Novela zákona má otevřít cestu k pokročilé praxi a lepšímu využití schopností nelékařských zdravotníků. Její přijetí ale bude teprve začátkem. Následovat musí změny ve vzdělávání, kariérním postupu i rozdělení odpovědnosti. O tom, co všechno bude potřeba udělat, diskutovali odborníci na sympoziu Zdravotnického deníku Praktické kroky k prosazení změny kompetencí zdravotníků.

Návrh zákona č. 96, který je hlavním nositelem změn a současně novelizuje dalších sedm právních předpisů, má za sebou vnitřní a vnitroresortní připomínkové řízení. Ministerstvo zdravotnictví obdrželo přibližně 700 připomínek. Vedle obecných výhrad ke koncepci návrhu se týkaly také konkrétních odborností a navrhovaných změn.

Ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání a hlavní sestra ČR Alice Strnadová na sympoziu sdělila, že ministerstvo už připravilo návrh vypořádání a aktuálně ho mají připomínková místa. Následovat má vnější připomínkové řízení a další vypořádání připomínek. Na vládu by se měl materiál dostat v březnu příštího roku.

Zleva: Václav Krudenc z katedry zdravotnického práva Právnické fakulty UK, poradkyně ministra Petra Krulová, náměstek ministr Pavel Scholz, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání ministerstva a hlavní sestra ČR Alice Strnadová, ředitelka IPVZ Irena Maříková a Lenka Šedová z Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Foto: Vít Šimánek

Základní model počítá s tím, že sestry s odbornou způsobilostí získají prostřednictvím certifikovaných kurzů zvláštní odbornou nebo specializovanou způsobilost. Na ni pak má navazovat další rozšiřující specializační vzdělávání. Ucelený systém přípravy pro pokročilou praxi se teprve musí vytvořit.

Mohlo by vás zajímat

Kde najde rozšířená praxe uplatnění?

Strnadová přitom zdůraznila, že nový systém nesmí uzavřít cestu sestrám, které získaly kvalifikaci podle dřívějších právních předpisů. „Jsou to sestry nejzkušenější. Samozřejmě chceme využít jejich potenciál a nechceme, aby nemohly vstupovat do kurzů, pokud nemají pregraduální vzdělání, až už v bakalářském nebo magisterském studiu,“ vysvětlila.

Rozšířená praxe má najít uplatnění především v primární, dlouhodobé a domácí péči. Zájem o vlastní kompetenční rámce ale přichází také z dalších odborností. „Jsou obory, které samy cítí potřebu pilotování a vyzkoušení si implementace. Je to třeba kardiologie, ale jsou to také sestry z psychiatrie nebo stomické sestry,“ popsala během diskuse poradkyně ministra Petra Krulová.

Podle Petry Krulové je o pilotní modely rozšířených kompetencí zájem z několika oborů. Foto: Vít Šimánek

Strnadová upozornila, že zákon má především určit základní směr a bezpečné mantinely. Teprve další kroky rozhodnou, jak budou nové možnosti skutečně vypadat v každodenní praxi a jak se promítnou do profesního života zdravotníků. Součástí širších úvah je proto také kariérní řád a prostupnost mezi specializacemi. Ministerstvo se podle ní zabývá i analýzou zákona o vzdělávání lékařů a s odborným týmem připravuje teze pro jeho budoucí podobu.

Bez změny vzdělávání to nepůjde

Rozšířit kompetence bez odpovídajícího vzdělávání by nedávalo smysl. Právě vzdělavatelé musí zajistit, aby zdravotníci nové činnosti nejen formálně získali, ale dokázali je také bezpečně vykonávat.

Lenka Šedová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na sympoziu potvrdila, že změnu nastavení kompetencí nelékařských zdravotnických povolání považují vzdělavatelé za nezbytnou. Nové kompetence mohou být podle ní významné zejména v regionech, kde se nedaří zajistit dostupnost primární péče.

Zleva: Ředitelka IPVZ Irena Maříková a prorektorka Jihočeské univerzity Lenka Šedová. Foto: Vít Šimánek

Podobný úkol čeká také postgraduální vzdělávání. Ředitelka Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) Irena Maříková počítá s tím, že certifikované kurzy budou představovat přechodné řešení, než se podaří sjednotit přípravu pro pokročilou praxi, například formou magisterského studia nebo jiného kompetenčně zaměřeného vzdělávání. Do tohoto procesu se mají zapojit nejen IPVZ a Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, ale také další instituce oprávněné pořádat certifikované kurzy.

