Premiér Andrej Babiš tlačí na rychlou regulaci zdravotnických prostředků používaných v nemocnicích. Odborníci však krotí nadšení z obřích úspor. Situaci totiž komplikuje rozdílné vykazování napříč nemocnicemi i takzvané zpětné bonusy, které leží v žaludku zdravotním pojišťovnám. Nový zákon, na kterém teď ministerstvo zdravotnictví pod taktovkou Adama Vojtěcha intenzivně pracuje, má ovšem podle experta na regulaci zdravotnických prostředků Jakuba Krále z advokátní kanceláře Porta Medica Legal jiný zásadní úkol: vymýtit z netransparentního systému klientelismus a libovůli.
Vidíte v oblasti zdravotnických prostředků potenciál úspor?
Máme-li se bavit o nákladech na zdravotnické prostředky i o potenciálu případných úspor, musíme si je zasadit do širšího kontextu nákladů na zdravotní péči v ČR. Český statistický úřad nedávno publikoval celkem podrobný rozbor zdravotnických nákladů za rok 2024. Tehdy se na zdravotní péči vynaložilo celkově 696,7 miliardy, z čehož zdravotní pojišťovny uhradily 514,2 miliardy.
A nyní můžeme doplnit data za segment zdravotnických prostředků. Ten je úhradově roztříštěný, nicméně platí, že hlavní dvě nákladové položky představuje takzvaný zvlášť účtovaný materiál (ZUM) a zdravotnické prostředky předepisované a hrazené na poukaz. V roce 2024 činily celkové náklady zdravotních pojišťoven na ZUM 18,69 miliardy, zatímco náklady poukazové prostředky byly 11,46 miliardy.
Celkové náklady na zdravotnické prostředky tedy představovaly 30,15 miliardy, což odpovídá cca 5,9 % nákladů zdravotních pojišťoven.
Přitom loni šlo třeba na receptové léky 49 miliard a na centrové léky v nemocnicích necelých 40 miliard z balíku nějakých 526 miliard, které šly na péči… A jak je to s meziročním nárůstem v segmentu zdravotnických prostředků?
V roce 2025 se celkové náklady zdravotních pojišťoven navýšily na částku 526 miliard, což je nárůst o cca 2,3 %. Oproti tomu náklady na ZUM činily v roce 2025 přibližně 20,59 mld. Kč, to je nárůst zhruba o 10,2 %. V případě poukazových prostředků byly náklady 13,27 miliardy, nárůst tedy představoval dokonce 15,8 %.
Navyšování nákladů ale táhne růst spotřeby balení, nikoli jednotkové úhrady, které v čase stagnují díky svému zákonnému zakotvení. Bez znalosti reálného fungování úhradových mechanismů v ČR bychom mohli na základě dat dojít ke zcela falešnému a nesprávnému závěru, že náklady na zdravotnické prostředky rostou více než pětinásobným tempem oproti tomu, jak narůstají celkové náklady na zdravotní péči.
U ZUMových zdravotnických prostředků se ovšem k takovým datům dobíráme podstatně hůř…
Většina nákladů na zdravotnické prostředky se generuje v rámci nemocniční péče, která se majoritně hradí prostřednictví takzvaných případových paušálů s využitím klasifikačního systému CZ-DRG. Tento robustní systém se zakládá na big datech. Potřebuje dobře pracovat s celkovými náklady na zdravotní péči na straně poskytovatelů zdravotních služeb. Řádově hůře však funguje pro účely analyzování dílčích nákladových položek, kam spadá i ZUM.
Velkým fenoménem nákupů a veřejných zakázek v českém zdravotnictví jsou takzvané nepřímé zpětné bonusy, jakési obratové vratky. Dodavatel zásobuje nemocnici celý rok určitým mixem zdravotnických prostředků, léčiv či dalšího zboží a na konci roku danému poskytovateli zdravotních služeb vrátí předem dojednané procento z celkového obratu.
