Plaťte za léky víc, nebo budete čelit clům, vzkázal Evropě minulý týden v Davosu americký prezident Donald Trump. Uvedl, že jeho politika takzvané doložky nejvyšších výhod (Most Favoured Nation, MFN) přinutí země, které platí za léky výrazně méně než USA, aby své ceny zvýšily. Poukázal na příklad léku, který stojí 10 dolarů v Londýně, ale 130 dolarů ve Spojených státech. Co by tato politika mohla v praxi znamenat pro Evropu? S EU Perspectives o tom hovořil Diederik Stadig, zdravotnický ekonom z ING Research.

Politika, cla a přesun investic

Americký prezident Trump tento týden v Davosu oživil politiku MFN. Jaký dopad to může mít na americké firmy a na Evropu?

Všechny nedávné změny politiky rozdělujeme do tří oblastí: ceny, výroba a výzkum a vývoj (R&D). A mezi nimi existuje propojení. Když se vrátíme do února loňského roku, Donald Trump tehdy oznámil zavedení cel na léčivé přípravky. Zdůvodnil to posílením národní bezpečnosti s cílem přivést více výroby zpět do USA. To se následně přelilo do debaty o cenách a inovacích.

Mnoho výrobců originálních léčiv totiž oznámilo nové investice ve Spojených státech, které jsou jejich nejziskovějším trhem. Zhruba dvě třetiny veškerých zisků z originálních léčiv vznikají v USA. Cla proto silně ovlivňují, kde firmy investují.

To znovu otevřelo debatu o tom, že Evropa ztrácí pozici v oblasti inovací. Jedním z často zmiňovaných důvodů je skutečnost, že platí za léky relativně nízké ceny.

Pro kontext: v roce 1990 se zhruba 49 % globálního farmaceutického výzkumu a vývoje odehrávalo v Evropě a 33 % v USA. Do roku 2025 tento podíl v Evropě klesl na 26 %, zatímco v USA vzrostl na 55 %. Současně rychle roste farmaceutická inovace v Asii, zejména v Číně, která se stává významným biotechnologickým centrem.

Mohlo by vás zajímat

Evropa tedy problém identifikovala. Vidíme to v iniciativách jako Akt o kritických léčivech, Akt o biotechnologiích nebo v takzvaném farmaceutickém balíčku. Otázkou ale zůstává, zda jsou ceny tím správným nástrojem, jak situaci napravit.

Jsou tedy ceny skutečně tím správným řešením?

Ceny mohou být krátkodobou reakcí, ale nepředstavují celý příběh. Americký zdravotnický systém je velmi složitý a neefektivní, což k vysokým cenám přispívá. Neříkáme, že by Evropa měla začít platit americké ceny – to by nikomu neprospělo.

Evropa má ale také mělké kapitálové trhy, rozdílná národní pravidla a odlišné požadavky na hodnocení zdravotnických technologií (HTA). I přes existenci Evropské lékové agentury (EMA) zůstává uvádění léků na trh ve více evropských zemích složité. To vše činí Evropu méně atraktivní jako inovační centrum ve srovnání s USA, kde jsou odměny za inovace vyšší a pravidla jednotnější.

Znamená to tedy, že ceny v Evropě musí růst? Ne nutně, ale cena je dnes na stole způsobem, jakým nebyla po celé uplynulé desetiletí.

Jak konkrétně současný model MFN funguje a proč říkáte, že jeho dopad je omezený?

Tato verze MFN, včetně toho, o čem prezident Trump hovořil v Davosu, má dvě hlavní složky. První je část týkající se programu Medicaid, kde se firmy zavazují poskytovat dodatečné slevy. Medicaid ale tvoří jen asi 10 % prodejů léčiv v USA a mnoho z těchto léků se už prodává se slevami. Dodatečný efekt je tedy omezený.

Polovina z každého dolaru utraceného za lék v USA končí u prostředníků, nikoli u výrobců.

