Myšlenka profesní komory sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků znovu nabírá na síle. Většina oslovených členů sněmovního zdravotnického výboru její vznik podporuje, liší se však v představách o jejím fungování i pravomocích.
Z odpovědí poslanců a poslankyň zdravotnického výboru oslovených Zdravotnickým deníkem vyplývá, že většina z nich považuje vznik profesní samosprávy za legitimní krok k posílení postavení nelékařských zdravotnických pracovníků.
Kvůli chybějícímu hlasu sestry často odchází
„Musíme si přestat nalhávat, že zdravotnictví stojí jenom na lékařích. Všeobecné sestry, bratři nebo porodní asistentky jsou pro mě klíčoví partneři. Nikdy nebudu ten, kdo jejich roli odsouvá jenom do stínu lékařů,“ míní například poslanec Štěpán Slovák (ODS). Podle něj je vlastní komora logický krok k tomu, aby se nelékaři stali sebevědomou profesní silou s reálným vlivem na fungování zdravotnictví.
Podobně argumentuje také poslankyně Eva Šrámková (Piráti), která upozorňuje, že sestry mají k pacientům často nejblíže. „Tvoří páteř zdravotního systému, jsou to ony, kdo tráví s pacientem nejvíce času, kdo vidí problémy systému každý den zblízka. Přesto při tvorbě zdravotnické politiky nemají institucionální hlas srovnatelný s lékaři,“ říká.
Podle ní se absence silné profesní reprezentace promítá nejen do pracovních podmínek a vzdělávání, ale i do odchodů sester mimo zdravotnictví.
„O nich bez nich.“
Silnou podporu má myšlenka komory také u poslance Václava Pláteníka (KDU-ČSL), který zdůrazňuje, že současný model postavený především na odborech není dostačující. „Jde o vznik profesní samosprávy, která bude garantem standardů, zastáncem profese, odbornosti a tak podobně. V současnosti se za profesi staví hlavně odbory (což jim slouží ke cti), ale to nestačí,“ uvádí.
Ještě dál jde poslankyně Ivana Mádlová (ANO), podle níž sestry v českém zdravotnictví stále nejsou vnímány jako rovnocenný partner, přestože představují nejpočetnější profesní skupinu a působí i ve vrcholových manažerských či akademických pozicích. „Často se rozhoduje o nich bez nich,“ shrnuje s tím, že samosprávná stavovská organizace by sestrám velmi náležela.
Povinné členství? Politici se rozcházejí
V otázce konkrétního fungování už se ale poslanci a poslankyně rozcházejí. Zejména v tom, zda by měla případná komora fungovat na bázi povinného, nebo dobrovolného členství.
„Jsem toho názoru, že by forma měla kopírovat Českou lékařskou komoru. Pokud zde bude zachováno povinné členství, tak i u sester,“ říká Pláteník s tím, že si dokáže představit přechodné období dobrovolného členství, než se nový systém stabilizuje.
Ještě jednoznačnější je Mádlová, která se ve svém názoru opírá o judikaturu. „Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o povinném členství, registrace v komoře by byla povinná na žádost sestry. Stejně jako u lékařů či stomatologů,“ podtrhuje.
Podobně to vidí také poslankyně Michaela Šebelová (STAN), která podporuje nejen komoru sester, ale také vznik profesní samosprávy pro fyzioterapeuty, ergoterapeuty a další nelékařské obory. „Podle mého názoru by členství v těchto komorách mělo být povinné, se zákonnou podmínkou pro výkon praxe,“ uvádí.
Naopak Slovák prosazuje dobrovolný model. „Pokud má mít komora autoritu, musí si ji zasloužit u nelékařů tím, co pro ně dělá, ne ji vymáhat zákonem,“ říká. Podle něj by nová organizace neměla fungovat jako „další těžkopádný úřad“, ale jako moderní profesní platforma využívající digitální nástroje, on-line volby nebo pravidelná virtuální setkání.
Určitý kompromis navrhuje Šrámková. Podporuje povinnou registraci jako podmínku výkonu povolání, aktivní členství s hlasovacím právem by ale mohlo být dobrovolné. „Povinné členství s příspěvky je citlivé téma a chápu, že část sester k němu má výhrady, zejména s ohledem na jejich platy. Zároveň ale bez povinné základny hrozí, že komora bude reprezentovat jen aktivní menšinu a její mandát bude slabý,“ upozorňuje.
Mohlo by vás zajímat
Proč komora dosud nevznikla?
Přestože se debata o komoře vrací opakovaně už řadu let, žádný návrh dosud neuspěl. Podle Mádlové stála za dosavadními neúspěchy kombinace politické opatrnosti, ne zcela přesvědčivě definované role budoucí komory i obav části zdravotníků – buď z povinného členství, nebo další administrativní zátěže.
„Bez jasného konsenzu se těžko buduje instituce, která má být legitimní. Roli hrála i nedůvěra, zda by komora skutečně byla funkční a nezměnila se jen v další byrokratickou instituci bez reálného vlivu. Nicméně hlasy sester po vzniku komory v současnosti sílí. Jsem připravena ji jako zákonodárce podpořit,“ dodává.
Podobně mluví i Věra Adámková (ANO), která připomíná, že snahy o vznik komory se objevují opakovaně už několik let. „Máme připravenou už několikátou variantu návrhu zákona v paragrafovém znění, ale zatím nedošlo k jednotnému názoru ze strany dotčených pracovníků,“ říká.
Určitou zdrženlivost v debatě zaujímá její stranický kolega Jiří Mašek (ANO). To, že komora dosud nevznikla, může podle něj naznačovat, že pro systém nemusí být zcela nezbytná. Současně ale připouští, že by mohla přinést větší vliv nelékařů při připomínkování legislativy, vzdělávání nebo nastavování kompetencí. „Vzhledem k ‚pestrému‘ složení velmi početné skupiny nelékařských zdravotnických pracovníků je to ale komplikované,“ upozorňuje.
