Zatímco české zdravotnictví investuje miliardy do špičkových operačních robotů a digitalizace, jeho fyzická a organizační bezpečnost často selhává na banálních detailech. Odborníci na konferenci Zdravotnického deníku na téma Právo a řízení rizik varovali, že i té nejmodernější nemocnici se mohou vymstít zablokované požární dveře nebo záložní zdroje, které sice běží, ale v kritické chvíli nedokážou spustit vytápění.
V českých nemocnicích je největším majetkovým rizikem stále požár a především kouř. Ten totiž může během chvíle znehodnotit drahou techniku, jako jsou rentgeny či magnetické rezonance, které tvoří ekonomické jádro nemocnice. Michal Vláčil, ředitel pro risk management v SATUM Czech, upozorňuje i na propastný rozdíl mezi technologickým vybavením a realitou na chodbách.
„Celý systém je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. Nemocnice třeba pořídí dveře za 100 tisíc korun, ale když je někdo z personálu zablokuje obyčejným klínkem, přestanou fungovat. S něčím takovým se setkáváme v administrativě, ale nesmíme se s tím setkávat v nemocnicích, kde jsou stovky imobilních pacientů a ty dveře třeba vedou k únikové cestě. To se nesmí stávat,“ zdůrazňuje Vláčil.
Celou věc podtrhuje nelogicky uspořádaná hierarchie odpovědnosti. Ve zdravotnických zařízeních je totiž za požární bezpečnost oddělení formálně zodpovědný primář.
„To je základní chyba. Primář má na starosti daleko důležitější věci. V popisu jeho práce nemá být, aby se staral, jestli jsou na oddělení otevřené požární dveře nebo zda po instalaci kabelů nezůstaly ve stěnách díry, kterými se například může šířit kouř,“ podotýká Vláčil. Často tak podle něj chybí odpovídající facility management, který by technickou část provozu systematicky hlídal.
Tisíc kotlů bez šťávy
Další kritickou oblastí je připravenost nemocnic na náhlé výpadky dodávek energie, tedy takzvaný blackout. I když zdravotnická zařízení zpravidla mají pro tyto případy záložní zdroje, často nejsou dotažené do důsledků. Pokud vypadne elektřina, generátory sice udrží při životě přístroje, ale už neumí nahodit kotle.
„Nemocnice sice mají záložní zdroje a dokážou pomocí kotlů topit třeba i měsíc. Ale když nejde elektřina, tak ty kotle nenastartují. Pokud by byl výpadek v celé Praze, to znamená 6 nemocnic s asi 40 budovami, bavíme se o 240 budovách, přičemž v každé jsou dnes čtyři kotle. To je tisíc zdrojů tepla, které nefungují… Nemocnice by si měly udělat analýzu na případy ,co se stane když‘,“ nabádá Vláčil.
Připravenost je třeba prioritizovat
Že by měly být nemocnice připravené i na černé scénáře, je přesvědčen také ředitel odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví Jan Michálek. „Základním úkolem každého managementu je udělat opatření, aby mohly fungovat,“ uvádí.
Poukázal však na běžnou praxi, kdy nemocnice většinou řeší krátkodobé potřeby a na ty dlouhodobé neberou takový zřetel. „Záleží, jak vysoko se jim to dostane na žebříčku priorit, které každý den řeší. A když už nemocnice dlouho nehořela, tak proč by měla hořet zítra?“ ilustruje uvažování managementu při upřednostňování úkolů.
„Je potřeba k tomu přistupovat systematicky. Budeme se snažit tuto oblast prioritizovat,“ slibuje Michálek. Kontroly provedené ministerstvem zdravotnictví podle něj ukazují, že i když některé nemocnice fungují dobře medicínsky, administrativní aparát je v nich poddimenzovaný. A to se může vymstít.
Mistři improvizace
Tvrdou realitu černých scénářů dokresluje i předseda představenstva Pojišťovny VZP Robert Kareš. „Kdyby došlo k nějakým dlouhodobým výpadkům tak drahého subjektu, jako je nemocnice, je to téměř nad kapacitu českého pojistného trhu,“ konstatuje. Pozastavuje se také nad technickým stavem nemocničních budov. „České nemocnice jsou zpravidla v extrémně špatném technickém stavu. Jsou jednoduše staré,“ říká.
Zatím ale katastrofa nehrozí. České zdravotnictví má totiž minimálně jedno eso v rukávu, a to je jeho odolnost a schopnost improvizace. „České nemocnice jsou velmi schopné zvládat krize. Je to vlastnost, kterou prokázaly už za covidu,“ dodává Kareš.
