Více než 80 % Čechů a Češek vnímá, že tuzemskému zdravotnictví chybějí sestry. Zahraniční personál by podle nich mohl být součástí řešení, rozhodující jsou ale schopnost domluvit se česky a jistota odpovídající odbornosti. Ukázal to průzkum agentury Ipsos představený na úterní tiskové konferenci k náboru zdravotníků z Filipín.

Do českých nemocnic by mělo v příštích měsících a letech zamířit až 250 zdravotnických pracovníků z Filipín, z toho přibližně 190 všeobecných sester. Projekt, který koordinuje personální společnost Kasea CZ, má pomoci nemocnicím zmírnit dlouhodobý nedostatek personálu, který se stále výrazněji promítá do provozu zdravotnických zařízení.

Právě otázce, jak se na zapojení zahraničních zdravotníků dívá česká veřejnost, se věnoval reprezentativní průzkum agentury Ipsos mezi 1 028 obyvateli staršími 18 let. Sběr dat proběhl od 19. do 26. května letošního roku. Výsledky naznačují, že Češi si personální problémy zdravotnictví uvědomují. Zároveň však mají vůči zdravotníkům ze vzdálenějších zemí výrazně vyšší nároky než v jiných profesích.

Nedostatek sester už se nepřehlíží

Osm z deseti respondentů se domnívá, že české zdravotnictví se s nedostatkem personálu potýká. Zhruba 44 % dotázaných hovoří o mírném nedostatku zdravotních sester, dalších 37 % označuje situaci za kritickou.

Podle Jany Bryknarové z Healthcare oddělení agentury Ipsos jde o výrazný posun oproti minulosti. „Před pěti, deseti lety lidé tento problém vůbec neartikulovali. Dnes vidíme, že čtyři pětiny české populace se domnívají, že problém existuje,“ uvedla na tiskové konferenci.

Ve zdravotnictví jsou Češi opatrnější než jinde

Průzkum zároveň ukázal, že přístup k zaměstnávání cizinců se výrazně liší podle jednotlivých profesí. Největší otevřenost panuje vůči zaměstnávání zahraničních pracovníků ve stavebnictví, zemědělství nebo průmyslu. Zdravotnictví se naopak zařadilo mezi obory, kde jsou Češi výrazně zdrženlivější. Méně otevření jsou už jen vůči zapojení cizinců ve školství.

Podobně se liší i pohled na jednotlivé národnosti. Za nejlépe „začlenitelné“ do českého pracovního trhu považují respondenti Slováky, následované Vietnamci a Ukrajinci. Filipínci se v tomto srovnání umístili spíše na spodních příčkách, což podle Bryknarové souvisí především s omezenou zkušeností české veřejnosti s touto komunitou.

Stejný vzorec se objevil i při hodnocení zdravotnických profesí. Bez dalších informací přibližně čtvrtina respondentů očekává, že by filipínské sestry poskytovaly péči ve stejné kvalitě, na jakou jsou zvyklí u českých zdravotníků.

Mohlo by vás zajímat

Rozhoduje odbornost a čeština

Pokud mají podle veřejnosti zahraniční zdravotníci v českém systému uspět, musejí splnit několik základních předpokladů. Na prvním místě stojí uznatelné vzdělání a odborná praxe, následované přístupem k pacientům a schopností komunikovat v českém jazyce.

Právě jazyk se v průzkumu ukázal jako největší překážka. Respondenti opakovaně vyjadřovali obavy z toho, že by se s personálem nedokázali domluvit. Zajímavé přitom je, že vysoká úroveň angličtiny podle nich tuto překážku nenahrazuje.

„Pokud by zdravotník neuměl dobře česky, nebyli by se s ním schopni domluvit v češtině, tak to, že mají případně možnost přepnout do angličtiny, pro ně není relevantní. Protože stále, byť to v našich očích nemusí tak vypadat, velká část české populace anglicky neumí,“ podtrhla Bryknerová.

Právě u Filipínců patří obava z komunikace mezi nejvyšší ze všech hodnocených skupin.

Když lidé znají podmínky, podpora roste

Po sérii otázek zaměřených na obecné postoje k zaměstnávání cizinců, nedostatku sester a očekáváním spojeným se zahraničními zdravotníky představili autoři průzkumu respondentům projekt náboru zdravotníků z Filipín. Informovali je o výběru kandidátů, jazykové přípravě, uznávání kvalifikace i plánovaném začlenění do českých nemocnic.

Zatímco bez těchto informací si práci filipínské sestry v české nemocnici dokázala představit jen přibližně desetina populace, po seznámení se s detaily hodnotily celý koncept pozitivně dvě pětiny respondentů. Vyšší podporu vykazovali zejména mladší lidé, vysokoškolsky vzdělaní respondenti a osoby s vyšším socioekonomickým statusem.

Výsledky průzkumu tak naznačují, že hlavní překážkou není samotný původ zdravotníků, ale důvěra v jejich schopnost komunikovat s pacienty a poskytovat péči ve standardu, na který jsou Češi zvyklí. Právě znalost konkrétních podmínek projektu podle dat výrazně zvyšuje ochotu veřejnosti přijmout zahraniční zdravotníky jako součást řešení personální krize českého zdravotnictví.