Omezené kapacity, ale také neochota některých lékařů srozumitelně sdělit pacientovi jeho diagnózu a odeslat ho na vhodné pracoviště – to jsou překážky, na které může narazit muž s rakovinou prostaty při cestě českým zdravotnickým systémem. Dobrou zprávou je, že již pacienti mají k ruce návod, jak by vlastně tato cesta měla správně vypadat. Nyní ale ještě bude třeba podrobněji zmapovat, jak skutečně vypadá, a ve spolupráci odborných společností, pacientů i plátců péče ji přenastavit tak, aby odpovídala ideálu danému odbornými doporučeními. Problematice se věnovali odborníci na sympoziu Zdravotnického deníku s názvem Rakovina prostaty – screening a nové možnosti léčby, který se konal 4. prosince v Praze.
Jedním z velkých problémů českého zdravotnického systému je, že se v něm pacient snadno ztratí – což platí dvojnásob u onkologických onemocnění, kde u některých nádorů může ztráta několika měsíců nebo i týdnů znamenat ztrátu naděje na vyléčení. Pacientské sdružení Hlas onkologických pacientů proto začalo vytvářet cesty pacienta, což jsou návody informující o jednotlivých krocích prevence a léčby onkologických chorob. Takovýto návod přitom už nyní existuje i u rakoviny prostaty, která je jedním z nejčastějších nádorů u mužů.
„Pacient tak může zjistit, jak by jeho léčba měla vypadat a kudy by se měla ubírat. Zároveň chceme dotazníkovými šetřeními zjišťovat, jak cesta doopravdy vypadá. Pak bychom rádi debatovali s odbornými společnostmi a hledali cesty, jak pacientovi usnadnit léčbu, aby šťastně došel do konce,“ uvádí členka výboru Hlasu onkologických pacientů Michaela Tůmová.
Už nyní je ovšem podle ní patrné, že jedním ze úzkých míst jsou praktičtí lékaři, kteří by pacienty měli o prevenci a možnosti včasného záchytu informovat. Další kámen úrazu pak je nedostatek urologů. Problémy ovšem mohou nastat i kolem sdělování diagnózy a dalšího léčebného postupu.
„Stává se, že nám zavolá pacient s tím, že mu lékař řekl, aby si rozmyslel, zda chce jít na ozařování, nebo na operaci. To jsou strašně nepříjemné momenty, protože takto po telefonu stejně nic nelze poradit,“ načrtává Tůmová.
Tento problém potvrzuje i vědecký sekretář České Onkologické společnosti z Onkologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol profesor Tomáš Büchler. „Víme o tom, ale pro nás je problém to na počáteční úrovni ovlivnit. A není to jen otázka karcinomu prostaty. I ve velkých nemocnicích se přitom stává, že pacienta odoperují a pak mu řeknou, ať si najde onkologa. Je to velký nešvar. A co se týče sdělování diagnózy, to je věc, která zvlášť v onkologii není jednoduchá, a pro lékaře je snazší říci: běžte na kliniku, tam vám to vysvětlí, já se v tom nevyznám,“ popisuje Büchler.
Usnadnit pacientům cestu zdravotním systémem by chtěly i zdravotní pojišťovny. „Důležité je, aby cesta byla co nejracionálnější a vedla pokud možno rychle k cíli. Tady je velký prostor pro spolupráci s pacientskými organizacemi, protože kdo jiný ví lépe, jak pacient informace konzumuje,“ říká k tomu zdravotní ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) Jitka Vojtová. „S pacientskými organizacemi spolupracujeme a pravidelně se jednou za několik měsíců setkáváme,“ doplňuje vedoucí oddělení ambulantních zdravotnických zařízení Všeobecné zdravotní pojišťovny Miroslav Jankůj.
Operace, nebo ozařování?
To, jak by léčba měla probíhat, přitom vychází z odborných doporučení. Ta u onkologů vycházejí každoročně v takzvané Modré knize, v případě urologie se přejímají doporučení evropské urologické společnosti.
„Na úrovni individuálního pacienta ovšem nerozhodují doporučení, která jsou někde vydána, ale spíše diskuze a průběh multidisciplinárního managementu pacienta. Pokud při něm vzniknou rozdílné názory, je třeba to řešit na místě, aby pak pacient nechodil s protichůdnými zprávami,“ doplňuje Tomáš Büchler. Platí přitom, že rakovina prostaty je jediná z deseti nejčastějších onkologických onemocnění, při které není nutná okamžitá akutní léčba. Zejména u starších pacientů se tak mnohdy přistupuje pouze k takzvanému aktivnímu dohledu.
Komplikovat pacientům život mohou také kapacity, kdy v některých krajích jsou onkologická centra přetížená. Ve chvíli, kdy pacient dostane termín za dva měsíce, mu mnohdy nezbývá než zkusit štěstí s dřívějším termínem v jiném centru.
A co s kapacitami udělá screening, který startuje od 1. ledna (více jsme psali zde)? „U většiny mužů ve věku 50 až 70 let, pokud jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, je operační léčba superiorní nad radiační léčbou. Předpokládáme proto, že se díky screeningovému programu zvýší počet prostatektomií spíše než počet radioterapií. Radioterapie u mužů mladších 65 let je spíše možností záchrannou, pokud dojde k selhání po operaci. Až pokud jde o velmi pokročilý nádor, který nelze jasně resekovat, nebo má pacient přidružené choroby, kvůli kterým není možno bezpečně provést operaci, je radioterapie možná i ve věku pod 65 let,“ popisuje Tomáš Büchler.
Podle něj by přitom neměl být problém, aby systém zvládl odléčit větší množství dříve zachycených pacientů – naopak by časem mělo dojít k odlehčení vzhledem k tomu, že začne klesat počet mužů zachycených v pozdějších stadiích, kdy je léčba podstatně náročnější.
Úzkým hrdlem ale může být u pacientů, kteří jsou zachyceni později, provádění pokročilého stageingu. Zde můžeme narazit kvůli omezeným kapacitám PSMA PET/CT. „Obecně je dostupnost PET/CT stále suboptimální, byť centra přibývají a dříve či později se to s optimalizací indikací zlepší. Nicméně když se v tuto chvíli bavíme o tom, co přináší nejlepší výsledky, tedy právě PSMA PET/CT, tak to vyžaduje nákup drahého zařízení, speciálního zdroje radionuklidů a infrastruktury na uložení tohoto zdroje. A bude asi chvíli trvat, než toto 16 center, která nyní máme, zaimplementuje,“ načrtává předseda České společnosti nukleární medicíny David Zogala.
Co se ale čekacích lhůt obecně týče, mají pojišťovny někdy tak trochu zavázané oči. „Nevíme reálný čas, kdy byl pacient indikován. Například u magnetických rezonancí neznáme část žádanky A, kde je indikace – k nám se dostane až část B, kdy byla péče provedena. V tomto by mohla pomoci elektronická žádanka a evidence údajů tak, aby se svět propojil a my znali čekací doby. Díky tomu bychom věděli, kde je problém s kapacitami. Každopádně se snažíme péči finančně neblokovat a správně nastavovat budgety komplexních onkologických center tak, aby pacienti dostali léčbu, kterou potřebují,“ dodává Miroslav Jankůj.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Symposium se konalo za laskavé podpory společností Novartis s.r.o. a Sprinx Systems a.s.
