Dětská obezita je reálný a rostoucí problém. To ale neznamená, že ji vyřešíme urážkami a výzvami k šikaně.

Video trenéra Tomáše Martínka, které v posledních dnech koluje po sociálních sítích, vzbudilo silné emoce. A není divu. Nejen kvůli tomu, že upozorňuje na téma dětské obezity, ale především kvůli tomu, jakým způsobem to dělá.

„Nejhorší vizitkou rodiče je tlustý nepoužitelný parchant. Tlusté děti bez fyzičky, bez disciplíny a bez přístupu ke sportu, jsou největší přítěží nejen pro sebe, ale i pro společnost. (…) Možná to rodiče skrývají tvrzením, že by neměl existovat bodyshaming nebo šikana. Naopak, musí to tak být. Aby si děti uvědomily, že něco není v pořádku, když to jejich rodičům nedochází,“ řekl v něm trenér.

Obezita je podle Martínka důsledkem konzumace fastfoodu, jídla u obrazovek a také toho, že děti nejsou vedeny ke sportu. „Je to otřesné, že rodičům nedochází, co svým dětem způsobují. Rodiče jsou ještě větší zkriplenci než ty děti, protože ty za nic nemůžou,“ dodává.

Problém existuje. O to větší odpovědnost máme

Ano, data mluví jasně. Podle ministerstva zdravotnictví má více než pětina českých dospívajících nadváhu nebo obezitu, u chlapců dokonce téměř každý třetí. Zároveň se ukazuje silná souvislost mezi vnímáním vlastního těla a duševním zdravím. Jinými slovy: Nejde jen o kilogramy navíc. Jde o to, jak děti samy sebe vnímají a jak k nim přistupuje jejich okolí.

„Obezita není jen otázkou individuální volby nebo vzdělání, ale také prostředí, ve kterém žijeme – od marketingu nezdravých produktů zaměřeného na děti a dospívající, až po dostupnost a cenovou dosažitelnost zdravých potravin. Tyto komerční determinanty zdraví mají hluboký dopad na stravovací návyky dětí a jejich dlouhodobé zdraví a well-being,“ poznamenala vedoucí Kanceláře WHO v Česku Zsofia Pusztai.

Mohlo by vás zajímat

Zredukovat tento komplexní problém na „tlusté děti bez disciplíny“ je nejen zjednodušující, ale především nebezpečné.

Ne každé dítě má na výběr

Martínek později uvedl, že „nejde o schvalování šikany v její extrémní podobě“. „Jde o to říct ty věci natvrdo. Je to kontroverzní téma, proto klidně říct kontroverzní formou,“ sdělil ve videu, v němž reagoval na komentáře pod původním příspěvkem.

Jenže právě forma sdělení je klíčová, zvlášť když mluvíme o dětech. „Každé dítě, které je obézní, není líné nebo nedisciplinované. Máme tu věci, jako jsou nemoci, traumata, záchvatové přejídání, problémy v domácnosti. A těmto dětem budeme říkat, že se mají šikanovat? To je úplně zlomí,“ připomněl kouč Petr Dubec.

Podobně reagovala i učitelka Lucie. Ta popsala osobní zkušenost se šikanou, která vyústila v poruchu příjmu potravy, a to aniž by měla nadváhu. „Šikana nikdy nikomu nepomohla. Možná měl někdo trauma response na šikanu v podobě toho, že se locknul a rozhodl se ostatním ukázat, ale to neznamená, že mu to reálně pomohlo. Už není obézní? Možná. Odnáší si z toho šrámy na duši? Rozhodně,“ je přesvědčená.

A pak jsou tu příběhy rodičů, které se do jednoduchých soudů nevejdou. „Můj syn je autista, má nutnou medikaci, která způsobuje, že je oplácaný. Řešíme to fotbalem a chůzí a plaváním. (…) Buď se dítě bude zmítat mezi záchvaty, nebo bude oplácané z léků, které mu dovolí žít a nadechnout se,“ napsala Lucie.

Mluvme o odpovědnosti. Ale u dospělých

Možná nejproblematičtější na celém videu není ani vulgarita, ale představa, že šikana může fungovat jako motivační nástroj. Nemůže. Děti, které už dnes čelí posměchu kvůli své váze, patří mezi nejzranitelnější skupiny. A přesně ty si takové video mohou pustit.

Co bude následovat? Některé z nich možná začnou „něco dělat“ – přesně jak popsala učitelka Lucie. Bez vedení, bez znalostí, pod tlakem studu. Jiné se uzavřou ještě více. A u části z nich se může rozvinout porucha příjmu potravy nebo další psychické potíže. To není motivace. To je riziko.

V jedné věci má trenér Martínek pravdu. Roli rodičů nelze přehlížet. Děti si své stravovací návyky ani životní styl nevolí ve vakuu. Jenže právě proto je potřeba vést debatu jinak. Ne přes urážky dětí, ale přes podporu rodin, dostupnost pohybu, regulaci prostředí, ve kterém děti vyrůstají.