Způsob, jakým lidé odpočívají během dne, může hrát zásadní roli pro jejich budoucí kognitivní zdraví. Dlouhodobé sledování seniorů odhalilo, že lidé, kteří usínají během dne příliš často nebo neplánovaně, čelí prokazatelně vyšší pravděpodobnosti rozvoje demence.

S těmito závěry přišli výzkumníci z americké Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health. Jejich rozsáhlý výzkum sledoval data 995 amerických seniorů po dobu deseti let. Zaměřil se přitom na detailní charakteristiky denního odpočinku, jako je jeho frekvence, záměrnost a celková délka.

Ukázalo se, že klíčovým ukazatelem problémů není samotný fakt, že si člověk občas během odpoledne dopřeje chvíli klidu, ale především kontext a okolnosti tohoto usínání. Obzvláště varovným signálem se ukázalo být neplánované podlehnutí spánku během dne.

„Neplánované zdřímnutí bylo spojené s výskytem možné či pravděpodobné demence,“ upozornili odborníci na varovný signál. Tento typ spánku totiž často neodráží jen běžnou únavu po náročném dni, ale může signalizovat hlubší neurologické změny probíhající v mozku nebo skryté, dosud neléčené poruchy nočního spánku.

Frekvence a délka spánku pod drobnohledem

Zatímco občasné a sváteční zdřímnutí nemělo na kognitivní funkce tak výrazný negativní vliv, u lidí, kteří si dopřávali odpolední spánek pravidelně každý den nebo na něm byli závislí, se riziko vzniku kognitivních poruch znatelně zvyšovalo. Data ukázala, že u častých spáčů bylo riziko násobně vyšší ve srovnání s lidmi, kteří během dne vůbec neodpočívají.

Samotná délka spánku hraje v celkovém obrazu rovněž velmi zajímavou roli. Kratší odpočinek nepřesahující třicet minut byl sice spojený s vyšším rizikem demence. Nicméně u delších šlofíků trvajících nad půl hodiny se ukázalo, že úzce souvisejí s celkovou kvalitou nočního spánku. „Spojení mezi zdřímnutím delším než 30 minut (a rozvojem pravděpodobné demence) se po zohlednění proměnných spánku oslabilo,“ uvádějí vědci. To naznačuje, že dlouhé denní spaní často slouží pouze jako nutná kompenzace nekvalitní, přerušované a nedostatečné noční regenerace.

Význam pro budoucí primární prevenci

Ačkoliv otázka přímé kauzality zůstává předmětem dalších vědeckých zkoumání – tedy zda je denní spánek přímou spouštěcí příčinou, nebo spíše časným a citlivým varovným signálem již probíhajících degenerativních změn v mozku –, odborníci se shodují, že dotaz na denní odpočinek by měl být pevnou součástí pravidelných lékařských prohlídek u seniorů. Závěry tohoto výzkumu tak popisují nové možnosti v oblasti včasné diagnostiky a péče o paměť.

„Kromě poruch nočního spánku by denní zdřímnutí mohlo být dalším ovlivnitelným rizikovým faktorem, na který je třeba se u starších dospělých zaměřit v rámci primární prevence demence, pokud to podpoří další kauzální důkazy,“ shrnují autoři na závěr svých zjištění. Zvýšená pozornost věnovaná každodenním spánkovým návykům tak v budoucnu může pomoci účinněji chránit kognitivní zdraví a psychickou pohodu stále početnější seniorské populace.