Zásah horské služby, převoz vrtulníkem nebo repatriace zpět do Česka mohou na dovolené vyjít na statisíce korun. Evropský průkaz zdravotního pojištění přitom tyto náklady nepokrývá. Šéf PVZP (komerční pojišťovny VZP) Martin Daneš proto upozorňuje, že Češi často netuší, co jejich pojistky skutečně zahrnují a kdy jim běžné krytí nestačí.
Mnoho lidí při cestách po Evropě spoléhá jen na evropský průkaz zdravotního pojištění. Stačí to?
Stačí i nestačí. Je potřeba si uvědomit, co vlastně evropský průkaz zdravotního pojištění znamená. Zajišťuje vám základní zdravotní péči za stejných podmínek, jaké mají občané daného státu. Když tedy například jedete do Itálie, máte nárok na péči za stejných podmínek jako Ital.
To ale neznamená, že máte všechno zdarma. V některých zemích existují spoluúčasti, případně se některé zákroky platí. Typickým příkladem může být ošetření zubů. U nás jsme zvyklí na určitý rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, ale v zahraničí může systém fungovat jinak. A hlavně jsou tu další náklady, které evropský průkaz vůbec nepokrývá.
Co tedy navíc pokryje cestovní pojištění?
Jednou z nejdůležitějších věcí je repatriace. Evropský průkaz zdravotního pojištění vám po ošetření nezaplatí převoz zpátky do České republiky.
Pokud jedete lyžovat do Itálie, musíte mít pojištění odpovědnosti a na sjezdovkách se to může i kontrolovat.
Představte si, že se vám něco stane, musíte být hospitalizována a následně potřebujete převoz do Česka, případně speciální transport. Tam už se můžeme dostat k velmi vysokým částkám, které mohou dosáhnout statisíců. A právě proto má cestovní pojištění smysl i při cestování po Evropské unii.
Existují země, kde by si měl člověk dát na nastavení pojištění zvláštní pozor?
Typickým příkladem je Itálie. Pokud tam jedete lyžovat, musíte mít pojištění odpovědnosti a na sjezdovkách se to může i kontrolovat. Lidé na to přitom často zapomínají.
Důvod je poměrně jednoduchý. Když někoho na sjezdovce srazíte a způsobíte mu vážné zranění, nemusíte řešit jen škodu na jeho vybavení. Mohou následovat vysoké nároky spojené s újmou na zdraví. Odpovědnost proto považuji za velmi důležitou součást cestovního pojištění.
Takže nestačí pouze pojištění léčebných výloh?
Nestačí. Cestovní pojištění má více složek. Vedle léčebných výloh můžete mít pojištěná zavazadla, odpovědnost nebo další rizika. A právě odpovědnost je oblast, která může člověka finančně velmi výrazně zasáhnout.
A co zásahy horské služby? Lidé často předpokládají, že když se jim něco stane na horách, pomoc je automaticky zdarma.
To je další věc, na kterou je dobré myslet. Ve většině zemí se zásahy horské služby platí a pokud je nutný vrtulník, náklady mohou velmi rychle narůst.
Navíc záleží na konkrétní situaci. Můžete například spadnout někam do rokle, nic si nezlomit, ale přesto bude nutná záchranná akce a transport vrtulníkem. Proto je potřeba při sjednávání pojištění přemýšlet nejen nad tím, kam jedu, ale také nad tím, co tam budu dělat. Něco jiného je běžná dovolená a něco jiného pohyb v horách nebo rizikovější sport.
Mohlo by vás zajímat
Takže když jedu například na ferraty, tedy na náročnější horskou turistiku, potřebuji se na podmínky podívat zvlášť?
Určitě. Pojišťovny rozlišují běžné, rizikové nebo extrémní sporty a podle toho se může lišit rozsah krytí. U ferrat může hrát roli například jejich obtížnost, u pohybu v horách zase nadmořská výška nebo charakter terénu.
Dnes už je možné sjednat cestovní pojištění velmi rychle on-line, klidně v den odjezdu.
Nejde tedy automaticky říct, že když mám cestovní pojištění, mám pojištěnou jakoukoli aktivitu. Klient by si měl před cestou ověřit, zda to, co plánuje dělat, skutečně spadá do jeho pojištění.
A když například na lyžích sjedu mimo vyznačenou sjezdovku?
Tam už se opět dostáváme k pojistným podmínkám. Běžné lyžování bývá vázané na vyznačené sjezdovky a pro volný terén neplatí. Právě na tom je dobře vidět, že nestačí říct: „Mám cestovní pojištění.“ Důležité je vědět, jaké pojištění mám a co přesně mi kryje.
Jak pozdě si ještě můžu cestovní pojištění sjednat? Třeba až cestou na letiště?
