Kontroverze kolem Tary Campu dosud rezonovala především jako otázka vkusu, reklamy a toho, co je ještě únosné ukazovat dětem. Neurolog Ondřej Volný debatu posouvá k tomu, jak dětský mozek zpracovává odměnu, reklamu a vztah k influencerovi.
Videa z Tary Campu vyvolala kritiku kvůli tomu, jak jeho zakladatel, influencer Taras Povoroznyk alias Tary dětem prezentoval svůj luxusní vůz Mercedes Brabus. Pozornost vzbudily také záběry dětí tančících na vulgární písně nebo obecně otázka, nakolik se tábor pro fanoušky prolíná s prodejem produktů spojených s influencerem.
Tary následně uvedl, že debata o autě nebyla původně plánovaná a vzešla od dětí, zároveň připustil, že zveřejňování podobných videí na sociálních sítích nebylo šťastné. Personál táborů má podle něj projít školením psycholožky.
Neurolog a proděkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Ondřej Volný se na celou kauzu dívá jinou optikou. Optikou dětského mozku, ve kterém se neděje nic nevinného a nerizikového.
Podle lékaře totiž není podstatou problému konkrétní automobil ani píseň. „Jde o to, že byznys s dětskými influencery jede přesně na třech pilířích, kde má dětský mozek ještě odkryté slabiny,“ napsal ve svém komentáři.
Dopamin, reklama a „kamarád“, kterému dítě věří
Prvním bodem, na který neurolog upozorňuje, je rozdílná zralost jednotlivých částí dětského mozku. Systémy spojené s odměnou dozrávají dříve než prefrontální oblasti, které mimo jiné pomáhají s kontrolou impulzů a rozhodováním. Dětské „Chci to hned“ tak nelze jednoduše poměřovat optikou dospělého člověka.
„Dítě není malý dospělý s méně informacemi. Je to jiný stroj, jiný mozek, jiné sítě (neuronální),“ uvedl Volný. Právě proto podle něj nestačí očekávat, že dítě samo od sebe rozpozná obchodní záměr nebo dokáže odolat mechanismům, které jsou postavené na rychlé odměně.
Druhým problémem je samotná reklama. Dítě nemusí vnímat určité sdělení jako reklamu, zvlášť pokud přichází v podobě zábavy a od člověka, kterého sleduje a obdivuje. „Rozpoznat, že takovým chováním mě někdo chce k něčemu přinutit, umí dítě spolehlivě až kolem 8-12 let (a mnohdy ani ne v tomto věku). Aneb schovej prodej do zábavy prezentované obdivovaným „idolem“ – a obranný filtr se nespustí,“ podtrhl Volný.
Třetím prvkem je vztah dítěte k samotnému influencerovi. Volný upozorňuje, že dítě může svého oblíbeného tvůrce vnímat téměř jako kamaráda a autoritu. Důvěra, kterou si influencer vybudoval jako zábavná osobnost, se pak může přenášet i na věci, které nabízí nebo propaguje.
Mohlo by vás zajímat
Princip hazardních her
V souvislosti s akcemi pro fanoušky a nápoji Tary Drink se objevují také online kola štěstí a soutěžní platformy. Volný je přirovnává k principu variabilní odměny známému z herních automatů.
„Je to ‚dobře‘ promyšlená strategie, která cíleně rozjede dětský systém odměny a vytvoří návyk. A to u našich dětí,“ uvedl neurolog. Do širšího obrazu podle něj zapadá také opakované spojování vyšší ceny s vyšší hodnotou. „Materialismus v dlouhodobých datech táhne dolů životní spokojenost i duševní zdraví. Není to moralizování. Tohle je měřitelné,“ poznamenal.
Výzkum skutečně nachází souvislost mezi materialistickými hodnotami a nižším sociálním well-beingem; novější metaanalýza navíc zjistila, že tento vztah je výraznější u dětí a dospívajících.
Nejde o jednoho „influ-týpka“, ale o systém
„Nejde mi o jednoho influ-týpka. Jde mi o strukturu bez brzd. A pokud si rodiče myslí, že si to dítě pohlídá samo, tak takto to nefunguje – protože to jde přímo proti tomu, jak zranitelný dětský mozek funguje,“ míní Ondřej Volný.
Podle něj je proto vhodné položit si otázku, zda jsou pravidla pro marketing a techniky založené na náhodné odměně vůči dětem dostatečně jasná a kdo má nést odpovědnost v situaci, kdy se role vzoru a obchodníka spojí v jednu osobu. Téma podle něj přesahuje konkrétního influencera a mělo by se dostat i do odborné debaty ve zdravotnictví.
