Rezervy systému veřejného zdravotního pojištění jsou vyčerpány, rostoucí náklady na centrovou péči ho tlačí do kouta a bez hlubokých reforem se brzy může stát méně dostupným – tak znělo hlavní varování odborníků během panelové diskuze odborného semináře, který se uskutečnil pod záštitou Poslanecké sněmovny. Zástupci zdravotních pojišťoven, akademické sféry i špičkových zdravotnických zařízení se shodli: bez odvážných kroků a politické odvahy se systém zhroutí.

„Jestli je něco opravdu velkým problémem, tak jsou to dramaticky rostoucí náklady na centrovou péči. A my – zdravotní pojišťovny, ministerstvo i poskytovatelé – cítíme, že v systému se musí něco zásadního změnit,“ uvedla Zdeňka Salcman Kučerová, ředitelka úseku zdravotnického Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR. Podle ní moderní centrová léčba sice zásadně zvyšuje kvalitu života pacientů, ale její dostupnost do budoucna ohrožuje samotnou udržitelnost systému.

„Systém veřejného zdravotního pojištění je prakticky na kolenou. Vyčerpal všechny své rezervy,“ konstatovala dále Salcman Kučerová s tím, že další vývoj bude pro všechny zdravotní pojišťovny extrémně náročný. Změny jsou podle ní nevyhnutelné a měly by být výsledkem společného úsilí.

„Nemají to být izolované kroky jednotlivých zdravotních pojišťoven, ale promyšlené a koordinované aktivity. A k tomu budeme potřebovat politickou podporu,“ zdůraznila. Upozornila také, že veřejnost bude muset být připravena na to, že dostupnost některých služeb se může změnit. „Musíme lidem říci, že se budou muset uskromnit v oblastech, kde na to dosud nebyl pacient zvyklý. Ale výsledkem musí být lepší dostupnost a vyšší kvalita péče,“ vysvětlila Salcman Kučerová.

Reforma jako politická sebevražda?

Výrazné reformy však narážejí na tvrdou realitu politické scény. Na to upozornil profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a bývalý ministr zdravotnictví. Ten otevřeně pojmenoval dilema, kterému čelí každý ministr zdravotnictví: „Prosazovat reformy veřejného zdravotního pojištění je politická sebevražda. Ministr může dělat vše jako dosud, a díky tomu zůstane až do konce volebního období. Nebo provede radikální změny, pro vládnoucí stranu se stane politicky nezpůsobilým – a bude vyměněn,“ uvedl.

Arenberger připomněl, že systém je natolik složitý, že k zásadním změnám nemusí stačit ani celé volební období. Navíc nejde o rozhodnutí jednoho člověka, jak se někdy může zdát. „Na takové reformě se musí podílet více lidí, musí tu být společná snaha a týmová práce,“ doplnil Arenberger.

Mohlo by vás zajímat

„Systém nesnese velké změny“

O svou zkušenost se podělila i Helena Rögnerová, ředitelka Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), která dříve působila i jako náměstkyně ministra zdravotnictví pro ekonomiku a zdravotní pojištění. „Systém nesnese velké změny naráz, protože ty vyvolávají silnou protireakci. A pak se často nestane nic,“ upozornila na opakovaný problém české státní správy – neschopnost realizovat reformy v časech, kdy jsou možné.

„Je typické, že v České republice se reformy nedělají, když je čas a peníze. My čekáme, až jsme pod tlakem. Ale věřím, že se to vždy nějak zvládne. Není to něco, co by se nedalo překonat,“ dodala s odkazem na českou improvizační schopnost, která ale podle ní není ideální strategií pro dlouhodobou udržitelnost.

Jako inspirativní příklad uvedla Izrael, kde podle ní dochází k systematickému přehodnocování stávajícího zdravotnického systému. „Už dnes se tam připravují na možný krach tradičního systému veřejného zdravotního pojištění. Díky silné podpoře inovací a odvaze ke změnám tam budují nový model,“ popsala jednu z cest, po které se lze při reformě stávajícího systému také vydat.