Mohlo by vás zajímat
ÚZIS není schopen dodatečné slevy zpětně odečíst od nákladů na konkrétní zdravotnické prostředky a léčiva, jejichž nákup vratky generoval. To pak zásadním způsobem zkresluje jakoukoli nákladovou analytiku.
V českém zdravotnictví jde o poměrně velké částky, které ÚZIS sice v rámci systému CZ-DRG reflektuje pro účely výpočtu úhrad za celý případový paušál, už ale není schopen tyto dodatečné slevy zpětně odečíst od nákladů na konkrétní zdravotnické prostředky a léčiva, jejichž nákup vratky generoval. To pak zásadním způsobem zkresluje jakoukoli nákladovou analytiku.
Lze se tedy reálně dobrat toho, kolik nemocnice za ZUMy dávají?
Systém vykazování zdravotnických prostředků se v jednotlivých nemocnicích liší. Některé uvádí maximální hodnotu podle Úhradového katalogu VZP-ZP. Jiné vykazují skutečné nákupní ceny, ale neočištěné o částky odpovídající příslušnému podílu na neadresném obratovém bonusu. A prakticky žádná nemocnice nevykazuje absolutní pravdu, tedy zcela očištěné náklady na konkrétní ZUM.
Zároveň největší nákladovou položku, která narůstá největším tempem, ve skutečnosti představují mzdové náklady. Ve finále tak dochází k tomu, že se zdravotnické prostředky a mnohdy i léčiva falešně tváří dražší, než odpovídá skutečnosti. Naopak provozní a hlavně mzdové náklady nemocnic vypadají nižší, než doopravdy jsou.
Takže jak je to s tou možností úspor?
Reálně jí lze cestou úhradové regulace zdravotnických prostředků dosáhnout pouze tam, kde jsou tyto produkty samostatně hrazeny ze zdravotního pojištění. To platí beze zbytku v oblasti prostředků na poukaz.
Reálně se bavíme o tom, že na celkových nákladech zhruba ve výši 520 miliard korun za zdravotní péči lze na zdravotnických prostředcích ušetřit miliardu, aniž by se pacientům zásadně zhoršila kvalita a dostupnost zdravotní péče.
Zde si jen musí politická reprezentace uvědomit, že úspora zdravotních pojišťoven znamená snížení úhrady a současně navýšení spoluúčasti pacientů. Je to zcela legitimní, jen je potřeba vždy dodat to B. A sice, že úsporu někdo zaplatí. Pouze v některých skupinách lze spekulovat na to, že snížení úhrad půjde výhradně na vrub dodavatelů, kteří své produkty bez dalšího zlevní a pro pacienty zůstane i nadále dostupná široká nabídka kvalitních prostředků.
A u ZUMů?
Tam lze postupovat obdobně jen v minoritě případů, které představují takzvané ambulantní ZUM. Ty se z pohledu úhrad chovají obdobně jako poukazové prostředky. Každý kus je tedy spotřebován, samostatně vykázán a zvlášť uhrazen.
Naopak u největší nákladové položky, kterou představuje hospitalizační ZUM hrazený v balíku celé péče prostřednictvím systému CZ-DRG, to vůbec žádný smysl nedává. Veškeré takto vytvářené úspory by byly zcela virtuální. Potenciál úspor tak lze generovat pouze z nákladového balíku, který činí zhruba 15 miliard ročně za poukazové prostředky a ambulantní ZUM.
Kolik procent tu může činit reálně dosažitelná úspora?
To se hodně špatně odhaduje. Ale, dejme tomu, že něco mezi 5 % a 10 %. Reálně se tak bavíme o tom, že na celkových nákladech zhruba ve výši 526 miliard za zdravotní péči lze na zdravotnických prostředcích ušetřit miliardu, aniž by se pacientům zásadně zhoršila kvalita a dostupnost zdravotní péče. Oproti tomu jen duplicitní či zbytná péče má řádově větší potenciál úspor.
