Vysoké nasazení mu při zápasech občas vyneslo i nějakou tu trestnou minutu. Dravost a soutěživost v sobě nese dodnes, i když kolektivní sporty musel kvůli rodině a stěhování vyměnit za ranní běhy a běžky. Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) David Kolář v rozhovoru pro Zdravotnický deník přibližuje, jak se mu daří skloubit náročnou práci s pohybem, proč u pracovního stolu nemá židli a jak mu úprava stravy či kreatin pomáhají zvládat období s nedostatkem spánku.

Jakou roli má sport a cvičení ve vašem životě?

Sportuji od nějakých čtyř let, respektive od útlého věku jsem hrál hokej. Táta dokonce říkával, že jsem uměl dřív bruslit než chodit. Sport tak mám odjakživa jako součást svého pravidelného režimu.

Když jsem s hokejem po deseti letech skončil – protože už ho nešlo skloubit s gymnáziem – začal jsem hrát florbal. Tomu jsem se pak dalších 19 let až do sezony 2024/2025, aktivně věnoval. Hrál jsem nejprve v Ostravě a následně v Praze. Hrál jsem pořád na relativně vysoké celonárodní úrovni, ne sice v nejvyšších ligách, ale ve druhé nebo třetí nejvyšší soutěži. Hlavně se mi to dařilo později skloubit i s pozicí výkonného ředitele AIFP. Florbal je v tomhle podle mě hodně otevřený sport.

Poslední dva roky už ale nehraju, jelikož už to nešlo skloubit s rodinou. Zároveň jsme se z Prahy přestěhovali na Liberecko, takže už to zkrátka nebylo možné. Poprvé v životě tak nemám žádný kolektivní sport.

Jak jste se s tím vypořádal?

Hledal jsem něco, co půjde časově skloubit s rodinou, cestováním do práce a vším ostatním. Začal jsem proto poměrně hodně běhat. Letos mám naběháno už nějakých 600 kilometrů. Když to během roku jde, snažím se běhat dvakrát až třikrát týdně, podle toho, jak mi to vyjde.

Je to pro mě fakt úplný switch. Dřív jsem si neuměl představit, že bych se věnoval sportu, který není kolektivní, protože právě kolektiv považuji za jeden z jeho hlavních benefitů. Teď už to ale nejde, takže jsem hledal nějakou individuální aktivitu, kterou dokážu časově sladit se svým programem.

Je důležité ukázat dětem, že sport není něco extra, co se dělá jen v rámci nějakého mimoškolního kroužku, ale že jde o součást každodenního života.

Výhoda běhu je, že prostě vezmete boty, oblečení a jdete. Můžete být venku půl hodiny, hodinu nebo i déle, podle toho, jak dlouho chcete běžet. Časově je to tedy relativně nenáročné. Snažím se brát si běžecké boty třeba i na služební cesty, takže pak ráno kolikrát vyběhnu na pět nebo i osm kilometrů. To je velká výhoda. Hokej ani florbal takto flexibilní nejsou. Skvěle to ostatně vystihl i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v jednom z vašich nedávných rozhovorů.

Co budete dělat v zimě?

Z nového bydliště to máme kousek do Jizerských hor, takže posledních pět let také běžkuji. Přes zimu takto většinou najezdím nějakých 200 až 250 kilometrů. Zimní sezona už se blíží, tak se těším, až napadne sníh a zase vyrazím.

Moje pohybová rutina se tedy skládá z běhu, běžek a nějakého silového tréninku doma, protože do posilovny v tuto chvíli úplně nemám čas chodit.

Takže posilovnu máte doma?

Doma ji zatím nemám, ale plánuju ji tu zřídit. Bydlíme teď v rodinném domě a je to na seznamu budoucích investic. Zatím to řeším cvičením s vlastní vahou, nějakými činkami a podobně.

Vnímám, že samotný běh je super, ale bez silového tréninku je celkový efekt cvičení vždycky o něco nižší, než by mohl být.

Když sport formuje osobnost

Mimochodem, ten hokej jste hrál za Ostravu?

Ano, hrál jsem za Porubu, která dnes hraje třetí nejvyšší ligu. Tam jsem hrál od mládežnických kategorií až do nějakých starších žáků, tedy do páté třídy.

Našel jsem statistiku, že jste ve florbalu v jedné sezóně dostal během 15 zápasů 20 trestných minut. To jste asi po přechodu z hokeje musel hrát celkem tvrdě, ne?

Je pravda, že po tom přechodu jsem si musel zvyknout na jiná pravidla a na to, že rozhodčí některé zákroky vnímají docela odlišně. Oba sporty jsou ale skvělé pro formování osobnosti.