Druhou složkou je přímý prodej spotřebitelům (DTC), označovaný jako „Trump Rx“. Firmy se zde zavázaly snížit ceny, často zhruba o 50 %, u léků prodávaných přímo spotřebitelům. Odhadujeme, že by to mohlo přinést úspory kolem 2 miliard dolarů, bez započtení léků GLP-1 (byly vyvinuty na léčbu diabetu, ale nyní se používají i k léčbě obezity, pozn. red), které letos stejně čeká silnější konkurence, včetně perorálních variant a nových hráčů na trhu.

Tento DTC kanál se ale týká především nepojištěných Američanů, zhruba 30 milionů lidí. Pokud máte pojištění, stále procházíte běžným zdravotnickým řetězcem. Navíc se netýká mnoha klíčových léků. Například Keytruda, nejprodávanější lék v USA, se podává v nemocnicích a nelze jej koupit přímo. Totéž platí pro mnoho dalších lékových tříd. Celkový přímý cenový dopad tohoto modelu MFN je proto omezený.

Akcie firem vzrostly

Pokud MFN výrazně nesnižuje marže farmaceutických firem, odkud se úspory berou a proč firmy souhlasily?

Domníváme se, že většina úspor nepůjde na úkor marží výrobců. Asociace PhRMA dlouhodobě upozorňuje, že přibližně 50 centů z každého dolaru utraceného za lék v USA končí u prostředníků, nikoli u výrobců. Proto tento krok popisujeme spíše jako obcházení systému než jako strukturální reformu cenotvorby.

Administrativa rozeslala dopisy 17 velkým farmaceutickým firmám a 16 z nich již uzavřelo dohody. Z pohledu trhu je to výmluvné: dohody odstraňují nejistotu ohledně toho, co MFN znamená, a vymezují hranice cenových ústupků.

Pro firmy, včetně mnoha se sídlem nebo významnou přítomností v Evropě, bylo klíčové i to, že dohody zahrnovaly výjimky z cel výměnou za investice do výroby v USA. Výsledek je tedy z obchodního hlediska pozitivní. Reformy MFN nejsou pro sektor dramatickou ranou a zachovávají velmi významnou část příjmů.

Proč tedy po oznámení dohod vzrostly akcie farmaceutických firem?

Protože zmizela nejistota. Firmy nyní vědí, že snížení cen se týká hlavně Medicaid a DTC kanálu a že jsou osvobozeny od cel, pokud investují do výroby v USA. Velká část jejich tržeb tak zůstává nedotčena. Tato verze MFN je proto pro výrobce originálních léků – včetně evropských a švýcarských firem – fakticky příznivá.

Kde to tedy nechává Evropu?

Zde jsou důležitější dlouhodobé dopady. I když má MFN omezený okamžitý efekt, přispívá k širšímu tlaku na ceny v USA – vedle vyjednávání cen v rámci zákona o snížení inflace a rostoucího využívání biologických léčiv.

Pro firmy je to zásadní, protože USA jsou jejich nejziskovějším trhem. A současně Evropa už dnes platí nižší ceny a stává se méně atraktivní pro inovace. Je zde méně nových molekul, méně klinických studií a méně investic.

Existuje také strukturální rozdíl mezi systémy. V Evropě používáme ukazatel QALY (roky života upravené o kvalitu), který omezuje, kolik jsme ochotni zaplatit za dodatečný zdravotní přínos. USA takové omezení nemají. Pokud máte dobré pojištění, můžete se dostat i k velmi drahé léčbě. Proto jsou některé terapie vzácných onemocnění dostupné v USA, ale ne v Evropě. Některé evropské rodiny dokonce cestují za léčbou do USA, protože doma není hrazená.

Firmy dnes evropským vládám stále častěji říkají: pokud chcete přístup k novým terapiím, musíte zvýšit ceny, jinak určité produkty na trh neuvedeme. To se už děje, zejména u vzácných onemocnění.

Existují data, že se některé léky do Evropy vůbec nedostávají?

