Armáda České republiky nemá dost krve a krevních derivátů pro případ krizové situace či ozbrojeného konfliktu. „Zdroje krevních derivátů, které potřebujeme, jsou absolutně nedostačující,“ prohlásil na konferenci Střešovický transfuzní den brigádní generál Michal Baran, ředitel sekce vojenského zdravotnictví ministerstva obrany. Současné kapacity neodpovídají budoucím potřebám, zdůraznil.

V současnosti má armáda fakticky jediný zdroj krevních produktů – hematologicko-transfuzní oddělení Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) v Praze. Přestože jde o špičkově vybavené a vysoce odborné pracoviště, jeho kapacity jsou omezené. „Staré zdroje nepokryjí současné požadavky,“ upozornil Baran. Společně s kolegy proto hledá cesty, jak nedostatek napravit a vytvořit systém, který by dokázal reagovat na mimořádné situace.

Odborníci z vojenského zdravotnictví například vypočítali, kolik krve a jejích derivátů, tedy erytrocytů, trombocytů a krevní plazmy, by bylo nutné k zabezpečení dvou brigád (až 10 tisíc vojáků) v bojovém nasazení. Konkrétní čísla ale Baran úmyslně nezveřejnil.

„V armádě České republiky není citlivější věc než potřebnost krevních derivátů. Pokud totiž znáte přesná čísla, dokážete spočítat všechno ostatní, včetně počtu vojáků. Není informace, která by více zajímala zahraniční rozvědky než tato,“ vysvětlil.

Mohlo by vás zajímat

Američané jako vzor

Podle Barana nyní přichází klíčová otázka: „Je potřeba najít, kde krev vzít.“ Jedním z hlavních problémů je nedostatek dárců. „I kdyby každý voják v armádě České republiky daroval krev, jsou zásoby nedostačující,“ uvedl Baran. Pro srovnání dodal, že zde se ukazuje rozdíl oproti například armádě americké, která je v zásobách krve a jejích derivátů zcela soběstačná.

Další komplikací je současná legislativa a byrokratické překážky. I když armáda usiluje o zasmluvnění dodavatelů, naráží prý na složité procesy a nízkou motivaci soukromých subjektů. „Pokud byrokratický aparát nevidí, že z toho je přímý ekonomický přínos, tak tu investici vnímá jako ztrátu,“ poznamenal Baran.

Krev má totiž relativně krátkou dobu použitelnosti a její zásoby se tedy musí často obnovovat. Pokud ji nikdo nevyužije – třeba právě proto, že nedojde k ozbrojenému konfliktu a nebude tedy nutné nikoho zachraňovat – tak se znehodnotí a musí se bez užitku zlikvidovat.

Zásadní problém spočívá v tom, že ekonomické a úřední hledisko často převáží nad otázkou bezpečnosti. Baran proto volá po změně myšlení i po systémové úpravě přístupu státu ke krevním rezervám. „Takto nelze uvažovat. Musíme zajistit kontinuální zásoby v odpovídajícím množství,“ zdůraznil. Žádoucí by bylo alespoň navýšení počtu držených operativních zásob krve, které by byly předurčené pro armádu. „Proražení této zdi považuji za jednu z největších výzev, která přede mnou stojí,“ dodal generál.

Trh s krví se zkomercializoval

Za zásadní problém považuje fakt, že „trh s krví se v Česku zkomercializoval“. Stát tak ztratil možnost efektivně ovlivnit množství zásob krve a jejích derivátů držených v tuzemsku. Navíc nemá „páku“ na to, se k nim dostat. A právě to by se mělo změnit.

„Stát by měl přistoupit k nepopulárním krokům, jako například uložení povinnosti soukromým poskytovatelům, aby v případě krize dodávali deriváty klíčové infrastruktuře a zdravotnickému systému,“ je přesvědčen Baran.

Dodal, že soukromí poskytovatelé zdravotních služeb – tedy transfuzní stanice – by samozřejmě měly dostat za krev zaplaceno. Je ale třeba, aby stát získal dostupné zdroje krve. „Bez této investice nebudeme nikdy schopni říct, že jsme připraveni,“ dodal generál.