Workshopy a stáže dnes středoškolákům ukazují vědu zblízka. Mnohé z nich nadchne a mění jejich pohled na vědce i vlastní budoucnost. Někteří se následně rozhodnou pro studium medicíny nebo přírodních věd a pokračují ve výzkumu. Pak ale narazí na finanční a další limity, a tuzemská věda tak o řadu talentů přijde. V pokračování rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR) Aleksi Šedo.

V akademické onkologii hraje klíčovou roli spolupráce mezi experty různých oborů. Je potřebných odborníků dost?

Mezioborovost je skutečně zásadní. Kromě nejrůznějších biomedicínských specialistů potřebujeme matematiky, chemiky, informatiky a odborníky dalších specializací.

A naprosto zásadní podíl na vědě mají mladí lidé, budoucí odborníci. V rámci NÚVR se je snažíme identifikovat už na středních školách. A mezi nimi vybírat ty, kteří mají pro vědu talent – a motivovat je k volbě profesní kariéry. Pro ně je přínosem, že mají příležitost dozvědět se, že ten talent mají.

Nezjistili by to tak či tak?

Člověk může mít talent, aniž by to zjistil. Někdo třeba může být skvělý houslista, ale narodí se v amazonském pralese a nikdy nepotká housle. Takže z jeho talentu prostě nebude nic.

Nadšení jsou i učitelé

Jak mezi středoškoláky rozpoznáváte talenty?

Oslovování středoškoláků je skvělé a trochu mě mrzí, že na něj nebyly prostředky už dříve. A doufám, že na to peníze najdeme i v budoucnu.

Skvělé je hned v několika rovinách. Nadšení jsou studenti i jejich učitelé. Ze studentů, kteří prošli našimi workshopy, si vybíráme ty nejlepší, pro které pořádáme letní týdenní kurz. A oni se pak často rozhodnou, že si podají přihlášku na přírodovědu nebo na medicínu. A nutno říci, že mnozí studenti dost změní i svůj pohled na nás vědce.

Zažil jsem to už kdysi ve Francii, kde dělali podobné aktivity pro studenty. Na začátku, když studenti do laboratoře nebo na ústav přišli, byli požádáni, aby namalovali, jak vypadá vědec. Malovali zasmušilé potentáty v oblecích nebo pláštích. A pak měli udělat totéž, když ze stáže odcházeli. Malovali kluky a holky třeba v tričku s nějakým mírně provokativním obrázkem a v teniskách, někdy pod vyhrnutým rukávem vykouklo tetování. Vědec už byl cool.

Mohlo by vás zajímat

Když najdete středoškolský studentský talent pro vědu a on nebo ona se rozhodnou studovat medicínu, vrací se někdy k vědě?

Naprostá většina studentů přichází na medicínu s tím, že chtějí dělat kliniku. Mnozí se ale o vědu zajímají. A ti se nám ozývají. I bez souvislosti s NÚVR mohu říct, že jsme v našich laboratořích (v Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde Aleksi Šedo působí jako přednosta, pozn. red.) vždy měli řadu pregraduálních studentů, kteří chtěli poznat práci v laboratoři. Z těch si vybíráme velmi pečlivě.

Jsem pyšný, že jsme jako NÚVR akreditovali dva nové doktorské studijní programy relevantní pro onkologické disciplíny.

Velká část našich doktorských studentů v laboratořích u nás začínala jako dobrovolníci. Když je práce u nás baví a spolupráce funguje, snažíme se jim dát alespoň nějaký symbolický malý laborantský úvazek. Jsou to opravdu malé částky, jde spíše o jakýsi symbol vzájemnosti.

Najdou se i tací, kteří pak profesně obě sféry spojí, ať už pracují více v klinické, nebo akademické onkologii. V obou případech jsou mimořádně přínosní pro fakultu jako celek. Po kolezích, kteří jsou dlouhodobě ochotni kompenzovat mizerné platové ohodnocení vědeckým entuziasmem a dominantně působit na preklinikách, je velká poptávka.

Kolegové, u nichž dominuje spíše klinická práce, ale s autentickou vědou z dnešní prekliniky mají osobní zkušenost, navíc pomáhají narovnávat dosud u některých seniornějších kolegů existující diluviální představy o uspořádání „klinik“ a „teorií“ na fakultách. Pro výuku je každopádně velkým přínosem, když preklinické obory učí někdo, kdo ví, co je medicína a má s ní vlastní zkušenost i kompetenci. Na druhou stranu pro vlastní vědeckou práci potřebujeme další nelékařské profíky.