Navíc jsem vždycky tíhnul k nějaké vůdčí roli, takže jsem dlouho působil jako kapitán pražského klubu Panthers Praha. A myslím si, že ty trestné minuty souvisely hlavně s tím, že fakt strašně nerad prohrávám. Na hřišti se to projevovalo mimo jiné tím, že jsem do toho šel vždycky na 100 procent, a to ve všech ohledech.

Jak vedete své děti ke sportu a zdravému životnímu stylu?

Jsem přesvědčený, že rodiče dětem slouží jako vzor a inspirace. S manželkou oba aktivně sportujeme, prakticky kdykoliv to jde, takže dceru přirozeně zapojujeme také.

Podle mě je důležité dětem ukázat, že sport není něco extra, co se dělá jen v rámci nějakého mimoškolního kroužku, ale že je to přirozená součást každodenního života.

Přihlásil byste své děti na hokej?

Nevím, jestli bych je přihlásil zrovna na hokej. Mně osobně se víc líbí takový ten skandinávský model, kdy se děti od útlého věku nespecializují na jeden sport, ale mají možnost vyzkoušet si jich víc. V pondělí jdou děti třeba na hokej, v úterý mají fotbal, ve středu atletiku, ve čtvrtek gymnastiku a v pátek florbal. Díky téhle kombinaci jednak zjistí, co je baví a zároveň to podle mě hodně pomáhá rozvoji jejich celkové atletičnosti.

Až třeba někdy kolem dvanáctého roku se začnou postupně specializovat, takže je to nelimituje ani pokud se chtějí nějakému sportu věnovat vrcholově.

Kreatin už není jen pro kulturisty

Neméně důležitá součást zdravého životního stylu je jídlo. Jak moc řešíte své stravování?

V posledních letech jsem se na něj začal poměrně hodně zaměřovat. Neřekl bych, že počítám každou kilokalorii, ale věnuji tomu výrazně větší pozornost než dřív. Hodně jsem si o tom načetl a nějakou dobu jsem si dokonce zapisoval jídlo do kalorických tabulek, abych viděl, jak vypadá můj běžný denní příjem.

Překvapilo mě třeba, že když jsem se po poslední zimě snažil shodit pár kilo navíc, změna stravy přinesla výsledky mnohem rychleji než samotný sport. Myslím, že na tom tvrzení, že zhruba 70 procent toho, jak člověk vypadá, souvisí s tím, co jí, něco je. Za mě je tedy strava určitě důležitou součástí celkového životního stylu.

Berete nějaké doplňky stravy?

Mnoho lidí dnes řeší bílkoviny, a já nejsem výjimkou. Kromě toho, že jím hodně masa, doplňuji je také prostřednictvím různých proteinových nápojů.

Pravidelně beru také hořčík před spaním a kreatin. Kreatin byl dříve spojovaný výhradně s kulturistikou, ale ukazuje se, že má spoustu pozitivních benefitů a objevují se pořád další. Věřím, že při správném dávkování může tělu i hlavě velmi prospívat.

Kolik kreatinu denně užíváte?

Beru standardní doporučenou dávku pěti gramů. V posledních týdnech jsem ji ale zvýšil na deset gramů, protože jsem četl studii, podle které by to mohlo pomáhat zmírňovat dopady nedostatku spánku.

Snažím co nejvíc chodit pěšky, kdykoliv to jen trochu jde.

A zrovna letos na podzim mám program opravdu nabitý. Cítím, že nespím tolik, kolik bych potřeboval.

Pozorujete už nějaké zlepšení?

Zvýšenou dávku beru zatím jen krátce, takže žádné změny zatím nepozoruji. Myslím ale, že až tohle náročné období skončí, vrátím se zpátky k pěti gramům. Tahle dávka mi dlouhodobě vyhovovala a cítil jsem se dobře.

Máte ve své zdravotní rutině ještě nějaké další postupy nebo opatření?

Jednu dobu jsem zkoušel nosit před spaním červené brýle určené k blokování modrého světla z obrazovek. Ale nepřišlo mi, že by to mělo nějaký efekt.

Také jsem si do kanceláře pořídil polohovací stůl. Když jsem totiž do AIFP přišel, zjistil jsem, že je moje práce hodně sedavá. Často sedím na nějakých schůzkách, takže jsem se rozhodl, že budu v kanceláři u počítače stát. Nemám tam ani židli.

A také se snažím co nejvíc chodit po Praze pěšky, kdykoliv to jen trochu jde.

Měl jste nebo máte nějaké osobní vzory v oblasti sportu nebo zdravého životního stylu?

Úplně takhle jsem to nikdy neměl. Snad jen v době, kdy jsem byl mladší a chodil do posilovny, mě inspirovali lidé, kteří tam pravidelně cvičili a měli postavu, jakou jsem chtěl mít i já.

Že bych ale měl někoho konkrétního, ke komu bych vyloženě vzhlížel, to ne. Myslím, že si každý musí najít svoji vlastní cestu.