Čtyři z pěti lidí v Česku chtějí zemřít doma. Přesto tři čtvrtiny stráví závěr života ve zdravotnickém zařízení. Na to, že to tak být nemusí, upozorňuje kampaň Dožít doma. I když se ale dostupnost paliativní péče v Česku zlepšuje a stává se nedílnou součástí výuky mediků, stále je co zlepšovat. Například v zařízeních dlouhodobé péče a domovech pro seniory nebo při předávání informací mezi jednotlivými poskytovateli péče. Jak se paliativní péče v posledních letech posunula i kde musíme přidat, přibližuje lékařka z mobilního hospice Cesta domů Zuzana Martínková, která zároveň učí na 3. lékařské fakultě UK a podílí se i na specializačním vzdělávání lékařů v oboru paliativní medicína.
Nakolik se dnes stává paliativní medicína součástí standardní výuky mediků, případně i na dalších zdravotnických oborech? Do jaké míry je obecná paliativní péče součástí povinné výuky? Nebo jde spíše o volitelnou oblast?
Výuka paliativní medicíny se v posledních letech výrazně posunula. Dnes je součástí povinné výuky na všech osmi českých lékařských fakultách a na šesti z nich má dokonce vlastní povinný předmět. V roce 2025 Česká společnost paliativní medicíny zveřejnila doporučený dokument Profil absolventa, který shrnuje, co by měli budoucí lékaři z paliativní péče znát a umět. Důležité teď je, aby se výuka pevně ukotvila a všichni lékaři napříč obory uměli poskytnout základní paliativní péči.
V paliativní péči hraje zásadní roli komunikace. Připravují se medici například na to, jak sdělovat závažné diagnózy a nastavit plán péče v závěru života?
Komunikace se závažně nemocným pacientem patří mezi základní dovednosti v paliativní péči. Například na 3. lékařské fakultě UK si studenti tyto dovednosti osvojují prostřednictvím modelových situací, ve kterých roli pacienta ztvárňuje herec. S využitím komunikačního protokolu SPIKES se učí citlivě sdělovat závažné zprávy, reagovat na emoce a nastavit cíl a plán péče.
Jak je dnes nastaveno postgraduální vzdělávání – nakolik je paliativní péče součástí výchovy praktických lékařů? Jaké další odbornosti by paliativní péče neměla minout?
Od 1. ledna 2026 je součástí specializační přípravy všeobecných praktických lékařů povinný jedenáctihodinový kurz paliativní péče. U ostatních odborností se rozsah a obsah výuky liší. S ohledem na stárnutí populace bude stále důležitější role obecné paliativní péče, kterou poskytují praktičtí lékaři, onkologové, kardiologové, neurologové či internisté. Podle odhadů České společnosti paliativní medicíny vzroste v následujících deseti letech potřeba paliativní péče u pacientů se srdečním selháním o 68 % a u pacientů s demencí dokonce o 115 %. Je proto zásadní, aby lékaři napříč odbornostmi měli základní kompetence v paliativní péči.
I potřeba paliatrů tedy bude sílit. Kolik jich máme dnes a kolik bychom jich ideálně potřebovali? Jaké kroky by mohly pomoci k přilákání dalších lékařů do oboru?
Podle dostupných údajů mělo v roce 2023 v ČR novou či starší atestaci v paliativní medicíně 240 lékařů a dalších 32 bylo ve specializační přípravě. S rostoucí potřebou paliativní péče bude zásadní získávat nové odborníky. A to zejména podporou specializačního vzdělávání, dostatkem školících míst a kvalitních školitelů, možností kombinovat paliativní medicínu s původní odborností a vytvořením dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.
Jak je to s ostatními profesemi v paliativní péči? Co by mohlo přispět k jejich náboru?
Kvalitní paliativní péče je založena na spolupráci multidisciplinárního týmu, který zahrnuje lékaře, sestry, psychology, sociální pracovníky, duchovní a další profese. Sebelepší paliatr nemůže zajistit vše, co pacient a jeho rodina potřebují. Pro získání a udržení těchto odborníků je zásadní stabilní financování, kvalitní vzdělávání, vymezení kompetencí a kontinuální péče o duševní zdraví celého týmu.
Jak dnes vnímáte paliativní péči v domovech pro seniory a LDN? Zlepšuje se využívání principů paliativní péče?
Řada klientů LDN a domovů pro seniory stále umírá v nemocnici, kam jsou převezeni při zhoršení zdravotního stavu. Proto považuji za velmi důležité rozvojové a vzdělávací programy, které v posledních letech pomáhají zavádět paliativní péči do těchto zařízení. Mají pacientům umožnit prožít závěr života důstojně, v prostředí, které znají, a s respektem k jejich potřebám a přáním.
Kde vnímáte nejslabší místa spolupráce zdravotních a sociálních služeb s paliativní péči?
Zásadní je zlepšit sdílení informací a koordinaci péče mezi jednotlivými poskytovateli. Velký problém představuje situace, kdy se informace o zdravotním stavu, pacientových přáních a dohodnutém plánu péče nepředají včas a srozumitelně dalšímu týmu. Při překladu či propuštění pacienta z nemocnice by se měly předávat nejen informace o navrhované léčbě, ale také o cílech péče, předpokládaném vývoji nemoci a postupu při zhoršení stavu.
Co by v nejbližší době, dejme tomu horizontu jednoho roku, potřebovala paliativní péče nejvíce, aby se posunula vpřed a byla pro pacienty dostupnější? A naopak, co se už v poslední době povedlo?
Obrovským krokem vpřed je schválení Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 vládou české republiky. Povedlo se zavést povinnou výuku paliativní medicíny na vysoké školy i do postgraduální výuky praktických lékařů. Mnoho zařízení implementuje paliativní přístup do své péče. V následujícím roce bude důležité převést strategii do praxe: zajistit financování implementačních plánů, udržet výuku a rozvinout obecnou paliativní péči.