Pro výuku je každopádně velkým přínosem, když preklinické obory učí někdo, kdo ví, co je medicína a má s ní vlastní zkušenost i kompetenci, říká ředitel NÚVR Aleksi Šedo. Foto: Univerzita Karlova, se svolením Aleksi Šeda

Existuje pro středoškoláky, kteří se chtějí věnovat medicínské vědě a neláká je studium medicíny, dost pestrá nabídka oborů na vysokých školách?

Myslím, že ano. A stále se rozšiřuje. Jsem pyšný, že jsme jako NÚVR akreditovali dva nové doktorské studijní programy relevantní pro onkologické disciplíny. Prvním je molekulární medicína, což je východisko pro precizní medicínu. Dodnes přitom řada lékařů v terénu koncept precizní medicíny nezná. Druhý doktorský program je experimentální onkologie (ta zkoumá základní mechanismy vzniku a růstu nádorů na buněčné a molekulární úrovni, pozn. red).

K podstatnému úniku dochází už po střední škole

Zmínil jste finance. Odrazuje část nadšenců do vědy po studiích nízký plat od toho, aby v ní skutečně působili?

Jednoznačně ano. A jde o naprosto zásadní problém. Platy v klinické a akademické medicíně jsou dva odlišné světy. Když se někdo rozhodne dělat vědu v medicíně, a není to věda typu klinické studie, je bohužel finančně bitý. To se musí změnit. Do budoucna by mohly pomoci právě národní ústavy, které identifikují potenciál lidí, kteří budou pro vědu přínosem, a měly by prostředky je podpořit.

Když odhlédneme od financí, jaké výhody může medicínská věda nabídnout mladé generaci ve srovnání s klinickou medicínou?

Velký rozdíl mezi klinikou a vědou v medicíně je, že klinika je silněji ritualizovaná. A je v ní pevná nedotknutelná hierarchie. Vychází do značné míry z logiky – delší praxe rovná se více zkušeností. To je ve vědě nabourané jednou věcí – a já si to jako člověk po šedesátce mohu dovolit říct: Nejlepší výkony podávají lidé kolem třiceti let. Zkušenosti starších mohou pomoct systému. Taková hierarchie, jaká funguje v klinické medicíně, prostě ve vědě být nemůže.

A když to shrneme: Má tedy obecně dost mladých lidí dnes zájem o vědu?

Je to trvalý boj. Obrovský je zájem na středních školách. Samozřejmě je ovšem rozdíl mezi „zájmem“ a „nadšenectvím“. V NÚVR jsme loni dělali pilotní fázi workshopů. Díky tomu prošla laboratořemi v síti spolupracujících institucí téměř pětistovka studentů.

Prezentace vědy je bezesporu něco, co naše společnost potřebuje.

Velký odliv nadšení přijde, když lidé narazí na finanční realitu práce ve vědě. K podstatnému úniku dochází už po střední škole, kdy část nejtalentovanějších studentů míří do zahraničí. Další vlna odchodů těch nejlepších pokračuje i později. Neodcházejí přitom jen „pro peníze“, ale hlavně „pro možnosti“.

Věda na rockových festivalech

Mladí vědci boří i zažité tradiční formy komunikace. Patří ale podle vás věda do prostředí sociálních sítí? Je odlehčenější prezentace vědy ve veřejném prostoru něčím, co jí pomáhá?

Být na sociálních sítích vidět je důležité nejen pro prezentaci vědeckých institucí, ale i pro kultivaci veřejnosti. A jakkoli mám vůči sociálním sítím řadu výhrad, komunikace NÚVR na nich se velice dobře vydařila. Prezentovali jsme jednotlivé vědecké skupiny, aby o nich lidé mimo vědu věděli a o vědu se trochu více zajímali.

S naší fakultou jsme v minulosti například i jezdili na rockové festivaly. A bylo skvělé vidět, že lidi i v takovém prostředí věda zajímá. Tedy spíš dopoledne, odpoledne už mají trochu vypito a zájmy už mají trochu jiné. (smích)

Prezentace vědy je bezesporu něco, co naše společnost potřebuje. A co by měla národní autorita jako NÚVR ze své podstaty poskytovat. Proto provozujeme i různá mediální partnerství a prezentujeme díky nim vědu pohledem různých disciplín a různých sociálních skupin v těch disciplínách.

A co vědci, kteří jdou na sociální sítě „s kůží na trh“ individuálně, ne za instituci? Neshazuje to vědu?

V dnešní době a dnešní vypjaté společenské situaci může podle mne takový přístup přinést mnohem více, když si ho vezme za svůj mladý člověk, který má nějaký esprit, je zapálený pro věc. A mnoho jich tak opravdu skvěle funguje. Prostě říkají věci tak, jak jsou. Je to dobrá protiváha absolventům „Vysoké školy života“.