Svět se stále dostatečně nepoučil z pandemie covidu-19 a přípravy na další globální zdravotní krizi nabírají nebezpečné zpoždění. Vyplývá to z jednání Výboru pro veřejné zdraví Evropského parlamentu (SANT), na kterém diplomati prezentovali stav vyjednávání takzvané Pandemické dohody pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO). Centrální pilíř celé dohody – mechanismus sdílení patogenů a přínosů z nich (PABS) – se ocitl v patové situaci kvůli hluboké ideologické propasti mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. V důsledku toho se odkládá vstup Pandemické dohody v platnost. Státy ji totiž nemohou podepsat ani ratifikovat, dokud nebude schválená její klíčová příloha.

Hlavním sporným bodem je otázka, jakým způsobem mají vědci a farmaceutické firmy získávat přístup k biologickému materiálu nebezpečných virů či bakterií a co za to mají země původu dostat. Rozvojové státy se drží transakčního modelu vycházejícího ze starších úmluv o ochraně přírody. Požadují, aby poskytnutí vzorku patogenu bylo přímo podmíněné automatickým nárokem na levné či zdarma dostupné vakcíny a léky. To by však mělo obnášet i prolomení práv duševního vlastnictví.

Zástupce Evropské unie při OSN v Ženevě Americo Beviglia Zampetti však před tímto přístupem varoval. Zdůraznil, že patogeny nejsou přírodním bohatstvím k obchodování, nýbrž hrozbou, jejíž včasné sdílení je společnou odpovědností lidstva pro záchranu životů.

Část výroby přímo do epicentra?

Evropská unie se proto snaží jednání odblokovat a prosadit pragmatické řešení zaměřené na reálné výsledky. Namísto složitého finančního přerozdělování či otevírání sporů o patenty navrhuje zavést soukromoprávní smlouvy mezi výrobcemi léčiv a WHO. Farmaceutické společnosti by se v nich zavázaly poskytovat část své reálné produkce nově vyvinutých očkovacích látek a diagnostik přímo WHO k okamžité distribuci do nejchudších regionů.

„Nepůjde o finanční toky do WHO, ale o věcné dary. Pokud by takový závazek fungoval už během covidu-19, znamenalo by to, že by 10 až 20 % objemu z tovární linky šlo přímo WHO pro nejpotřebnější země a nejzranitelnější populace,“ vysvětlil Zampetti. Farmaceutický sektor je podle něj ochotný k takovému ústupku přistoupit.

Kromě samotné struktury dohod rezonovala na výboru SANT také otázka všudypřítomné nedůvěry a dezinformační kampaně. Ty přípravu Pandemické dohody doprovázejí a komplikují její schválení u veřejnosti. Zástupci výboru proto zdůraznili nutnost lepší komunikace a vysvětlování reálného přínosu mezinárodní koordinace.

„Musíme společně čelit dezinformacím a ztrátě důvěry. Lidem je potřeba jasně ukázat, co Pandemická dohoda reálně přináší – od společných pravidel pro prevenci přes včasné sledování hrozeb až po vzorové smlouvy s výrobci léčiv,“ uvedla europoslankyně Tilly Metzová. Zároveň vyzvala ke společné vysvětlovací kampani Evropské komise, Evropského parlamentu a WHO.

Nebezpečí může přijít kdykoliv

Europoslanci během diskuse neskrývali znepokojení z prodlužování rozhovorů a varovali, že světové společenství hazarduje s časem. Bývalý evropský komisař pro zdraví a současný europoslanec Vytenis Andriukaitis zdůraznil, že geopolitická situace ve světě se dramaticky zhoršuje a s ní i rizika.

„Situace je velmi nebezpečná. Nikdo neví, co se může stát v kontextu uměle vytvořených patogenů, biologických zbraní či konfliktů ve válečných zónách. Pokud nezrychlíme diplomatické úsilí na úrovni G20 či Africké unie a nenajdeme společnou řeč, situaci zcela ztratíme,“ varoval Andriukaitis.

Někteří zákonodárci zároveň poukázali na to, že příští pandemie může udeřit kdykoliv. Bez fungujícího mezinárodního rámce tak hrozí opakování chaosu, který svět zažil v roce 2020. Přestože diplomati doufají v dosažení kompromisu do příštího Světového zdravotnického shromáždění v květnu, jednání zůstávají extrémně složitá. Jak upozornili zástupci EU, bez překonání ideologických zákopů riskují mezinárodní partneři, že celý projekt globální pandemické ochrany nakonec zcela zkrachuje.