Češi odkládají rodičovství do stále vyššího věku, povědomí o (ne)plodnosti je ale podle odborníků alarmující –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to nejen mezi veřejností. Některé ženy se dostávají k léčbě pozdě i proto, že je od ní lékaři odrazovali. Zaznělo to na kulatém stole navazujícím na studii Národního institutu SYRI Odklad reprodukce a reprodukční zdraví v Česku.

Podle vedoucího lékaře kliniky GENNET Miloše Černého dnes k reprodukčním specialistům přicházejí dva zcela odlišné typy pacientů. „Přijdou páry, které vědí opravdu téměř všechno. Znají možnosti naší léčby, orientují se ve výsledcích, ještě je ani nemají hotové. A pak je část párů, které neví téměř nic,“ popsal.

Podle něj se stále objevují lidé, kteří nemají základní informace o fungování plodnosti ani o tom, že schopnost početí s věkem výrazně klesá. „Nedávno u nás byl pár, který měl pocit, že žena může otěhotnět pouze při menstruaci,“ uvedl Černý.

Odrazování od léčby místo pomoci

Nízké povědomí se netýká jen laické veřejnosti. Problém vidí specialisté i u některých zdravotníků. Podle Černého některé ženy přicházejí do center asistované reprodukce pozdě i vinou lékařů.

„Bohužel jsou i odborníci třeba z řad gynekologů, kteří svým pacientkám říkají: ‚Ne, máte spoustu času.‘ A té paní už je třeba 39, 40 let. Někdy přijdou i ženy po čtyřicítce s tím, že nemůžou otěhotnět několik let. Není to rok nebo půl, je to třeba pět let. Někdy je to vina i odborníků, kteří je neodeslali včas k vyšetření,“ upozornil.

Na problém pozdního odesílání pacientek upozornil i vedoucí lékař centra asistované reprodukce ISCARE Martin Kučera. Podle něj se navíc ženy někdy nesetkávají jen s bagatelizací problému, ale přímo s odrazováním od léčby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to nejen u gynekologů, ale i praktických lékařů, ke kterým chodí ještě častěji.

„Oficiální doporučení je takové, že do 35 let věku by žena měla po jednom roce neúspěšné snahy vyhledat odbornou pomoc. Ale po 35. roce je to šest měsíců. Biologii je opravdu nutné respektovat. A povědomí je nula i v odborné veřejnosti, mimo reprodukční specialisty a některé gynekology,“ dodal.

Mohlo by vás zajímat

Ideální věk, který neodpovídá realitě

Debata ukázala výrazný rozpor mezi představami lidí a realitou už o tom, kdy je ideální věk mít dítě. „Pokud bychom se zeptali populace Česka, kdy vnímá, že je ideální stát se rodičem, tak v průměru je to asi 26 let u žen,“ popsala demografka Eva Waldaufová.

Realita tomu ale neodpovídá a stáváme se rodiči později, než si myslíme, že je vhodné. Důvodů je podle Waldaufové celá řada, od ekonomické nejistoty přes pracovní vytížení až po proměnu společenských norem.

K tématu:

Ekonom a člen Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček připomněl, že problém často začíná už u partnerského života. „Zakládání párů pokulhává. Mladší lidé obecně začínají s partnerským životem později, je daleko víc single lidí,“ upozornil.

Vedle toho působí i ekonomické tlaky, například drahé bydlení, delší studium, ale i zdanění práce. „Žena z trhu práce vypadne na relativně dlouhou dobu, a když nastupuje zpátky, čelí extrémně vysokému zdanění,“ podtrhl.

Asistovaná reprodukce pomáhá, jednoduchá není

Podle demografky Anny Šťastné ale není odklad rodičovství vždy výsledkem racionálního rozhodnutí. Řada lidí podle ní dítě plánovala dříve, jen se jejich plán nenaplnil. Jedním z důvodů mohou být už zmíněné zdravotní komplikace.

Možnosti současné medicíny jsou podle odborníků široké –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od hormonální podpory ovulace přes inseminaci až po různé formy umělého oplodnění s vlastními nebo darovanými pohlavními buňkami.

Dovedeme pomoci 85 procentům párů, které přijdou. Ale neznamená to, že to je jednoduché a rychlé.

Podle Černého se v posledních letech výrazně rozšířilo také genetické testování embryí před transferem do dělohy. „Už více než polovina embryí, které transferujeme, je geneticky vyšetřená. Je to dané právě narůstajícím věkem a také tím, že pojišťovny mají nastavený věk 35 let, kdy genetické vyšetření hradí,“ uvedl.

Současně ale lékaři zdůrazňují, že asistovaná reprodukce není snadnou cestou k dítěti. „Léčba IVF je velmi úspěšná. Dovedeme pomoci 85 % párů, které přijdou. Ale neznamená to, že to je jednoduché a rychlé,“ řekl Černý. Podle něj může léčba trvat roky, stát značné množství peněz a být mimořádně psychicky náročná.

Léčba má být až poslední možnost

Diskuse otevřela také otázku regionálních a sociálních nerovností v přístupu ke zdravotní péči. Garantka projektu SYRI Dagmar Dzúrová upozornila, že reprodukční zdraví výrazně ovlivňuje nejen individuální chování lidí, ale i kvalita systému a dostupnost péče.

Podle ní existují v Česku významné rozdíly v tom, jak lidé využívají prevenci, jak rychle se dostanou k lékaři nebo jak dobře se orientují ve zdravotním systému. Velkou roli hraje i socioekonomická situace a psychická zátěž. „Moc dobře víme, že v řadě případů se jedná o takzvaný souběh negativních faktorů,“ upozornila Dzúrová.

Česká společnost podle ní často spoléhá na to, že případné zdravotní problémy vyřeší medicína. Stejný přístup se podle ní promítá i do reprodukčního zdraví. „Lidé často se chovají zdravotně rizikově, protože věří, že když bude zle, tak lékař je ošetří a vyřeší jejich problémy,“ uvedla.

Takový přístup je ale podle ní dlouhodobě neudržitelný. „To, abychom léčili neplodnost nebo problémy s reprodukčním chováním, by měla být špička ledovce. Důležitá je prevence, aby k tomu nemuselo docházet, aby populace byla ‚reprodukčně zdravá‘,“ dodala.