20 %) vydavatelé jako MDPI vynaloží veškeré možné úsilí, aby práci publikovali velmi rychlým tempem, přibližně do dvou týdnů od odeslání. To pak vede k mnoha patologiím,“ vysvětlil pro deník Gazeta Wyborcza Szymon Sobczak, který působí na Fakultě chemie Univerzity Adam Mickiewicze v Poznani. Podle něj tento časopisy spadající pod zmiňované vydavatelství dají řadit mezi „predátorské“, kdy raději „publikují rychle než správně“. „Znám i případy, kdy článek měl jen jednu recenzi (standardem jsou dvě) nebo vyšel zcela nerecenzovaný,“ dodal vědec.
Predátorské časopisy, jak rovněž upozorňuje gynekoložka Jen Gunterová, nemají prakticky žádný redakční dohled: „Je možné, že tyto časopisy publikují dobré články, ale stejně tak se může stát, že se v nich objeví řada nepříliš kvalitních nebo dokonce škodlivých článků… Predátorští vydavatelé škodí vědě, protože umožňují publikování vědecky nekvalitního ,výzkumu‘, který se později dostává do vědeckého prostředí a vydává se za legitimní a dobře recenzovaný článek. Pokud někdo, kdo takový článek čte, neví, že byl publikován v predátorském časopise, může závěry článku považovat za přesné, i když tomu tak vůbec nemusí být.“
Navíc, jak uvádí Gunterová, zmiňovaný polský vědecký tým se snaží význam své práce zdůvodnit tím, že se na černém trhu mohou objevit padělky léků, které způsobují interrupce, a to může být problémem pro veřejné zdraví. „Vyvinutí testu, který zjistí, zda žena požila skutečný lék, řešení tohoto problému nijak nepomůže. To může být první vodítko k tomu, proč článek nebyl odpovídajícím způsobem recenzován. Pokud by někdo chtěl omezit používání padělaných léků, a tak snížit možnou úmrtnost matek, tak by měl přijít s testem na to, zda daný přípravek skutečně obsahuje misoprostol,“ shrnuje s tím, že autoři zmiňovaného článku se svými sděleními o nebezpečnosti tohoto způsobu interrupce chtějí zdůvodnit smysl své práce, když ve skutečnosti chtějí obviňovat ženy a ty, kteří jim pomáhají.
Nemluvě o tom, že není jasné, zda a jakým způsobem získali autoři informovaný souhlas s použitím biologického materiálu od žen, se kterým pracovali, a na základě kterého zveřejnili výsledky své práce. Podle Zsuzanny Kuffelové univerzita otevřeně neodpověděla na dotazy, jakým způsobem byl zajištěn informovaný souhlas: „Podle toho, co se mi zatím podařilo zjistit, tak ženy neměly vůbec tušení, k čemu bude jejich krev použita a že bude následně využita k publikaci. Podle univerzity byl souhlas získán ‚zpětně‘. I tak je to celé velmi znepokujující.“
Zemřely, protože interrupce nejsou v Polsku dostupné
To, že byl výzkum proveden právě v Polsku, velmi pravděpodobně není náhoda. Polsko patří k zemím s vůbec nejpřísnější legislativou v oblasti interrupcí. Léky, které způsobí interrupci, a které jsou jinde běžně dostupné, mimo jiné proto, že se jedná o bezpečnou a pro ženský organizmus šetrnější metodu ukončení těhotenství, a které Světová zdravotnická organizace pouvažuje za součást „základní zdravotní péče“, zde nejsou legálně k dostání.
Nedostupnost bezpečných a legálních interrupcí v Polsku, tedy i nedostupnost zmiňovaných léků, negativně dopadá na situaci žen. Pokud žena v Polsku potřebuje tyto léky, může je získat pouze pomocí neziskových organizací, jenž distribuují přípravky ze zahraničí. Nicméně v minulosti už došlo v Polsko k trestnímu stíhání Justyny Wydrzyńské, která pracuje pro organizaci Aborcyjny Dream Team, za to, že poskytla zmiňované léky oběti domácího násilí. Deník Gazeta Wyborcza už také popsal příběh ženy, která doma samovolně potratila, a ještě v nemocnici, kam byla převezena, musela podstoupit policejní výslech, zatímco soudce nařídil prohledání septiku domu s cílem nalézt potracený plod.
Americký magazín Time letos na jaře popsal příběhy lidí, jejichž životy zásadně ovlivnila přísná polská legislativa. Řada z nich přišla o své manželky nebo dcery, protože navzdory tomu, že byly ve velmi vážném zdravotním stavu, interrupce u nich nebyla provedena. Mezi nimi byla i třiatřicetilá Dorota Lalik, která byla přijata do nemocnice poté, co jí ve dvacátém týdnu těhotenství praskla plodová voda. Při prvním vyšetření v nemocnici byly zachyceny srdeční ozvy plodu. „Nikdo nám neřekl, že šance zachránit plod se blíží nule, protože sepse znamená, že plod bude neživotaschopný,“ popsal magazínu manžel ženy. Navzdory zhoršujícímu se stavu ženy i plodu lékaři vyčkávali, a k ukončení těhotenství se rozhodli po dalších dvou dnech. Dorota zemřela devadesát minut po nezbytné operaci.
„Obvykle ženy chtějí bojovat za svůj plod. Je však nezbytné jim upřímně popsat a vysvětlit situaci. A pečlivě je sledovat, protože sepse může být, ne však vždy, zachycena v časném stádiu,“ vyjádřil se k případu Krzysztof Preis, gynekolog a konzultant polského ministerstva zdravotnictví pro oblast ženského zdraví v pomořanském regionu. Podle něj je na místě provést interrupci, jakmile se objeví známky sepse, nicméně lékaři se mnohdy schovávají za „výhradu svědomí“ a odmítají provést zákrok, pokud je to v rozporu s jejich přesvědčením: „Pro mě osobně je však ohrožení života ženy v rozporu s tím, co píše Bible,“ dodal.
Ludmila Hamplová
