Změna zákona o nelékařských zdravotnických povoláních je podle poslankyně Ivany Mádlové (ANO) pouze prvním krokem. Aby rozšířené kompetence fungovaly v praxi, musí dojít k několika zásadním krokům.
Novela zákona č. 96 má po více než 20 letech vytvořit nový rámec pro výkon nelékařských zdravotnických povolání. Samotná změna legislativy ale podle poslankyně a členky sněmovního výboru pro zdravotnictví Ivany Mádlové nezajistí, že zdravotníci budou moci své znalosti a zkušenosti skutečně lépe využívat.
„Jedna věc je zákon, jeho schválení a propis do dalších zákonů. Druhá věc je, co všechno musí následovat. A to je samozřejmě další obrovská práce pro týmy odborníků,“ upozornila Mádlová na sympoziu Zdravotnického deníku Praktické kroky k prosazení změny kompetencí zdravotníků.
Zmapovat, kdo ve zdravotnictví skutečně pracuje
Jedním z prvních úkolů je podle ní zmapovat skutečnou strukturu pracovníků. Nestačí vycházet pouze z formálních názvů kvalifikací. Je třeba vědět, jaké vzdělání a zkušenosti lidé mají, co konkrétně na pracovištích dělají a jak se jejich činnosti překrývají.
Na příkladu sester Mádlová ukázala, že v praxi existuje řada různých vzdělávacích a kvalifikačních kombinací. Přesto se jejich pracovní náplně často výrazně neliší. Zkušené sestry a specialistky navíc podle ní nemají vždy možnost využít svůj odborný potenciál v rozsahu, který by odpovídal jejich schopnostem.
Problémem je také takzvaná šedá zóna, v níž některé sestry podle Mádlové vykonávají činnosti, jejichž právní opora nemusí být dostatečně jednoznačná. Opírají se například o formulaci „zejména“ ve vyhlášce, otázkou ale zůstává, zda by takové vymezení obstálo při případném právním sporu.
Nastavit kvalifikační a kariérní cesty
Na zmapování současného stavu musí navázat vytvoření profesního rámce, který jasně stanoví podmínky výkonu jednotlivých povolání i možnosti kariérního růstu. Zohlednit přitom musí nejen dosažené vzdělání, ale také dosavadní praxi a klinické zkušenosti.
Opatrnost je namístě například při stanovování podmínek specializace. Ne každý magisterský titul získaný v minulosti totiž automaticky znamená specializovanou způsobilost. Nová pravidla proto musí počítat i s lidmi, kteří se vzdělávali podle dřívějších podmínek a dnes mají rozsáhlé praktické zkušenosti.
Mádlová v této souvislosti upozornila také na zahraniční modely, které pracují s různými úrovněmi praxe a umožňují postupný kariérní rozvoj. Při nastavování kvalifikačních požadavků se podle ní musí zohlednit také mezinárodní rámec kvalifikací EQF (European Qualifications Framework), který umožňuje porovnávat úroveň vzdělání a kvalifikací napříč evropskými státy.
Jasně vymezit autonomii a bezpečnostní pravidla
Samostatnou diskusi si podle Mádlové zaslouží pokročilá praxe sester. Ne každá zkušená sestra, která dnes zvládá náročné činnosti, automaticky odpovídá roli s vysokou mírou autonomie a možností klinického rozhodování. Je proto nutné přesně stanovit, jaké vzdělání, kompetence a odpovědnost se s takovou rolí pojí.
S tím souvisí i bezpečnostní pravidla. Mádlová zmínila potřebu diskutovat o registraci a případné přeregistraci zdravotníků, ale také o roli profesních komor. Otevřenou otázkou podle ní zůstává, zda by část odpovědnosti za dohled nad odborností a bezpečným výkonem povolání neměla přejít z ministerstva na případnou profesní komoru, o níž se také diskutuje.
Právníci by se měli zabývat také tím, jak přesně vymezit autonomii jednotlivých profesí – v případě, že by právní předpisy ponechávaly příliš široký prostor pro výklad. „Jestliže bude ve vyhlášce slůvko ‚zejména‘, pak je otázka, jestli zaměstnavatel může a troufne si rozšiřovat kompetence, aniž by v zákoně byla daná hranice autonomie,“ upozornila.
