Přednosta Rehabilitační kliniky Fakultní nemocnice Brno Filip Dosbaba vysvětluje, proč musí rehabilitace po závažném úrazu začínat už během akutní léčby, podle čeho lékaři odhadují možnosti zotavení a proč pacienti po propuštění z nemocnice potřebují lépe navazující péči.

Jak zásadní je začít s rehabilitací co nejdříve po těžkém úrazu a co se může stát, pokud se její zahájení opozdí?

Včasná rehabilitace je nedílnou součástí léčby už od prvních dnů po úrazu, samozřejmě v rozsahu, který dovoluje stav pacienta. Nečekáme, až bude akutní léčba zcela ukončena. Naopak se snažíme co nejdříve předcházet komplikacím a podporovat obnovu pohybových, dechových i kognitivních funkcí.

U pacientů po závažných dopravních nehodách často řešíme kombinaci poranění mozku, páteře, míchy a končetin. Dlouhodobá nehybnost může vést ke svalovému oslabení, ztuhlosti kloubů, proleženinám, dechovým komplikacím a výrazné ztrátě celkové kondice. U některých pacientů může zbytečný odklad rehabilitace ztížit následný návrat k soběstačnosti vznikem trvalých následků. I přes naši maximální multidisciplinární péči, plnohodnotný návrat ke stejnému životu jako před úrazem, bohužel někdy nenastane. Snažíme se ale maximálně minimalizovat dopad následků dopravní nehody na takový život pacienta, na jaký byl zvyklý.

Jak pacient putuje systémem ve Fakultní nemocnici v Brně?

Pacienta po dopravní nehodě hospitalizujeme podle závažnosti a typu poranění ve na řadě pracovišť, například na ARO, Klinice úrazové chirurgie, Neurochirurgické klinice apod. Následnou rehabilitaci může v rámci FN Brno zajištovat například akutní lůžková rehabilitace či ambulance Rehabilitační kliniky nebo dokonce spinální jednotka Kliniky úrazové chirurgie.

To však nic nemění na tom, že rehabilitaci po domluvě s lékařem v určité formě zahajujeme prakticky ihned po stabilizaci stavu při přijetí na jakoukoliv z výše uvedených klinik FN Brno. Rehabilitační klinika disponuje fyzioterapeuty, kteří jsou kmenově rozmístěni na všech klinikách FN Brno. Tam se věnují pacientům dané kliniky a jsou tak plně erudováni v dané medicínské oblasti.

Včasná rehabilitace ovšem neznamená intenzivní cvičení za každou cenu. Musí respektovat poranění i celkový zdravotní stav pacienta a je třeba jí plně koordinovat s akutní léčbou.

Podle čeho poznáte, jakého funkčního zlepšení lze u pacienta po závažné dopravní nehodě dosáhnout?

Prognózu posuzujeme na základě rozsahu poranění, neurologického nálezu, zachovaných funkcí, celkového zdravotního stavu, a především vývoje pacienta v čase. Důležité je také to, jak reaguje na rehabilitaci a zda postupně zvládá konkrétní činnosti, jako jsou sed, přesun, stoj, chůze nebo sebeobsluha.

Potřebujeme nejen dostatek kapacit, ale především plynulou návaznost jednotlivých fází péče, včasné předávání pacientů mezi pracovišti a rehabilitaci odpovídající jejich skutečným potřebám.

U pacientů s poraněním mozku nesledujeme pouze hybnost. Zásadní jsou také paměť, pozornost, komunikace, orientace a schopnost samostatně se rozhodovat. Pacient může znovu chodit, a přesto potřebuje pomoc při běžných činnostech nebo při návratu do zaměstnání.

Co má na znovu získanou soběstačnost a návrat do běžného života největší vliv?

Výsledek léčby ovlivňuje nejen závažnost poškození, ale i přidružená onemocnění, komplikace, dostupnost odpovídající rehabilitace i podpora rodiny. Prognózu proto nelze vždy spolehlivě určit na začátku léčby. Musíme ji průběžně přehodnocovat a přizpůsobovat cíle skutečnému vývoji pacienta.

Co bývá největší překážkou v dlouhodobé rehabilitaci, nedostatek kapacit, návaznost péče, nebo možnosti samotné medicíny?

Za jednu z největších výzev považuji návaznost péče. Česká medicína dokáže zachránit i pacienty po mimořádně závažných úrazech, ale jejich cesta k maximálnímu možnému zotavení tím teprve začíná. Pokud po akutní léčbě nenaváže včas odpovídající rehabilitace, pacient může ztrácet cenný čas i příležitost k funkčnímu zlepšení.

Problém jsou nejen kapacity rehabilitačních lůžek, ale také dostupnost zkušených multidisciplinárních týmů a rozdíly v dostupnosti péče mezi jednotlivými regiony. Pacient a jeho rodina navíc někdy musejí sami hledat vhodné pracoviště a zajišťovat návazné služby v situaci, kdy potřebují především odbornou pomoc a podporu.

Kde dnes pacienti po těžkých úrazech v českém systému nejčastěji ztrácejí šanci na co nejlepší zotavení?

Samozřejmě existují limity samotné medicíny. Některá poškození mozku, míchy nebo nervů mají trvalé následky a úplný návrat do původního stavu není vždy možný. To ale neznamená, že u těchto lidí nemůžeme významně zlepšit soběstačnost a kvalitu života. I u pacientů s těžkým postižením může mít správně vedená rehabilitace zásadní význam.

Úspěchem léčby není pouze to, že pacient přežije úraz, ale také kvalita života po úrazu. Potřebujeme proto nejen dostatek kapacit, ale především plynulou návaznost jednotlivých fází péče, včasné předávání pacientů mezi pracovišti a rehabilitaci odpovídající jejich skutečným potřebám. Právě zde vidím jednu z největších příležitostí ke zlepšení českého zdravotnictví.