Švábi, štěnice, ploštice ani mouchy do nemocnic nepatří. Přesto do nich sem tam nějací zabloudí. Ať už kvůli otevřeným dveřím a oknům, nebo nevymydleným pacientům. Jak poukazuje portál Medscape, hmyz sice přenáší bakterie, ale jasná data o infekcích pacientů scházejí. Někdy i proto, že nemocnice zkrátka nechtějí spojovat své jméno s něčím takovým, jako je přítomnost hmyzu.

Přítomnost hmyzu ve zdravotnických zařízeních je realitou, kterou pohání neustálý pohyb lidí i materiálu. A pak může nemocným běhat po oblečení, po podlahách pokojů či dokonce po operačních sálech.

Pro zdravotníky to znamená dilema. Například, jestli může pacient podstoupit operaci šedého zákalu, pokud se u něj při příchodu na vyšetření zjistí štěnice. Nebo jestli švábi mohou mezi pokoji a pacienty přenášet rezistentní bakterie. A někteří se zase ptají, zda je v případě, že se ve sterilní části nemocnice objeví mouchy, potřeba všechny chirurgické nástroje sterilizovat.  

Raději covid než štěnice

Přítomnost štěnic a vyhlídka na to, že si je přinesou z práce, rozhodně zdravotníky neláká. A to natolik, soudě alespoň podle diskusí na Redditu, že si raději vyberou pět pacientů s covidem než jednoho se štěnicemi. Podobně to dopadlo při volbě mezi štěnicemi a bakterií Clostridium difficile.

„Když řeknete slovo ‚štěnice‘, najednou máte personál v ochranných oblecích,“ říká Stephanie Stroeverová z amerického Centra zdravotnických věd Texas Tech University.

Sama byla dřív ředitelkou prevence infekcí v nemocnici, kde se na operačním sále objevily mouchy. „Říkám si, páni, odkud se tu vzaly?“ vzpomíná. „V závislosti na tom, jak stratifikujete riziko, bychom mohli celou věc uzavřít a všechno znovu sterilizovat. Anebo najít způsob, jak pokračovat v provozu a zároveň chránit pacienty. Problém byl v tom, že neexistují kvalitní důkazy o tom, jaký to bude mít dopad na pacienta.“

Sterilizovat, nebo jet dál?

Stroeverová popsala scénář na konferenci Asociace profesionálů pro kontrolu infekcí a epidemiologii v roce 2024. Názory na to, jak postupovat, se rozcházely. Někteří by se zbavili much a dodrželi plán operací. Jiní zase hlasovali pro sterilizaci všeho vybavení, i když by to stálo čas a peníze, nemluvě o narušení péče o pacienty.

Sama Stroeverová chtěla všechno sterilizovat. Jenže provozní se začali ptát, jestli je to skutečně nutné, když je vybavení zabalené, což by mělo zabránit, aby se kontaminace dostala k pacientovi. A data o rizicích scházela. Nakonec byly znovu sterilizovány předměty s viditelnými nečistotami souvisejícími s hmyzem, jiné ne.

Mohlo by vás zajímat

Jsou tam, jen o nich nemluvíme

Otázka nakonec Stroeverovou a její kolegy přivedla k provedení review toho, co víme o přenosu infekcí hmyzem v nemocnicích. Tento přehled pak publikovali v časopise Antimicrobial Stewardship & Healthcare Epidemiology. A ukázalo se, že hmyz sice v nemocnicích přenáší klinicky relevantní patogeny, ale chybí jednoznačné souvislosti s infekcemi pacientů.

Stroeverovou ovšem zarazilo, jak málo článků pochází z USA. Možná proto, že se zdravotnická zařízení obávají, že by spojení s hmyzem poškodilo jejich reputaci. „Myslím, že rádi předstíráme, že tam nejsou. Jsou tam, ale nepíšeme o nich,“ konstatuje.

