Ministerstvo zdravotnictví chce od roku 2029 zlepšit dostupnost péče v odlehlých oblastech pomocí mobilních ambulancí. Zatímco praktičtí lékaři záměr považují za nesmyslný, ambulantní specialisté chtějí alespoň znát skutečnou poptávku po těchto službách. Upozorňují také na technické překážky a současný systém úhrad, který nemusí časově náročné přejíždění za pacienty ekonomicky umožnit.

Mobilní ambulance jako doplněk kamenných ordinací mají už od roku 2029 zlepšit dostupnost primární i specializované ambulantní péče v zapadlých koutech země. Alespoň tak si to představuje ministerstvo zdravotnictví, které navrhuje pojízdné ošetřovny v novele zákona o zdravotních službách. Konkrétní podmínky provozu ale zatím nejsou jasné, stanoví je až prováděcí vyhláška.

Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko upozorňuje na nutnost prokázat nejprve poptávku po takových službách a zajistit jim také odpovídající úhrady. Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka jde ještě dál. „Nedává to smysl pro žádné pacienty v žádné situaci,“ říká. Podle něj by jejich zavedením ministerstvo zdravotnictví rezignovalo na tvorbu dostupné sítě běžných ordinací.

Omezené možnosti specializované péče

Už nyní vidí Jojko problém mobilních ambulancí zejména v omezeném prostoru pro vyšetření. Otázkou je také dostatek místa pro přístrojové vybavení a další technické zázemí. Provozovatelé navíc musí vyřešit stabilní zásobování elektřinou při vypnutém motoru, komplikované to bude i s vodou a dodržením hygienických podmínek. Některé přístroje navíc mohou být citlivé na otřesy při přejezdech.

Na dotaz Zdravotnického deníku zatím Jojko nedokáže určit, pro které odbornosti by byla mobilní forma vhodná. Podle něj bude nutné posoudit nejen to, zda lze dané vyšetření technicky provést, ale také jestli je možné zajistit odpovídající kvalitu a bezpečnost péče. „Takže, přiznám se, neumím teď jmenovat obor, kterému by toto vše nevadilo,“ konstatuje předseda Sdružení ambulantních specialistů.

Pro praktiky to nedává logiku vůbec

Zástupce praktiků Šonka považuje za problematické už samotné předpoklady, z nichž záměr vychází. Registrovaní pacienti podle něj obvykle bydlí v relativní blízkosti ordinace svého praktického lékaře, nejčastěji do 15 kilometrů. Navíc v případě zdravotních důvodů mohou využít návštěvní službu. Lékař tak může péči zajistit v ordinaci nebo přímo v domácím prostředí pacienta.

„Představa, že si praktický lékař pořídí mobilní zdravotnické zařízení a bude s ním objíždět obce v okruhu 15 kilometrů od své ordinace, aby nabídl péči svým registrovaným pacientům, nemá žádnou logiku,“ uvádí Šonka. Čas strávený řízením pojízdné ambulance by podle něj mohl lékař věnovat přímo pacientům. Ani dobře vybavené vozidlo navíc podle něj nemůže nabídnout stejný komfort a kvalitu péče jako kamenná ordinace.

Bez poptávky a odpovídajících úhrad to nepůjde

Ještě před zavedením pojízdných ambulancí by podle Jojka měla přijít na řadu analýza potřeb pacientů v odlehlých oblastech. Není totiž zřejmé, kolik takových míst v Česku skutečně je a kolik lidí v nich nemá možnost využít běžnou ambulanci.

Pokud bude poptávka příliš malá, provoz mobilních ambulancí nebude podle Jojka ekonomicky udržitelný. Hrozí pak situace, kdy jejich provozovatelé začnou hledat pacienty i tam, kde je péče už dostatečně dostupná. To by naopak zbytečně zatěžovalo systém veřejného zdravotního pojištění.

Paradoxně je podle Jojka překážkou i současný způsob úhrad ambulantní péče. Ten totiž předpokládá, že specialista má ordinaci plně vytíženou a minimalizuje prostoje. Pokud by lékař musel mezi jednotlivými místy přejíždět a věnoval významnou část pracovního času cestování, provoz takové ambulance se mu zřejmě nevyplatí.

Lepší by bylo zdravotní nebo senior taxi

Šonka namítá, že problém geografické dostupnosti má ministerstvo řešit jinak. Pokud se pacient kvůli vzdálenosti nebo omezené pohyblivosti nedostane do ordinace, považuje za účelnější zajistit mu dopravu. „Pokud je tedy v některých oblastech problém s geografickou dostupností, měli bychom hledat způsob, jak odtud pacienty dostat do existujících ordinací. Řešení typu komunitních taxi nebo zdravotních či senior taxi je jistě mnohem efektivnější a levnější,“ říká.

U hůře pohyblivých pacientů podle něj může být jednodušší využít bezbariérové senior taxi než se obtížně dopravovat na místo, kde právě zastavila pojízdná ordinace, a následně překonávat případné schody či jiné bariéry uvnitř vozidla.

Mobilní ambulance nemají být potulnými ordinacemi

Podle záměru ministerstva bude mobilní zdravotnické zařízení provozovat pouze poskytovatel, který má také řádně registrovanou kamennou ambulanci. Resort tím chce zajistit návaznost péče a její odpovídající kvalitu. „Nepůjde tedy o jakési potulné praxe, které by cestovaly volně po ČR v touze se uživit, a to s pochybným pozitivním efektem na kvalitu a dostupnost péče,“ oceňuje přístup ministerstva Jojko.

Také Šonka vnímá riziko, že by pojízdné ambulance vytvářely prostor pro poskytovatele s nejistým přínosem pro pacienty. „Obávám se, že se to budou snažit využít různí příležitostní podnikatelé ve zdravotnictví, které si ještě pamatujeme z dob plošného testování v pandemii COVID-19. Mnohým z té doby zbyly pojízdné testovací místnosti, a ačkoliv se jim už mnohokrát zaplatily, může to pro ně znamenat další lákavou možnost, jak je použít znovu. Vidím v tom i pokušení pro nejrůznější dotační jezdce a dovedu si představit, že se na to mohou nějaké krajské dotace inkasovat. Pro lokální politiky totiž může být velmi lákavé se s takovou pojízdnou ambulancí vyfotit na sociální sítě,“ podotýká.

Věří ale, že návrh mobilních ambulancí nakonec z novely zákona o zdravotním pojištění zcela vypadne a ministerstvo napře síly do budování dostupné a dostatečně kapacitní sítě plnohodnotných ordinací rozprostřené rovnoměrně po celé republice.