České zdravotnictví má kvalitní odborníky i širokou síť nemocnic. Přesto často selhává v tom, jak je péče uspořádaná. Na kulatém stole Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb (ASPZS) na to upozornila generální ředitelka Penta Hospitals Barbora Vaculíková.
Demografie se proměňuje, pacienti stárnou a jejich potřeby jsou jiné než před deseti nebo dvaceti lety. Zároveň přicházejí nové medicínské postupy a technologie, které mění způsob léčby. Přesto systém v mnoha ohledech zůstává nastavený podle minulosti.
„Je potřeba zajistit, aby peníze šly tam, kde to systém a především pacienti nejvíce potřebují,“ říká Barbora Vaculíková. Výsledkem současného nastavení je podle ní i fakt, že pacient systémem často „bloudí“. Chybí jasná návaznost mezi ambulantní, nemocniční, následnou a domácí péčí.
Centralizace versus decentralizace
Jakákoli debata o změně struktury péče naráží na silné emoce. Obavy z rušení nemocnic nebo omezování péče jsou podle poskytovatelů časté, ale míří vedle. Klíčová otázka totiž nezní, kolik nemocnic má systém mít, ale jakou roli má každá z nich plnit.
Vysoce specializované výkony, například složité operace páteře nebo onkologické zákroky, dávají smysl ve velkých centrech, která mají potřebné technologie i zkušenosti. Zároveň ale není důvod, aby tato centra zajišťovala běžnou péči. Naopak standardní zákroky, jako jsou náhrady kyčelních nebo kolenních kloubů, mohou efektivně a kvalitně zajišťovat regionální nemocnice.
Takové rozdělení je podle poskytovatelů výhodné pro celý systém – je totiž levnější a zároveň komfortnější pro pacienty, kteří mají péči blíž domovu.
Data místo dojmů
Změna struktury péče by podle asociace neměla vznikat politickým rozhodnutím, ale na základě dat. Klíčová je analýza potřeb jednotlivých regionů a odhad budoucí poptávky.
Každý region má přitom jinou demografii, jinou dostupnost služeb i jiné zdravotní problémy. Univerzální řešení proto podle poskytovatelů neexistuje. Cílem je vytvořit takzvanou „architekturu péče“, tedy systém, který jasně definuje, jaká péče má být kde dostupná a jak na sebe jednotlivé části navazují.
Bez lidí to nepůjde
Vedle organizace péče upozorňují poskytovatelé i na další klíčový problém – nedostatek zdravotnického personálu. Řešením podle nich není jen zvyšování mezd, ale také smysluplné nastavení práce. Zdravotníci by měli vykonávat činnosti odpovídající jejich kvalifikaci.
K tématu:
- Zdravotníci umí víc, než jim systém dovolí. Soukromí poskytovatelé chtějí změnu kompetencí
- Poptávka roste, systém nestíhá. Jak zachránit domácí péči ve 4 krocích
- Odkud mohou přijít finance pro zdravotnictví? Soukromí poskytovatelé nastiňují možnosti
To se týká zejména nelékařských profesí. V Česku se podle Vaculíkové podařilo výrazně zlepšit jejich vzdělávání, nemají však dostatek pravomocí. „Vysokoškolsky vzdělaným lidem se nedává kompetence, aby mohli svoje vzdělání uplatnit,“ upozorňuje. To podle ní vede k frustraci a odchodům ze zdravotnictví.
Peníze potřebují plán
Bez jasné struktury péče nelze podle ASPZS efektivně řídit ani financování. Pokud není jasné, jaká péče má být kde poskytována, nemohou být správně rozdělovány ani investice. To platí jak pro veřejné, tak pro soukromé zdroje.
Změna struktury zdravotní péče bude podle soukromých poskytovatelů nevyhnutelně citlivá. Dotýká se regionů, nemocnic i pacientů. Zároveň ale upozorňují, že bez ní nebude možné zajistit dlouhodobou dostupnost a udržitelnost systému.