Víc otázek než odpovědí

Ze 73 studií, které do přehledu zahrnuli, se pouze čtyři pokusily zkoumat schopnost hmyzu přenášet nemoci. Jedna se zaměřila na možný podíl švábů na propuknutí infekce na JIP. Podle jedné sestry se přitom „v pokojích pacientů občas vyskytl šváb,“ uvedli vědci. „Ti švábi byli vzácní a nebyli vnímáni jako vážný problém.“

Jednoho švába se povedlo odchytit a laboratorní testy u něj identifikovaly multirezistentní Enterobacter cloacae (MRE) a další patogeny. Po opatřeních na hubení škůdců „nebyli po dobu tří měsíců nalezeni žádní noví pacienti kolonizovaní MRE“. Později se objevil další šváb a u nového pacienta kolonizace MRE.

Někteří výzkumníci také začali zkoumat genetická data, aby zjistili, zda a jak se patogeny šíří mezi hmyzem a zdravotnickým prostředím. Stroeverová a její kolegové nedávno začali spolupracovat s entomologem na dalším výzkumu v této oblasti.

„Víme, že tento hmyz přenáší patogeny rezistentní na antimikrobiální látky. Právě teď vedeme válku proti antimikrobiální rezistenci, takže mám pocit, že je čas se tím zabývat,“ vysvětluje.

Má štěnice. Operovat, či neoperovat?

Otázky ohledně hmyzu v nemocnicích si pokládají i další lékaři. Na dubnovém výročním setkání Americké společnosti pro kataraktu a refrakční chirurgii se oční lékařka Jennifer R. Longová z Kaiser Permanente v Kalifornii podělila o přístup svého centra k operaci šedého zákalu u pacientů se štěnicemi.

Longová se na tuto problematiku zaměřila poté, co dva pacienti dorazili na operaci zamoření štěnicemi. Zákrok nakonec podstoupil jeden, druhému zařízení raději operaci zrušilo.

„V obou případech učinil konečné rozhodnutí chirurg po pečlivém posouzení a spolupráci s oddělením prevence infekcí i provozním vedením,“ uvedla Longová. Zároveň se ale ukázalo, že „stávající pokyny nebyly dostatečné pro konzistentní rozhodování a zmírňování rizik ve velkoobjemovém chirurgickém prostředí.“

Zamoření jdou na sál poslední

Odborníci proto vyvinuli strukturovanější perioperační protokol. Ten zahrnuje potvrzení přítomnosti štěnic, informování předoperačního týmu, přesunutí případu na konec chirurgického bloku a upozornění deratizačního týmu. Oblečení a ložní prádlo pacientů se uzavře do pytlů a pacienti se očistí pomocí čistících ubrousků, načež se oblečou do nemocničního županu a čepky. Během operace je pacientova tvář izolována nepropustnou náplastí. Po zákroku obdrží pokyny, jak doma hubit štěnice.

U jednoho pacienta, který dodržel tento protokol, byla operace úspěšně dokončena bez infekce nebo přenosu štěnic z prostředí, potvrdila Longová.

„Strategie prevence infekcí musí chránit pacienty a personál, aniž by zbytečně omezovala přístup k základní péči obnovující zrak,“ uvedla. „Důležité je, aby zamoření štěnicemi automaticky nevylučovalo pacienty z operace šedého zákalu.“

Mohou se exponenciálně množit

Hmyz se asi ve zdravotnických zařízeních sem tam v dohledné budoucnosti vždycky vyskytne. Ne proto, že by byly líhní, ale jsou místem s vysokou frekvencí pohybu. Takže se může snadno stát, že sem třeba štěnice občas někdo zanese. Mouchy zase lehko proletí dveřmi či oknem. V jednom případě, kdy se nacházely po celé budově, se po instalaci monitorovací pasti zjistilo, že vylézají skrz prasklinu v desce pod stavbou.

Robert Teal, manažer technických služeb společnosti Terminix, která se zaměřuje na hubení hmyzu a hlodavců, přitom zdůrazňuje, že se hmyz může exponenciálně množit. Proto je třeba jakýkoli problém řešit neprodleně. A i jediný hmyzí exemplář ve zdravotnickém zařízení vyniká.

„Jedna moucha nebo jeden mravenec, jakýkoli druh škůdce, působí větší. A může se usadit někde, kde by neměl. Stačí jeden,“ dodává Teal.

Mohli jste přehlédnout: Máte cukr pod kontrolou? Drobné změny v prevenci, které vám zachrání zdraví