Připravit vzdělávání na samostatné rozhodování
Nové kompetence nepůjde zavést bez změn ve vzdělávání. Podle Mádlové musí příprava zdravotníků vést nejen k osvojení konkrétních postupů. „Musíme se posunout od ‚jako‘ k ‚doopravdy‘. To znamená, skutečně vést nelékaře k samostatnému rozhodování, uvažování, práci s důkazy a tak dále. A to je běh na dlouhou trať,“ řekla.
Nejde přitom jen o přípravu na nové role. Mádlová zdůraznila také potřebu vytvořit prostředí, v němž se mohou zdravotníci postupně vypracovat od začátečníků k expertům. Pracoviště musí novým zaměstnancům umožnit, aby si potřebné dovednosti osvojili. I to považuje za důležitou podmínku udržení lidí ve zdravotnictví.
Změnit organizaci práce a popis pracovních míst
Velká změna čeká také zaměstnavatele. Pokud mají nové role fungovat, musí zdravotnická zařízení přehodnotit organizaci práce a přesně popsat pracovní místa. Nestačí obecně hledat další sestry, pracoviště musí vědět, jaké činnosti od nich očekává, jakou kvalifikaci k nim potřebuje a jak jejich zapojení pomůže pacientům i ostatním členům týmu.
„Těším se na to, až jednou nebudu číst inzerát ‚Hledáme milou, příjemnou, sympatickou sestřičku do dobrého kolektivu‘, ale že se v těch inzerátech od personalistů ve zdravotnických zařízeních dozvíme i fundovanější informace, co by ta sestřička měla na tom pracovišti dělat,“ poznamenala v této souvislosti Mádlová.
Čtěte také
- Největší změna za 22 let na spadnutí: V jaké fázi je reforma pro sestry a další zdravotníky?
- Přehledně: Jak se změní pravomoci sester? Novela popisuje, co všechno zvládnou bez dohledu lékaře
- Sestry jako ohrožený druh v šedé zóně. Takto vypadá jejich realita v sociálních službách
Součástí změn má být systemizace pracovních míst. Zdravotnická zařízení by měla určit, kolik pracovníků potřebují na jednotlivých úrovních kvalifikace, jaké úkoly jim svěří a jaký přínos to bude mít pro péči. Mádlová zároveň zdůraznila, že není možné přenášet veškeré nové úkoly na sestry. V některých případech je vhodnější vytvořit samostatnou roli, například koordinátora péče.
Nové kompetence se podle Mádlové neobejdou bez multidisciplinární spolupráce. Jednotliví členové týmu by měli být respektováni jako odborníci ve své profesi a jejich znalosti se mají využívat při společné péči o pacienta. Zároveň je třeba hledat takové rozdělení práce, které sestrám nepřidá další povinnosti, ale umožní jim soustředit se na činnosti odpovídající jejich kvalifikaci.
Ověřit nové modely péče v pilotních projektech
Zaměstnavatelé podle poslankyně o změny zájem mají a hlásí se do pilotních projektů, které mají nové modely pomoci ověřit. Bez nich se podle ní reforma v praxi neobejde. Jako konkrétní příklad uvedla ambulantní péči o pacienty s chronickým srdečním selháním.
„Kardiologové na chronické srdeční selhání jsou mezi prvními, kteří by rádi šli do pilotního projektu, aby se jim uvolnily ruce na složitější případy. Protože víte, že v úmrtí na kardiovaskulární onemocnění jsme na špičce,“ podtrhla.
Neznamená to ale, že by všechny sestry z těchto ambulancí mohly okamžitě přejít do role pokročilé praxe. Právě takový příklad podle Mádlové ukazuje, proč je nutné rozlišovat mezi dosavadními zkušenostmi zdravotníků, jejich připraveností a požadavky na nové role.
Mohli jste přehlédnout: Jak podpořit imunitu? Přehled látek, které hrají důležitou roli v přirozené obranyschopnosti
