Migrénou trpí v Česku odhadem 1,7 milionu lidí. Její největší ekonomické dopady přitom nevznikají v ordinacích, ale na pracovištích, kde nemoc výrazně snižuje produktivitu. V podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy Česka o tom mluvili neurolog Michal Bajaček a farmakoekonom Tomáš Doležal.
Zdravotní systém podle Tomáše Doležala ze společností iHETA a Value Outcomes zachytí jen část lidí, kteří migrénou trpí. Zatímco odhady hovoří až o deseti procentech populace, podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky má se zdravotním systémem kontakt na základě vykázané diagnózy nebo specifické léčby zhruba půl milionu pacientů. Mnozí další se léčí sami, případně o svém onemocnění ani nevědí.
Samotná zdravotní péče přitom dlouho nepředstavovala mimořádně vysoké náklady. Léčba se opírala především o běžná analgetika, nákladnější moderní léčiva se objevila až později. Podstatně větší ekonomickou zátěž ale podle Doležala představují nepřímé náklady, zejména ztráta pracovní produktivity.
Ztráta produktivity o více než polovinu
Vedle pracovní neschopnosti je totiž důležitý také takzvaný prezentismus. Jde o situaci, kdy člověk do práce přijde, ale kvůli zdravotním obtížím nedokáže podávat obvyklý výkon. U středně těžkých a těžkých forem migrény může být ztráta produktivity vyšší než 50 procent. Týká se to především pacientů, kteří mají čtyři a více migrenózních záchvatů měsíčně.
Podle neurologa Michala Bajačka přitom není možné předpokládat, že pacient s migrénou dokáže běžně pracovat i během záchvatu. „Ne každý může jít do práce. Ne každý vykonává takové zaměstnání, ve kterém je těžká bolest hlavy slučitelná s pracovním výkonem. U velkého množství profesí to jednoduše není možné,“ upozornil vedoucí lékař ambulantní části neurologického oddělení ÚVN v Praze.
Problémem je také snížená koncentrace a soustředění. Pracovní výkon mohou dále ovlivňovat některé léky, které pacienti užívají. „Osobně si myslím, že některé druhy povolání pacienti s migrénou jednoduše nejsou schopni vykonávat,“ dodal Bajaček.
Část dopadů navíc uniká i běžným statistikám pracovní neschopnosti. Doležal upozornil, že někteří pacienti čerpají místo nemocenské dovolenou. Den strávený s migrénou ale podle něj nelze srovnávat s dovolenou, která má sloužit k odpočinku a regeneraci.
Náklady, které zdravotní systém nevidí
Ekonomické dopady migrény se neomezují jen na pracovní výkon. Onemocnění zasahuje také do psychického zdraví a kvality života. Podle Doležala se u pacientů často objevují poruchy spánku, úzkosti i deprese. Významnou roli hraje nepředvídatelnost záchvatů a nejistota, zda člověk bude schopen dostát pracovním i osobním plánům.
Celková ekonomická zátěž přitom může být podle Doležala výrazně vyšší, než naznačují samotné výdaje na zdravotní péči. S odkazem na mezinárodní studie uvedl, že socioekonomické náklady migrény mohou v Česku dosahovat až 1,5 procenta hrubého domácího produktu. Do těchto nákladů se promítají především ztráty pracovní produktivity a další dopady onemocnění na život pacientů.
Právě kombinace poddiagnostikování, relativně nízkých přímých nákladů na zdravotní péči a nedostatečně zachycených nepřímých dopadů přispívá k tomu, že migréna zůstává pro zdravotní systém i veřejné rozpočty méně viditelným problémem. „Pokud tedy nesebereme data od pacientů, správně metodicky nespočítáme prezentismus a absenci a nepodíváme se na to, jak migréna narušuje kvalitu života a psychické zdraví, vlastně ji nevidíme,“ upozornil.
Závažnost dopadů přitom podle Bajačka dokládá i to, že případná invalidita nemusí být vedena přímo v souvislosti s migrénou. Může se skrývat pod psychiatrickou diagnózou nebo pod onemocněním vnitřních orgánů, například jater a ledvin, které mohou souviset s nadužíváním léků.
Účinná léčba se může společnosti vyplatit
Vedle omezení samotných záchvatů může moderní preventivní léčba přinášet také významný ekonomický přínos. Doležal poukázal na data z českého registru biologické léčby, podle nichž se po jejím zahájení pracovní produktivita pacientů zhruba ze dvou třetin poměrně rychle obnoví. Nižší frekvence záchvatů totiž pacientům umožňuje nejen častěji docházet do práce, ale také v ní podávat lepší výkon.
„Pokud byla na začátku ztráta pracovní produktivity například 200 až 250 tisíc korun a snížila se o dvě třetiny, může to z celkového ekonomického pohledu znamenat pro společnost přínos přibližně 150 tisíc korun ročně,“ uvedl Doležal. Roční náklady na biologickou léčbu se podle něj pohybují kolem 50 až 60 tisíci korun.
Podle odborníků je proto třeba při rozhodování o léčbě zohledňovat nejen výdaje zdravotního pojištění, ale také širší společenské dopady onemocnění. Investice do účinné léčby totiž mohou znamenat nejen méně migrenózních záchvatů, ale také návrat pacientů k plnohodnotnému pracovnímu a osobnímu životu.
