Desítky stálých i dočasných komisí, stovky expertů a tisíce hodin strávených na jednáních. Pracovní skupiny pod jednotlivými resorty bývají občas terčem kritiky jako neefektivní byrokratické struktury, kde se odpovědnost rozpouští v nekonečných debatách. Pohled přímo zevnitř ministerstva zdravotnictví i z opozičních lavic ale ukazuje složitější realitu. V českém politickém prostředí, kde se střetávají silné zájmy lékařů, zdravotních pojišťoven nebo distributorů, tyto skupiny často představují jedinou cestu, jak předejít legislativní paralýze. Klíčem k jejich úspěchu je však jasné zadání, politická odvaha a ochota resortu naslouchat.

Vytváření pracovních skupin je na ministerstvech zavedenou praxí. Podle opozičního poslance KDU-ČSL a bývalého náměstka ministra zdravotnictví Václava Pláteníka, který chod resortu detailně zná z minulého volebního období, není podstatný samotný počet těchto orgánů, ale jejich vnitřní dynamika a jasně vymezené cíle.

„Sám o sobě počet skupin neříká nic a jestli jich existuje 100 nebo 500, je spíše jedno. Založit pracovní skupinu a někoho do ní nominovat je navíc často vůbec prvním krokem, jak s něčím začít. Kromě těch skutečně formálních skupin – zřizovaných dekretem ministra, s jednacím řádem a podobně, existuje i řada neformálních či ad hoc,“ vysvětluje Pláteník pro Zdravotnický deník.

Rozhodující jsou podle něj dva faktory: existence měřitelných výstupů a správné personální obsazení. Jako příklady funkční praxe uvádí pracovní skupiny pro školní stravování nebo pro duchovní péči, které po měsících vyjednávání reálně vyústily v novely vyhlášek a zákonů. Pokud však chybí politický tlak na výsledek, efektivita prudce klesá. „Když je zadání vágní či slabá politická podpora, může to být jen drahý diskusní klub,“ upozorňuje Pláteník.

Lidí málo, práce hodně

Zároveň však dodává, že v resortu zdravotnictví jsou protichůdné postoje standardem a možnost sedět u jednoho stolu s jasnou „štábní kulturou“ představuje jediný způsob, jak se dobrat kompromisu. Úředníci podle něj denně balancují na hraně: buď sestaví skupinu maximálně vyváženou, v níž ale hrozí zablokování diskuse parciálními zájmy, nebo skupinu názorově jednotnou, jejíž rychlé závěry ale následně odmítne praxe v terénu.

Velkým strukturálním problémem českých ministerstev je navíc chronické personální oslabení. Rozsáhlé agendy často leží na bedrech jednotlivců, což vede k tomu, že klíčoví ředitelé odborů tráví celé dny na jednáních různých komisí a samotnou koncepční práci pak dohánějí po večerech.

Důsledkem personálního nedostatku je pak podle Pláteníka fakt, že se v různých skupinách točí stále stejní lidé. Pozitivně však hodnotí současný přístup ministerstva k otevřenosti. „Chtěl bych zdůraznit a podtrhnout, jak je dobré, že portál poradních orgánů má ministerstvo zdravotnictví takto transparentně. To je třeba ocenit a myslím, že to nemají všichni,“ oceňuje Pláteník.

Mohlo by vás zajímat

Krátkodobé problémy vs. koncepční výzvy

Specifickým segmentem jsou pracovní skupiny zaměřené na léky. Pod Poradním sborem pro lékovou politiku ministerstva zdravotnictví jich aktuálně funguje celkem pět.

  • pracovní skupina pro dostupnost léčiv,
  • pracovní skupina pro výrobu léčiv,
  • pracovní skupina pro zdravotnické prostředky,
  • pracovní skupina pro zásilkový výdej léčiv,
  • pracovní skupina pro léčivé přípravky používané v centrové péči.

Podle Markéty Foldyna Hellové, vrchní ředitelky sekce zdravotnických technologií ministerstva a předsedkyně poradního sboru, je tato struktura nezbytná kvůli obrovskému objemu agendy. „Poradní sbor pro lékovou politiku byl zřízený proto, aby zastřešil pracovní skupiny zabývající se oblastí léčiv a zdravotnických prostředků. Jeho strukturu považuji za adekvátní rozsahu řešené agendy na ministerstvu zdravotnictví,“ uvádí Foldyna Hellová pro Zdravotnický deník.

Jednotlivé týmy se scházejí jednou až dvakrát měsíčně a jejich role je striktně koncepční. Ministerstvo se tím snaží oddělit strategické plánování od každodenního řešení krizí. To se ukazuje i na příkladu letos vzniklé pracovní skupiny pro dostupnost léčiv. Zatímco aktuální výpadky konkrétních léků na trhu řeší operativní schůzky stakeholderů, nová koncepční skupina se zaměřuje na dlouhodobé systémové změny. Jde například o legislativní pravidla pro vytváření povinných zásob.

Užitečnost až s odstupem

Vzhledem k tomuto zaměření nelze podle Foldyny Hellové očekávat okamžité výsledky v řádu týdnů, protože dopady koncepční práce se projevují v delším časovém horizontu. Pokud se však uvnitř skupiny podaří najít shodu, má to pro směřování resortu zásadní váhu. „Úkolem pracovních skupin je najít kompromis, ideálně konsenzus stakeholderů v řešených oblastech. V takovém případě jsou závěry pracovních skupin pro ministerstvo zásadní,“ zdůrazňuje vrchní ředitelka.

Struktura lékových skupin navíc nemá být neměnná. Vedení resortu plánuje, že jakmile konkrétní skupina splní svůj úkol – což se očekává například u pracovní skupiny pro zásilkový výdej léčiv, bude formálně zrušena. Podle Foldyny Hellové je český model koordinace lékové politiky efektivní, ačkoliv konečné hodnocení bude možné provést až s větším odstupem. Pokud však mají tyto struktury reálně pomáhat pacientům, bude klíčové, aby se jejich konsenzy dařilo dostatečně rychle přetavovat do zákonů.