Lepší přechod mezi odbornostmi

Pro vzdělavatele je přitom zásadní, aby odborné společnosti dodaly jasně definovaný obsah výuky. „Pro nás to není organizačně nebo koordinačně žádný nový koncept. My potřebujeme noty a jasný vzdělávací program, který tradičně očekáváme od odborných zástupců,“ zdůraznila Maříková. Vzdělávání podle ní musí být postavené na konkrétních kompetencích a praktické přípravě.

Vedle rozšiřování kvalifikace se otevírá také otázka, jak zdravotníkům usnadnit přechod mezi jednotlivými odbornostmi. Analýza, kterou IPVZ připravuje ve spolupráci s ministerstvem, se proto zaměřuje nejen na specializační, ale i na kvalifikační vzdělávání a jeho prostupnost. Jednou z možností je modulární systém, v němž by zdravotníci absolvovali společné části přípravy a následně si doplňovali specializované moduly podle potřeb konkrétního oboru.

Z konference

Takový model může být důležitý například při proměně struktury zdravotní péče, kdy část pracovníků z akutní intenzivní péče potřebuje přejít do dlouhodobé péče. Nemuseli by kvůli tomu absolvovat kompletně nové vzdělávání ani měnit místo svého působení. Kariérní rozvoj by se tak neměl omezovat na postup po jedné předem dané profesní dráze, ale měl by umožňovat reagovat na měnící se potřeby zdravotnictví.

Odpovědnost? Úkol hlavně pro poskytovatele

Rozšíření pravomocí sester otevírá také otázku odpovědnosti. Ne každý zdravotník totiž musí o větší kompetence automaticky stát, pokud s nimi přichází i větší míra samostatného rozhodování a odpovědnost za případné chyby.

Šedová v této souvislosti připomněla zkušenost z Polska, kde sestry usilovaly o možnost chronické preskripce. Když se však nová kompetence stala skutečností, část z nich si začala uvědomovat také její rizika. Případná chyba totiž půjde za nimi. Právě obavy z odpovědnosti tak mohou ovlivnit, zda budou zdravotníci o rozšíření své působnosti skutečně usilovat.

Podle právníka Václava Krudence bude otázka odpovědnosti úkolem zejména pro poskytovatele. Foto: Vít Šimánek

Samotný princip odpovědnosti se přitom podle právníka Václava Krudence z katedry zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy nemění. „Základ odpovědnosti zůstává úplně stejný. Každý zdravotnický pracovník podle zákona o zdravotních službách má povinnost poskytovat péči na náležité odborné úrovni,“ připomněl. Sestra tedy odpovídá za svůj vlastní postup i tehdy, když pracuje v týmu vedeném lékařem. Ten naopak nemůže nést odpovědnost za rozhodnutí, u kterého nebyl přítomen.

Největší praktickou změnu tak novela přinese samotným poskytovatelům zdravotních služeb. Ti budou muset jasně vymezit, kdo o čem rozhoduje, jaké činnosti jednotliví pracovníci vykonávají a kde leží hranice jejich odpovědnosti. Právě nastavení těchto pravidel bude podle Krudence jedním z hlavních úkolů zdravotnických zařízení.

Proměnit se musí celý zdravotnický tým

Právě v tom se ukazuje, proč se změny nemohou týkat pouze všeobecných sester. Pokud jedna profese převezme nové činnosti, musí být jasné, jak se tím změní práce ostatních. Pro ministerstvo je proto důležité podívat se na postavení všech členů týmu – od sanitářů a ošetřovatelů přes praktické až po všeobecné sestry a jejich specializace.

Auditorium sympozia během diskuse. Foto: Vít Šimánek

Strnadová zdůraznila, že resort už analyzuje vzdělávací programy i vyhlášky, aby mohl porovnat, jaké činnosti jednotlivé profese formálně mají, co skutečně vykonávají a na jaké úkoly je připravuje jejich vzdělávání.

„Stávající model je přežitý. Je potřeba uvažovat o širších souvislostech a opravdu se podívat na každého člena týmu, jakou roli má, jakou by mohl mít a jakou bezpečnou cestou toho dosáhneme. Změny nemohou být o tom, že je na ministerstvu napíšeme do zákona. Musí jít o cílenou změnu, nejenom právních předpisů, které to určují, ale samozřejmě i změnu myšlení,“ uzavřela.