Když se chce bavit Němec, Francouz a Ital, kteří neumí anglicky, domluví se jen stěží. Stejné je to i s informačními systémy v českých nemocnicích, které nejsou propojitelné. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to uvedl náměstek ředitele pro IT sekci ve Fakultní nemocnici Ostrava Petr Foltýn, který s řízením elektronických projektů pomáhá ministerstvu od srpna letošního roku. Nyní to vypadá, že se konečně blýská na lepší časy. S příchodem nového roku by totiž měla být dlouho očekávaná realizace připravovaných projektů konečně zahájena.
Jak se za doby Vašeho působení na ministerstvu zdravotnictví elektronizace posunula?
Když jsme si povídali naposledy, byli jsme v přípravné fázi. Nyní jsme již ve fázi detailního hodnocení klíčových výběrových řízení, která nám určí konkrétní partnery na realizaci. Tam již budou vznikat všechny velké aplikace, jako jsou například centrální registry. Rozbíhají se první jednání, kde připravujeme projektové zadání. Každá z věcí, kterou chceme realizovat, musí mít svého projektového vedoucího, administrativní pracovníky a koordinátory. Předpokládám, že zahájení realizace projektů bude již začátkem nového roku. Garantem je náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček, který zastřešuje všechny projekty Národního plánu obnovy. Když dojde k nějaké extrémní eskalaci či nutnosti se rozhodnout v klíčové koncepční rovině, spadá to finálně do jeho kompetence.
Výstupem projektů bude například celorepublikový systém výměny zdravotnických informací, mobilní aplikace s daty pacienta či produkty pro nemocnice ve smyslu metodik pro kybernetickou bezpečnost, které by měly vzniknout pro přímo řízené organizace ministerstva zdravotnictví a pro resort jako takový. Vedle toho je ale ještě nutno definovat standardizaci, na které spolupracujeme s Ústavem zdravotnických informací a statistiky v čele s jejím ředitelem Ladislavem Duškem.
Chápu to tak, že Evropský prostor pro zdravotní data (EHDS) nemůže být implementován bez dosažení alespoň minimální úrovně standardizace?
Samozřejmě. Zdravotnická dokumentace musí být strukturovaná a standardizovaná. Vedle standardizace a realizace projektů je v naší kompetenci navíc ještě další velká agenda, která souvisí s dotačními tituly. Ministerstvo zdravotnictví potřebuje, aby čerpání dotací zdravotnických zařízení zapadlo do naší koncepce. Z tohoto důvodu každé zařízení, které si o peníze požádá, připravuje rozsáhlou dokumentaci pro schválení Odborem hlavního architekta (pozn. red. – součást Digitální a informační agentury) a ministerstvem zdravotnictví.
Nepřichází přeci jen všechen tento restart pozdě?
Nevím, jestli pozdě, ale je to restart naprosto nezbytný. Problém je v tom, že si každá nemocnice mohla vybudovat informační systém s rozdílnou strukturou zdravotnických dat, která jsou tím pádem obtížně propojitelná. Je to stejné, jako když se chce bavit Němec, Francouz a Ital, ale neumí anglicky.
Co by to tedy nejlépe usnadnilo?
Samozřejmě je nutné zavedení reálné standardizace a realizace klíčových projektů elektronizace. Aktuálně nemáme k dispozici centrální registry poskytovatelů, zdravotnických pracovníků a pacientů, nejsou k dispozici centrální služby pro výměnu zdravotnické dokumentace a další.
Jak je to v zahraničí?
Různě. V Německu se například potýkají ještě s kompletním zavedením eReceptů, ale Rakušané jsou v oblasti propojení a komunikace mnohem dále. Velmi známá je situace v Izraeli, kde jsou mnoho let před námi, což vyplývá ze skutečnosti jejich direktivního až polovojenského řízení, takže tam se z logiky jejich uvažování centrální věci nasazují snadněji. Také samozřejmě začali mnohem dříve.
Abychom uspokojili pacienta u nás, systémy se musí bavit stejným jazykem a struktury musí být vzájemně kompatibilní. Dalším problémem je, že samotní lékaři často zavedené zvyklosti měnit nechtějí a nových systémů se spíše obávají. Jakékoliv technologické změny se u nás příliš nepotkávají s úspěchem.
Myslím si, že naopak mladší generace lékařů to uvítá…
To rozhodně, ale s velkou mírou nadsázky se dá říci, že všechno musíte udržovat pro tři generace lékařů – starší, střední a mladší. Potřebujeme po lékařích, kteří sedí i 40 let v ordinaci a jsou zvyklí pracovat svými zavedenými způsoby, aby část naučených postupů změnili. Například navrhujeme, aby lékař místo doplnění textu vybíral z rolovacího seznamu možností. Lékaři tohle ale bohužel mohou považovat za zásadní změnu a je také pravdou, že práce se systémem může být i mírně časově náročnější. Tady vzniká další obrovský problém.
Pomocníkem v administrativě by mohla být i umělá inteligence. Jaký na to máte názor?
V budoucnu určitě bude. Aktuálně se ale například nabízí otázka, jestli nenechat lékaře napsat vše tak, jak je zvyklý, přičemž umělá inteligence by zprávu následně upravila do podoby, kterou potřebujeme. Musíme mít ale jistotu, že to umělá inteligence udělá správně a vždy, když je potřeba. Přece jen se jedná o zdravotnickou dokumentaci a prostor pro „halucinování“ neboli domýšlení umělé inteligence zde určitě není. Nad tím je stále spousta otazníků, a to i legislativních.
Pojďme k Vám. Jak dlouho budete působit na ministerstvu zdravotnictví?
Konkrétní zařazení bude známo až začátkem příštího roku. Mým cílem je zajistit co nejhladší průběh a dokončení realizace projektů elektronizace a také chci pomoci vybudovat odpovídající IT zázemí na, a to nejen ve vztahu k realizaci projektů. Stále ale neopouštím FN Ostrava, s kterou budu dle dohody spolupracovat i během svého působení na ministerstvu a předpokládám, že se tam po splnění klíčových milníků také do původní pozice vrátím.
Zvyšuje ministerstvo personální kapacity na IT nebo je již stabilní?
Nabíráme lidi průběžně, přičemž dost pracovních kapacit jsme schopni si vzít i z komerční sféry formou smluvní spolupráce. Do celého projektu má být podle propozic zapojeno 27 osob, které by měly být schopné naše projekty kompletně zastřešit. Nyní jsme v počtu zhruba 20 lidí a spolupracujeme také s nemocnicemi. V oblasti personálií to jde rozhodně pomalu, ale jde to.
Nela Slivková
