Očkování jako přirozená součást léčebného plánu, nebo spouštěč vyostřeného konfliktu v ordinaci? Na sympoziu Zdravotnického deníku s názvem Strategie vakcinace pro Českou republiku se experti shodli, že klíč k vyšší proočkovanosti neleží pouze v dostupnosti vakcín, ale především v psychologii komunikace. Současná praxe totiž ukazuje, že lékaři často raději volí mlčení, než aby čelili verbální agresi. Podle odborníků je proto nutné mladou generaci mediků systematicky připravovat na krizovou komunikaci a z očkování udělat pevný standard.
Ačkoliv mají praktičtí lékaři v motivaci pacientů k očkování zásadní roli, realita v terénu naráží na komunikační bariéry. Podle průzkumů se ukazuje, že pokud lékař narazí lna odmítavý postoj, často raději téma opustí, aby předešel konfliktu.
Na tento fenomén na sympoziu upozornil Martin Palička, zakladatel spolku Po Medině a poradce ministra zdravotnictví: „Když přijde pacient, který je už a priori proti očkování naladěný nebo si není jistý, jestli je to pro něj správná volba, lékař – a to vyplynulo z našeho průzkumu – do této debaty často vůbec nevstoupí. Obává se totiž konfrontace a složité komunikace s pacientem.“

Podle Paličky mají lékaři v oblasti vakcinace obrovský potenciál, chybějí jim však konkrétní dovednosti, jak s váhajícími či agresivními pacienty správně mluvit. Právě zde vidí největší prostor pro zlepšení, zejména u nastupující generace zdravotníků.
Zatímco dříve byly komunikační kurzy pro mediky spíše na okraji zájmu, dnes se situace obrací. „Když jsme s akcemi pro mladé lékaře a studenty začínali, byly komunikační dovednosti popelkou. Dnes je nastupující generace vnímá jako obrovský trend a zájem o ně je opravdu velký,“ doplnil Palička. Spolek se snaží tyto dovednosti předávat formou praktických nácviků.
Očkování jako součást povinného checklistu
Jako příklad dobré praxe, kde komunikace funguje, uvedl Palička onkologii a hematoonkologii. U vážně nemocných pacientů, kteří mají strach o život, je argumentace snazší a racionálnější. Pokud se pacientovi vysvětlí, že případné infekční onemocnění během chemoterapie odloží léčebné cykly a sníží šanci na uzdravení, pacient očkování odmítne jen zřídkakdy.
Cílem by proto mělo být zavedení jasných procesních postupů pro všechny rizikové skupiny: „Ideální by bylo, kdyby se očkování stalo součástí standardního checklistu. Stejně jako se hlídá, že pacient pravidelně absolvuje kontrolní vyšetření, například CT, mělo by být očkování u těchto pacientů jeho nedílnou součástí,“ říká Palička.
Nedůslednost systému a chybějící pravidla
O tom, že český zdravotní systém vykazuje v oblasti prevence značnou benevolenci, mluvil také epidemiolog a člen správní rady think tanku Ministr zdraví Petr Smejkal. Poukázal na paradoxy, s nimiž se setkává v transplantační medicíně. „Při transplantacích orgánů kolikrát vídám, že pacient dostane orgán – za čímž stojí práce obrovského množství lidí – a přitom se zjistí, že třeba není ani jednou dávkou očkovaný proti covidu.“

V zahraničí je podle něj přístup k pacientům, kteří ignorují preventivní opatření, podstatně přísnější. „Jsou země, kde by takový pacient orgán pravděpodobně nedostal a přednost by dostal někdo, kdo se o prevenci stará zodpovědněji. V Česku to ale takto nefunguje,“ dodal Smejkal.
Hledání jednotného narativu
Aby byla komunikace úspěšná, neměla by zůstávat pouze na bedrech jednotlivých lékařů v ordinacích. Podle Evy Karáskové, ředitelky pro vnější vztahy a tiskové mluvčí společnosti MSD ČR, chybí v českém prostředí jednotná komunikační strategie a sdílení dat, které by zdravotníkům usnadnily argumentaci.

„Myslím si, že kdokoliv komunikujeme o očkování, tak by se mu určitě hodily nějaké základní narativy. Tedy co která cílová skupina zpochybňuje, jak s ní komunikovat, abychom byli jednotní v těch nástrojích a základních faktech,“ uvedla.
Karásková zdůraznila, že pro efektivní práci v terénu je klíčové, aby všichni aktéři mluvili srozumitelným jazykem a sdíleli sociologické průzkumy i praktické tipy. Pouze jednotná komunikační linka totiž dokáže systematicky čelit dezinformacím a mírnit obavy, které pacienty – a potažmo i jejich lékaře – od diskuse o očkování odrazují.
