Přístup do uzavřených bytových domů patří k překážkám, které mohou záchranářům prodloužit cestu k pacientovi o drahocenné minuty. Zdravotnické záchranné služby ve třech největších českých městech popisují, jak situaci řeší – od pokynů pacientům přes spolupráci se sousedy až po domluvy se správci domů či asistenci hasičů a policie.
Když posádka míří k pacientovi, jehož stav se může z minuty na minutu zhoršovat, bývá největší překážkou často docela obyčejný zámek. V Praze, Brně i Ostravě se záchranáři potýkají s tím, jak se co nejrychleji dostat přes uzamčené vstupy do bytových domů. Každý kraj si musel najít vlastní postupy.
Praha: Databáze volání z dané adresy
Mluvčí pražské záchranky Jana Poštová říká, že univerzální řešení neexistuje. „Žádné centrální klíče nemáme, ani nelze na této bázi fungovat,“ vysvětluje. Situace podle ní závisí na stavu pacienta i možnostech okolí.
Pokud je nemocný při vědomí, může být vstup snadný – stačí, aby sešel ke dveřím nebo hodil klíče z okna. U vážných stavů však záchranáři musejí hledat jiné cesty. „Žádáme, aby přístupovou cestu pacient zajistil jinak, například poslal sousedy nebo někoho z rodiny. V úplně nejzazších situacích máme databázi volání přímo z dané adresy, takže můžeme zavolat někomu v domě a poslat ho dolů. Případně samozřejmě funguje součinnost s policií a hasiči,“ popisuje Poštová.
U akutních incidentů mohou správné pokyny na tísňové lince rozhodnout o přežití. Dispečeři proto pacientům udílejí přesné instrukce, které mají zabránit tomu, aby zkolabovali za zavřenými dveřmi.
„Jediné, o co se snažíme, je dobře odebrat adresu, bezpečně a opakovaně ji ověřit. Potom tomu člověku říct: ‚Jděte pomalu ke dveřím bytu, sedněte si na zem, otevřete je dokořán, dejte do nich jakoukoli zarážku, například botu, a seďte,‘“ vysvětluje Poštová. „Někdy posíláme další složky zároveň, je to vlastně rutinní věc, ale vždycky může dojít k nějakému zdržení, což je nežádoucí a snažíme se to preventovat v maximální možné míře,“ dodává.
Brno: Přístupové kódy přímo od správců domů
Brněnská záchranka má oproti Praze částečně systémové řešení. Mluvčí ZZS Jihomoravského kraje Michaela Bothová vysvětluje, že v řadě bytových domů funguje oficiální domluva se správci: „Pokud nám správce oficiálně dodá přístupový kód, který je zanesen do našeho systému, jsme schopni se do takového domu dostat.“
Podle Bothové se ale jedná jen o několik výjezdů ročně. Spolupráce s policií či hasiči pak záleží vždy na povaze konkrétní události.
Mohlo by vás zajímat
Ostrava: Když nemůže pacient ani sousedé, nastupují hasiči a policie
V Ostravě je postup podobný tomu pražskému. „Operátor se obvykle s volajícím na tísňovou linku domlouvá, jak bude přístup do domu či do bytu zajištěn. Nejčastěji je to právě ze strany pacienta samého nebo jeho blízkého,“ popisuje mluvčí ZZS Moravskoslezského kraje Lukáš Humpl.
Pokud to nejde, mohou pomoci sousedé – a když ani to není možné, nastupují další složky IZS: „V případě nutnosti žádáme o součinnost hasiče a policii, je-li nezbytné zajistit přístup do uzavřených prostor násilím.“
Spolupráce se složkami IZS je v kraji každodenní realitou, ale otevření bytu tvoří jen malý zlomek. „Součinnost ve spojitosti s otevřením bytu či domu je pouze nevýznamnou součástí z celkového počtu společných zásahů,“ říká Humpl. Automaticky se další složky povolávají tehdy, když je zřejmé nebo vysoce pravděpodobné, že bude součinnost nutná.
