Stačí přidat trochu zinku, napsat na obal „podporuje imunitu“ a doplněk stravy působí skoro jako lék. Jenže zatímco farmaceutické firmy musejí účinnost svých přípravků dokazovat, u doplňků stravy často rozhoduje hlavně marketing a důvěra zákazníka. Farmaceut a farmakolog Josef Suchopár v rozhovoru pro Zdravotnický deník vysvětluje, jak výrobci chytře pracují se schválenými formulacemi, proč některé produkty neobsahují deklarované množství látek a podle čeho poznat, že už reklama překračuje hranici selského rozumu.

Na doplňky stravy se vztahují výrazně odlišná pravidla než na léky a obecně se dá říct, že jejich výrobci nemusejí prokazovat účinnost ve stejné míře. I proto se na obalech objevují formulace typu „podporuje“ nebo „přispívá“. Je to tak v pořádku?

Právní úprava léčivých přípravků a doplňků stravy je skutečně zásadně odlišná. Je potřeba zmínit, že Evropská unie reguluje takzvaná zdravotní tvrzení, tedy „claimy“. Ta jsou přesně definovaná: pokud doplněk obsahuje konkrétní látku, je možné použít odpovídající schválené tvrzení.

Typickým příkladem je formulace „podporuje imunitu“, kterou najdeme třeba u přípravků se zinkem. V praxi to funguje i tak, že pokud máte rostlinný produkt zaměřený na imunitu, ale sám o sobě nemá schválené tvrzení, přidá do něj výrobce zinek a pak tvrzení použít může. I proto bývá řada doplňků složená z více látek. Výrobce pak může využít více zdravotních tvrzení a působit přesvědčivěji na spotřebitele.

A u léků to vypadá jak?

U léků je situace dlouhodobě nastavená tak, že výrobce musí prokázat kvalitu, účinnost i bezpečnost. U doplňků stravy se posuzuje především bezpečnost, a to ještě v užším smyslu, konkrétně zdravotní nezávadnost. Nelze ale vyrobit doplněk z čehokoliv, existují seznamy látek a surovin, které jsou považovány za bezpečné nebo patří do tradiční rostlinné medicíny.

Výrobce musí zajistit, že produkt neobsahuje těžké kovy, není kontaminovaný mikroorganismy, jako je například Escherichia coli nebo Candida albicans, a podobně. Musí prostě zajistit zdravotní nezávadnost. Pokud zákonné parametry splní a oznámí uvedení výrobku na trh příslušnému orgánu – v Česku spadá tato agenda pod ministerstvo zemědělství – může ho uvést na trh. Proces je tedy výrazně jednodušší než u léčiv.

V roce 2023 polovina kontrolovaných vzorků kloubní výživy nevyhověla kvůli nižším obsahům deklarovaných látek.

Na co bych ale jednoznačně upozornil, jsou produkty nakupované na zahraničních e-shopech, často v rámci různých alternativních směrů, třeba tradiční čínské medicíny, které nejsou schválené podle evropských pravidel. Setkal jsem se i s případem intoxikace kadmiem z takového přípravku. To už je reálné riziko.

Proto dává smysl držet se výrobků, které jsou uváděné na trh České republiky a Evropské unie v souladu s příslušnou legislativou. U nich přece jen existuje určitá míra regulatorní kontroly zdravotní nezávadnosti. Otázka účinnosti je ale jiná věc.

Když si pacient koupí doplněk stravy v Česku, má jistotu, že skutečně obsahuje deklarované látky v uvedeném množství?

Měl by ji mít. Výrobce by neměl uvádět na trh produkt, který neobsahuje deklarované množství účinných látek, jako jspu třeba glukosamin nebo chondroitin sulfát. Realita ale není vždy ideální. Existují analýzy, které ukázaly, že například u takzvané kloubní výživy velká část testovaných výrobků nesplňuje deklarované hodnoty a obsah účinných látek je nižší.

Například Státní zemědělská a potravinářská inspekce v roce 2023 uvedla, že 6 ze 12 kontrolovaných vzorků kloubní výživy nevyhovělo kvůli nižším obsahům deklarovaných látek. Po roce 2023 byly zveřejněny také obdobné výsledky spotřebitelského D-testu.

Mohlo by vás zajímat

Znamená to tedy, že doplněk stravy nemusí před uvedením na trh projít žádným oficiálním testováním, jako je tomu u léků?

Přesně tak. Neprobíhá žádné povinné testování každé šarže ani schvalování typu, jaké známe například u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Odpovědnost leží na výrobci. Pokud ale produkt obsahuje třeba jen 60% deklarované látky, jde o klamání spotřebitele.

Jak to má tedy běžný člověk poznat?

Upřímně řečeno, nijak snadno. Je to do velké míry otázka důvěry. Rozumný postup je zjistit si o produktu co nejvíce informací, ideálně z nezávislých zdrojů, ne jen z webů samotných výrobců. Existují různé platformy, kde lidé sdílejí zkušenosti.

Setkal jsem se i s případem, kdy si jeden výrobce nechal otestovat doplňky s obsahem berberinu na českém trhu a zjistil, že žádný z nich neodpovídá deklarovanému množství. Ověřit si to sám znamená zadat laboratorní analýzu, což je ale pro běžného spotřebitele finančně nereálné.

Při zvažování doplňku stravy bych měl být ochoten věnovat alespoň 15 minut ke zjištění relevantní informace.

Jako jednoduché pravidlo se nabízí vybírat výrobce, který je majetkově propojený s farmaceutickou firmou. Je to spíše selský rozum. Velké farmaceutické společnosti si nemohou dovolit reputační skandál, zvlášť když jsou jejich akcie často veřejně obchodované. Pokud je mezi nimi majetkové propojení, pravděpodobnost zásadního problému je podle mého názoru minimální, nikoli však nulová. Tam bych si troufl být klidný.

Naopak opatrnost je na místě u firem sídlících mimo Evropskou unii, které prodávají výhradně přes internet a používají agresivní marketingové praktiky jako například výrazné slevy při nákupu více balení nebo různé časově omezené nabídky. To jsou varovné signály. V takových případech je dobré zapojit zdravý selský rozum.

Doporučil byste si vzít na pomoc umělou inteligenci?

Ano, i to může být užitečný nástroj. Současné jazykové modely už zvládají faktografii poměrně dobře. Klíčové ale je umět správně položit otázku – kvalita odpovědi s tím přímo souvisí. Špatně formulovaný dotaz vede k méně přesné odpovědi. Každou odpověď přesto doporučuji ověřovat. Umělá inteligence si dokáže velmi věrohodně vymýšlet, takzvaně má mlhu.

Obecně ale platí, že k informacím z veřejného prostoru, včetně umělé inteligence, je potřeba přistupovat s opatrností. Ať už jde o osobní doporučení nebo text na internetu, nelze všemu bezvýhradně věřit. Neznamená to být přehnaně podezřívavý, ale pokud jde o zdraví, dává smysl si věci ověřit.

Když zvažuji užívání doplňku stravy na konkrétní problém, měl bych být ochoten věnovat aspoň 15–20 minut tomu, abych si zjistil relevantní informace a zorientoval se i v případných rozporech. Mám-li i přesto pochybnosti, určitě lze doporučit konzultaci s lékařem nebo lékárníkem.

Mohli jste přehlédnout: Hodně pracujete u počítače? Podívejte se, jak pečovat o své zdraví