Dokud se bude vycházet z výkaznictví, které přímo od materiálových nákladů neodečítá neadresné bonusy, nebudeme schopni přesně spočítat, kolik z takto politicky dosažené úspory připadá zrovna na hospitalizační ZUM.
Čili u hospitalizačních ZUM ušetřit neumíme?
Tam lze realizovat úspory jedině skrze samotný systém CZ-DRG, který by musel snížit poskytovatelům úhrady například poklesem základní sazby. Dokud se ale bude vycházet z výkaznictví, které přímo od materiálových nákladů neodečítá neadresné bonusy, stejně nebudeme schopni přesně spočítat, kolik z takto politicky dosažené úspory připadá zrovna na hospitalizační ZUM. Když nesledujete čisté jednotkové náklady na ZUM a ty hradíte jako součást většího balíku zdravotní péče, nemůžete na této podmnožině kalkulovat jakoukoli konkrétní úsporu.
Nakolik dnes mají pojišťovny možnost snižovat ceny ZUMových zdravotnických prostředků?
Předně musíme odlišit problematiku cen a úhrad. Zdravotní pojišťovny nemají žádnou kompetenci v cenové regulaci. Ta vychází ze zákona o cenách a aktuálně platného cenového výměru ministerstva zdravotnictví. Zákonné pravomoci zde má Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a právě ministerstvo.
Naopak u úhradové regulace mají zdravotní pojišťovny zásadní postavení. Největší kompetence mají v rámci ZUM, kde Všeobecná zdravotní pojišťovna přímo vytváří Úhradový katalog VZP-ZP. Ten s případnými drobnými úpravami přebírá i Svaz zdravotních pojišťoven. Pojišťovny tedy nastavují skrze své metodiky veškerá procesní pravidla pro zařazování nových položek, v případě inovací požadují předkládání analýz dopadu do rozpočtu a od konce léta 2026 avizují další požadavek, a sice na provádění analýz nákladové efektivity. Při zařazování nových položek některé žadatele nahodile konfrontují s cenovými referencemi, ať už tuzemskými, nebo zahraničními. Používají k tomu libovolné zdroje cenových či úhradových dat.
Největší střet mezi zdravotními pojišťovnami a dodavateli se aktuálně odehrává u prostředků na poukaz, konkrétně prostředků pro vlhké hojení ran.
A u poukazových prostředků?
Tam pojišťovny aktivně spoluvytváří takzvaný kategorizační strom, který se následně schvaluje jako příloha zákona a obsahuje mimo jiné i finanční úhradové limity. Vedle toho mohou iniciovat vznik skupin zaměnitelných prostředků, cenové soutěže či uzavírání dohod o nejvyšší ceně. Stejně tak navrhují ministerstvu snížení zákonných finančních úhradových limitů. Je to sice pracné, ale všechno jsou to nástroje, prostřednictvím kterých mohou dosáhnout snížení úhrad.
U kterých zdravotnických prostředků dnes vnímáte největší problém?
Myslím, že největší střet mezi zdravotními pojišťovnami a dodavateli se aktuálně odehrává u prostředků na poukaz, konkrétně prostředků pro vlhké hojení ran. Zdravotní pojišťovny argumentují z jejich pohledu neudržitelným neřízeným trendem výrazného růstu nákladů. Oproti tomu dodavatelé upozorňují na demografii, rostoucí objem péče a nedostatečnou revizní činnost zdravotních pojišťoven, které namísto toho, aby potrestaly pár podvodníků, kteří nepředepisují dané prostředky v souladu s platnou legislativou, raději navrhují plošné snížení úhrad. To podle mínění dodavatelů negativně zasáhne nevinné pacienty, a to buď formou nárůstu spoluúčasti, anebo zúžením dostupných produktů na českém trhu.
