Pacienti si stále častěji pořizují zvukové nebo obrazové záznamy zdravotníků a následně je využívají při stížnostech na poskytovanou péči. Ministerstvo zdravotnictví proto zveřejnilo návrh stanoviska, které má sjednotit postup nemocnic, správních orgánů i samotných pacientů. Současně zahájilo veřejnou konzultaci a vyzvalo odbornou i laickou veřejnost k zasílání připomínek.
Návrh reaguje na rostoucí počet případů, kdy pacienti nebo jejich blízcí pořizují nahrávky zdravotnických pracovníků bez jejich souhlasu či vědomí. Často proto, aby je následně využili při obraně svých práv před správními orgány.
Právě otázka, jak s takovými nahrávkami nakládat a zda mohou sloužit jako důkaz, patří v posledních letech k nejspornějším tématům na pomezí zdravotnictví a práva.
Nahrávání není automatické právo
Ministerstvo současně odmítá představu, že by si pacient mohl zdravotníky bez omezení nahrávat kdykoliv a kdekoliv.
Zdravotnické zařízení podle návrhu není běžným veřejným prostorem. Komunikace mezi pacientem a zdravotníkem často obsahuje citlivé údaje o zdravotním stavu. Nahrávka může zasáhnout nejen do práv zdravotníků, ale i dalších pacientů.
V návrhu proto stojí, že za problematické lze považovat například plošné nahrávání ambulancí a nemocničních oddělení, zachycování dalších pacientů nebo následné zveřejňování pořízených záznamů na sociálních sítích.
Opírá se přitom i o dosavadní judikaturu. Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že pacient ani jiná osoba nemají obecné právo bez souhlasu nahrávat zdravotnický personál ve zdravotnickém zařízení.
Pacient bývá v důkazní nouzi
Přesto ministerstvo zdůrazňuje, že zdravotnictví představuje specifické prostředí, v němž bývá pacient často slabší stranou.
Pokud se domáhá ochrany svých práv, může se dostat do situace, kdy nemá k dispozici žádný jiný důkaz. Zdravotnickou dokumentaci vede poskytovatel zdravotních služeb a pacient nemá možnost ovlivnit, jak se jednotlivé události zaznamenají.
Mohlo by vás zajímat
Právě v takových případech může být podle resortu nahrávka jediným způsobem, jak doložit průběh komunikace, odmítnutí péče nebo rozpor mezi skutečným průběhem událostí a údaji uvedenými v dokumentaci.
Návrh proto výslovně uvádí, že pořizování nahrávek nelze ve zdravotnictví plošně zakázat. Ani případný zákaz zakotvený ve vnitřním řádu zdravotnického zařízení nemá být rozhodujícím argumentem při posuzování důkazní použitelnosti záznamu.
Rozdíl mezi pořízením a použitím nahrávky
Za klíčový závěr návrhu lze považovat rozlišení mezi samotným pořízením nahrávky a jejím použitím jako důkazu.
Podle ministerstva jde o dvě samostatné otázky. To, že byl záznam pořízen bez souhlasu zdravotníka nebo za okolností, které mohou být z hlediska ochrany soukromí problematické, ještě samo o sobě neznamená, že jej nelze použít při šetření stížnosti nebo ve správním řízení.
Při posuzování přípustnosti důkazu je podle ministerstva nutné zvažovat konkrétní okolnosti případu. Důležitou roli hraje například to, zda nahrávka slouží k ochraně práv pacienta, zda zachycuje jeho vlastní komunikaci se zdravotníkem, zda existují jiné důkazní prostředky nebo zda nahrávka nezasahuje nepřiměřeně do práv dalších osob.
Doporučení pro nemocnice
Návrh obsahuje také praktická doporučení pro poskytovatele zdravotních služeb.
Nemocnice a další poskytovatelé by podle ministerstva neměli nahrávky automaticky odmítat pouze proto, že byly pořízeny bez souhlasu zdravotnického pracovníka. Naopak by je měli přijmout jako jeden z podkladů pro vyřízení stížnosti a individuálně posoudit jejich význam.
Pozornost budí zejména doporučení týkající se plošných zákazů nahrávání. Ministerstvo poskytovatelům doporučuje, aby takové zákazy odstranili z vnitřních řádů, informačních tabulí i dalších interních dokumentů. Podle návrhu totiž nelze pořizování nahrávek předem a bez výjimek vyloučit.
Desatero pro pacienty
Ministerstvo nyní k dokumentu otevřelo veřejnou konzultaci. Připomínky mohou odborné organizace, zdravotnická zařízení, pacientské spolky i jednotlivci zasílat do 10. července 2026 na adresu [email protected].
Teprve po vypořádání připomínek bude rozhodnuto o konečné podobě stanoviska, které má v budoucnu sloužit jako vodítko pro správní orgány řešící stížnosti ve zdravotnictví, poskytovatele zdravotních služeb i samotné pacienty.
Kancelář ombudsmana, která do navrhované metodiky přispěla, a v této souvislosti přichází s Desaterem pro pacienty a jejich blízké:
- Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě. Nahrávky pořizujte jen v přiměřených situacích, kdy informace nemůžete získat jinak.
- Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta.
- Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné.
- Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob.
- Uchovejte originální nahrávku, včetně data a technických údajů.
- Nahrávku neupravujte.
- Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky.
- Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit.
- Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.
- Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.