Dnes už je možné sjednat cestovní pojištění velmi rychle on-line, klidně v den odjezdu. Samozřejmě je rozumnější myslet na něj s předstihem, ale samotné sjednání může trvat jen několik minut. Podstatné je něco jiného: pojištění musí být sjednané dříve, než nastane pojistná událost.
Stává se, že se lidé snaží pojistit až poté, co se jim něco stalo?
Ano, takové případy existují. Někdo se například zraní a teprve potom se pokusí pojištění sjednat. To už je ale úplně jiná situace a může jít o pojistný podvod. Pojišťovny mají mechanismy, jak podobné případy prověřovat. Dá se porovnávat například čas sjednání pojištění s okamžikem, kdy k události došlo. Takže spoléhat na to, že se člověk pojistí až ve chvíli, kdy už má problém, rozhodně není dobrý nápad.
Máte pocit, že Češi obecně vědí, co mají ve svých pojistných smlouvách?
Často ne. A můžu uvést vlastní příklad. Před časem jsem si zabouchl dveře a zavolal zámečníka. Přijel, otevřel mi je a já zaplatil asi tři tisíce korun.
Až potom jsem zjistil, že jsem to vůbec platit nemusel. Podobnou službu jsem měl zahrnutou v pojištění domácnosti, jen jsem měl nejdřív zavolat na asistenční linku. Přitom se v pojišťovnictví pohybuji přes 15 let. Když podobnou věc přehlédne člověk z oboru, dokážu si představit, že běžný klient často vůbec netuší, jaké služby už ve své pojistce má.
Je tedy problém i v tom, že pojišťovny své produkty lidem špatně vysvětlují?
Částečně určitě. Je na nás, abychom klientům dokázali srozumitelněji říct, co si vlastně kupují a co mohou v případě problému využít.
Pojištění obecně není úplně sexy produkt. Lidé ho často vnímají jako nutné zlo.
Pojištění totiž není produkt, který by lidé každý den studovali. Sjednají si ho, založí smlouvu a několik let se k ní třeba vůbec nevrátí. Teprve když nastane problém, začnou zjišťovat, na co mají nárok. Proto se musíme snažit informace co nejvíce zjednodušovat a zároveň klientovi jasně ukázat, co pro něj pojištění v praxi znamená.
Které pojištění mají lidé podle vás nejméně rádi?
Pojištění obecně není úplně sexy produkt. Lidé ho často vnímají jako nutné zlo. Výjimkou je možná cestovní pojištění, protože to má pozitivní konotaci. Člověk si ho sjednává, protože jede na dovolenou.
Na opačné straně je podle mě povinné ručení. Každý rok vám přijde výroční dopis a pojištění zpravidla zdraží. Klient přitom často nemá pocit, že za vyšší cenu něco nového dostává. Přesto je povinné ručení v České republice v evropském srovnání stále relativně levné.
Proč jeho cena roste?
Je to kombinace několika věcí. Rostou ceny oprav, náhradních dílů i práce a moderní auta jsou technologicky stále složitější. Dnes můžete mít relativně malou nehodu, ale pokud poškodíte část auta plnou senzorů a další elektroniky, oprava už vůbec nemusí být levná.
K tomu je potřeba připočítat škody na zdraví, kde se můžeme pohybovat v úplně jiných částkách než u samotné opravy auta. To všechno se promítá do škodní inflace a následně do cen pojištění.
Není dobré řídit se jen názvem připojištění a automaticky předpokládat, že zahrnuje všechny situace. Člověk by měl vědět, co má skutečně sjednané.
Na druhou stranu je na českém trhu obrovská konkurence. O klienty povinného ručení se přetahuje 12 pojišťoven, takže tlak na cenu je velmi silný. Pro pojišťovny je to důležitý produkt také proto, že když už mají klienta na pojištění auta, mohou mu následně nabídnout třeba pojištění majetku nebo cestovní pojištění.
U aut mě zaujal ještě jeden rozdíl. Co přesně znamená střet se zvěří a střet se zvířetem?
To je hezký příklad toho, jak moc záleží na sjednaném pojistném krytí. Zvěř je například srna, jelen nebo divoké prase. U domácího zvířete, například psa nebo krávy, už může být situace jiná, protože má svého majitele.
Pro klienta je důležité hlavně to, že samotné povinné ručení škodu na jeho vlastním autě po střetu se srnou automaticky nekryje. Na to si sjednává připojištění střetu se zvěří.
Takže když srazím srnu a když srazím psa, může se situace řešit jinak?
Ano. U domácího zvířete navíc vstupuje do hry jeho majitel a jeho případná odpovědnost. Když například srazíte psa, je důležité zjistit, komu patří.
Právě proto není dobré řídit se jen názvem připojištění a automaticky předpokládat, že zahrnuje všechny podobné situace. Člověk by měl vědět, co má skutečně sjednané. A to se zase vracíme k tomu, že naším úkolem je vysvětlovat pojištění tak, aby klient nemusel být odborník na pojistné podmínky, aby pochopil, za co vlastně platí.