Ano. Podle dat NCBI bylo z přibližně 290 nových léků uvedených na trh mezi lety 2018 a 2022 celých 17 % dostupných pouze v USA. A podle IQVIA bylo mezi lety 2020 a 2024 v USA uvedeno 110 nových účinných látek, které dosud nevstoupily na klíčové evropské trhy. Nejde tedy o teorii. Mezery v dostupnosti už existují.

Zrychlit regulaci, zlepšit financování a investiční prostředí

Tlačí dnes firmy aktivně na vyšší ceny v Evropě?

Ano. Iniciativa vychází přímo od firem. Tvrdí, že čelí rostoucímu tlaku v USA a že Evropa musí platit více, nejen aby udržela inovační kapacitu, ale také aby odměnila riziko vývoje nových léků.

Přesun investic do USA bude nadále pokračovat.

Evropské vlády pak stojí před těžkou volbou. Mohou vyšší ceny přijmout, odmítnout a smířit se s tím, že některé léky uvedeny nebudou, nebo omezit přístup na velmi úzké skupiny pacientů.

Očekáváme větší rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, což je opak snah EU o rovný přístup. Ceny léků ale zůstávají národní kompetencí a Evropská komise v této oblasti nemá pravomoci, což koordinaci komplikuje.

Mohly by vyšší ceny skutečně vést k více uvedením léků a větší inovaci?

Potenciálně ano, ale záleží na tom, jak budou státy vyjednávat a jaké další reformy ceny doprovodí. Cena je jen jednou částí investičního rozhodnutí. Stejně důležitá je rychlost regulace, kapitálové trhy, infrastruktura klinických studií a financování výzkumu.

Očekáváte pokračování přesunu investic do USA?

Ano. Vidíme to jako přerozdělování kapitálu z Evropy do USA. Kapitálové výdaje ve farmaceutickém průmyslu se obvykle pohybují kolem 5 % tržeb a neočekáváme změnu. Pokud tedy firmy investují více v USA, budou investovat méně jinde, včetně Evropy.

Zároveň je tu ale příležitost. Pokud se firmy stanou příliš závislé na jednom trhu, který je politicky nestabilní a cenově pod tlakem, budou chtít diverzifikovat. Evropa má stále silné univerzity, talent a infrastrukturu.

V USA navíc dochází ke škrtům ve financování výzkumu a k rozpočtovým tlakům na FDA. V roce 2025 byly zrušeny zhruba 4 miliardy dolarů na výzkum. Pokud by Evropa část tohoto financování dokázala nahradit a přilákat výzkumníky, mohla by tím inovace podpořit.

Jdou současné iniciativy EU správným směrem?

Některé ano, ale Evropa stále naráží na pomalost. Farmaceutický balíček například zkracuje lhůty EMA, což je pozitivní, ale jeho vyjednávání trvalo sedm let a aktualizuje 25 let stará pravidla. To je na rychlé globální změny málo.

Povzbudivé je ale, že šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v Davosu hovořila o konceptu EU-Inc. a že po Draghiho zprávě roste povědomí o nutnosti posílit konkurenceschopnost. Nadějný je i Akt o kritických léčivech, který se zaměřuje na zhruba 243 klíčových léčiv s cílem posílit výrobu v Evropě bez nadměrných dotací. Nenahradí asijské dovozy, ale může obnovit část strategické výrobní kapacity.

Může Evropa realisticky získat zpět část ztracených investic?

Ano, pokud vytvoří správné podmínky. Pokud firmy uvidí rostoucí nejistotu a cenový tlak na svém nejziskovějším trhu, budou chtít diverzifikovat. Evropa na to má předpoklady, ale musí zrychlit regulaci, zlepšit financování a investiční prostředí.

Samotná MFN průmysl nepřetvoří, ale v kombinaci s širšími cenovými a investičními tlaky může být součástí mnohem větší změny v tom, jak firmy globálně rozdělují kapitál.

Článek byl převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.