Více než desetina českých domácností uchovává antibiotika, která nikdo aktuálně neužívá. Ukazuje to nová studie Národního institutu SYRI. Podle ní si lidé nejčastěji nechávají léky z předchozí léčby, část z nich si je však záměrně ukládá „na horší časy“. Odborníci však varují, že samoléčba antibiotiky bez konzultace s lékařem je riziková a zároveň podporuje rozvoj antibiotické rezistence. Tu Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí mezi deset největších globálních hrozeb.
Nevyužívaná antibiotika doma skladuje 13,5 % Čechů, zjistili výzkumníci SYRI. Největší část, konkrétně 9,5 % dotázaných, uvedla, že se jedná o nedobrané léky z dřívější léčby. Další skupina, 3,6 % respondentů, si antibiotika vědomě ukládá s tím, že by je v budoucnu mohla potřebovat. Jen malá část (2,7 %) přiznala, že se k antibiotikům dostala prostřednictvím receptu vystaveného pro rodinného příslušníka či známého.
„Na jedné straně může (uchovávání nedobraných antibiotik, pozn. red.) ukazovat na nedodržení délky léčby a tím na její horší výsledky. Na straně druhé pak v případě použití zbytku antibiotika bez řádné indikace a zjištění původce onemocnění lékařem, dochází k naprosto chybné léčbě, spojené s vysokým rizikem vzniku rezistence,“ okomentoval výsledky studie pro Zdravotnický deník prezident České lékárnické komory (ČLnK) Aleš Krebs.
Přiživování půdy pro rezistenci
„V ČR je využívání antibiotik vázáno na lékařský předpis. To nicméně neznamená, že by u nás nedocházelo k sebemedikaci. Tedy ke stavu, kdy lidé začnou užívat antibiotika pouze na základě vlastního uvážení bez konzultace s lékařem,“ podotkla k tomu Jaroslava Hasmanová Marhánková ze SYRI. Právě tento postup podle ní představuje zásadní riziko.
Samoléčba totiž může ohrozit zdraví jednotlivce a v širším měřítku přispívat k dalšímu šíření antibiotické rezistence, tedy schopnosti bakterií odolávat léčbě, která je jinak považována za klíčový nástroj moderní medicíny.
To zdůrazňuje i Krebs. „Nesprávné užívání antibiotik je jedním z hlavních důvodů vzniku antibiotické rezistence. Pokud pacient léčbu nedokončí nebo není antibiotikum správně indikované, infekce se může vrátit a zároveň se vytváří podmínky, v nichž bakterie snáze získávají odolnost vůči léčbě,“ vysvětlil.
Mohlo by vás zajímat
Není antibiotikum jako antibiotikum
Samovolné užívání antibiotik ale s sebou nese i další rizika. Hrozí špatná volba konkrétního léčiva či jeho dávky, takže léčba potom může selhat nebo se onemocnění zhorší. Existuje totiž mnoho druhů antibiotik, které se dělí do různých skupin podle toho, jak působí na bakterie, jaké mají spektrum účinku nebo podle chemické struktury.
Dalšími nežádoucími účinky nesprávného užívání mohou být průjmy, lékové interakce či alergické reakce. „Antibiotika navíc neúčinkují na virové infekce, jako jsou rýma nebo chřipka, takže jejich ,preventivní‘ užití pacientovi nepomůže. Přítomnost antibiotik doma zároveň zvyšuje pravděpodobnost nechtěného požití dětmi,“ doplnil Krebs.
Jinde jsou na tom hůře
Češi ale nejsou v přechovávání antibiotik zdaleka nejhorší, ukázal výzkum SYRI. Podobná jako u nás je situace například v Nizozemsku. Ovšem v Itálii schovávají antiobiotika doma více než dvě třetiny populace a v Číně jde dokonce o 90 procent dotázaných.
Podle Marhánkové proto nelze na české pacienty nahlížet pouze jako na nezodpovědné. Snaha mít antibiotika po ruce může podle ní vycházet z dřívějších negativních zkušeností se zdravotnickým systémem. Například vzhledem obtížné dostupnosti péče v některých regionech nebo kvůli dlouhým čekacím dobám.
A co lze proti potenciálně nebezpečným zásobám v českých kredencích dělat? Podle expertů hraje důležitou roli jasné vysvětlení od lékařů a farmaceutů.
„Pacienti by měli vědět, proč je nutné antibiotika dobrat a neschovávat si je na později. Stejně tak je klíčové je edukovat, že mají nevyužitá léčiva vrátit do lékárny, kde se postaráme o jejich bezpečnou likvidaci. Rozhodně by se neměly vyhazovat do směsného odpadu ani splachovat, protože to představuje ekologické riziko,“ zdůraznil prezident komory. Edukace by podle něj měla probíhat jak v ordinacích lékařů, tak v lékárnách.
Téma na evropském stole
Od izolace penicilinu v roce 1928 zachránila antibiotika miliony životů. Jejich masové využívání má ale i stinnou stránku. Roste totiž odolnost bakterií, které na léčbu přestávají reagovat. Tento problém už má na svědomí řadu lidských životů a v budoucnu by mohl ohrozit efektivitu medicíny jako celku. Právě proto se vědci snaží detailně mapovat, jak lidé antibiotika používají, proč je uchovávají a co je vede k samoléčbě.
O nutnosti boje proti antimikrobiální rezistenci se stále častěji hovoří také na půdě institucí Evropské unie. Evropská rada k ní přijala odpovídající doporučení. Problematika byla tématem i jedné z posledních schůzí výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) předtím, než se téma veřejného zdraví stalo výhradní agendou nově ustaveného výboru SANT.