Nicméně v hledáčku premiéra Andreje Babiše se ocitly hlavně ZUMové prostředky, u nichž urychleně žádá právní zakotvení…
Oprávněný požadavek, aby byly úhradové procesy kvalitně zakotveny na úrovni zákona, vidím jako zásadní. Zatímco u prostředků na poukaz to už nastalo v roce 2019, v případě ZUM by měla být příslušná novela předložena vládě do konce letošního roku.
Legislativní zakotvení úhradové regulace ZUM je i podle mého názoru velmi důležité a potřebné. Důvodem ale není potenciál miliardových úspor, nýbrž nutnost vytvoření naprosto transparentního, předvídatelného a přezkoumatelného právního rámce. Ten do budoucna zamezí klientelismu a korupčnímu prostředí, které vzniká všude tam, kde se rozhoduje o velkých penězích na principu libovůle bez jasných zákonných mantinelů.
Každá žádost o individuální schválení úhrady skrze paragraf 16 je velmi negativní vizitkou pro český systém.
V posledních letech nebyla VZP paradoxně kritizována za to, že by nějak nepřiměřeným způsobem bránila vstupu nových ZUM do svého číselníku. Spíše se poukazovalo na případy, kdy se nějaký jednotkově velmi nákladný ZUM dostal do Úhradového katalogu VZP-ZP překvapivě hladce a rychle, aniž by daný žadatel čelil témuž, co si zažívají ostatní žadatelé.
Podle VZP jsou ovšem také problém ZUM bez stanovené úhrady, které se hradí mimořádně přes paragraf 16…
Vůbec nevím o tom, že by existovala za celý systém statistika, která by ukazovala, jaké jsou celkové náklady na tento institut. Každá žádost o individuální schválení úhrady skrze paragraf 16 je velmi negativní vizitkou pro český systém. Tím spíše, pokud se taková žádost ukáže být oprávněná a je následně schválena. Jde totiž o důkaz, že tu stále máme pacienty, kterým zdravotní pojištění nenabízí na jejich zdravotní problém žádnou vhodnou hrazenou zdravotní péči.
V minulosti bylo hodně žádostí skrze paragraf 16 u inovativních léčiv. A šlo jen o důsledek neflexibilního a málo vstřícného systému standardního zařazování inovativní léčiv a léků pro vzácná onemocnění do úhrad. Nakonec to vedlo k novelizaci obecných pravidel a počet mimořádných žádostí poklesl. Pokud zdravotní pojišťovny doloží, že je opravdu velký objem zdravotnických prostředků schvalován v tomto režimu, bude nezbytné identifikovat příčinu. Žádný pacient si tuto cestu nevybírá sám dobrovolně.
K tématu
- Babiš tlačí na Vojtěcha: Ošéfujte zdravotnické prostředky v nemocnicích. Ušetří to miliardy?
- „Utáhli jsme šroub příliš pevně.“ Z nemocnic mizí kvůli byrokracii běžné pomůcky a přístroje
- SÚKL spouští novinku: Inovační kancelář pomůže dostat moderní technologie do nemocnic dříve
Jsou na místě úpravy u zdravotnických prostředků na poukaz?
Ano, určitě jsou. Kategorizační strom je živé těleso a na trh přichází nové prostředky. Stejně tak musíme reflektovat vývoj cen a konkurenční prostředí. Za určitou právní jistotu a soulad s ústavou platíme velkou daň, neboť zakotvení kategorizačního stromu přímo do zákona omezuje možnosti rychlých flexibilních změn. Mimo jiné i proto se od počátku roku 2026 přesunul ze zákona o veřejném zdravotním pojištění do samostatného zákona. Ministerstvo si od toho slibuje větší frekvenci aktualizací. Ideální by byla jedna novela ročně. Navíc jsou na stole návrhy na změny z dílny zdravotních pojišťoven či systémové požadavky pana premiéra. Předpokládám tedy, že i u prostředků na poukaz dostane vláda do konce roku návrh novelizace.
