V Česku se biologickou léčbou migrény léčí přibližně osm tisíc pacientů. Mohly by na ni mít nárok další desetitisíce lidí. Současná síť center ani nastavení úhradových pravidel přitom neumožňuje, aby se k moderní terapii dostali všichni, kteří ji potřebují.
O změnách organizace péče diskutovali v podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy Česka neurolog Michal Bajaček z Ústřední vojenské nemocnice v Praze a farmakoekonom Tomáš Doležal, zakladatel Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA a společnosti Value Outcomes.
Pacientů přibývá, kapacity jsou omezené
Podle Doležala by na moderní léčbu mělo při současných pravidlech nárok nejméně dalších 15 až 20 tisíc pacientů. Pokud by se navíc uvolnily úhradové podmínky a léčba by mohla být dostupná širšímu okruhu nemocných, mohl by se jejich počet zvýšit až na 40 tisíc. Současná síť 50 center by takový nárůst nedokázala zvládnout.
„Síť center bychom tedy museli minimálně ztrojnásobit, což se obávám, že nebude jednoduché,“ upozornil Doležal. Jednou z možností je proto nejen rozšiřování specializovaných pracovišť, ale také zapojení ambulantních neurologů do předepisování biologické léčby.
V Česku podle něj působí přibližně 700 až 900 neurologů. Pokud by se do léčby zapojila alespoň polovina z nich, vzniklo by 300 až 400 dalších pracovišť, která by mohla pacienty obsluhovat. „To už by se potřebě možná mohlo blížit,“ uvedl Doležal.
Michal Bajaček považuje takový model za reálný. Spolupráce specializovaných center s ambulantními neurology podle jeho zkušeností funguje dobře. Důležitá je také možnost vracet stabilizované pacienty zpět do běžných ambulancí, aby centra mohla uvolnit kapacity pro ty, kteří potřebují specializovanou péči.
Úhradová pravidla komplikují léčbu
Další překážkou je podle odborníků samotné nastavení úhrad biologické léčby. Pacienti musí nejprve absolvovat léčbu dvěma staršími přípravky, u nichž musí terapie selhat. Podle Bajačka může být už tato podmínka v praxi problematická, protože každý lék má své žádoucí i nežádoucí účinky a je nutné zohlednit také kontraindikace.
Komplikace ale nastávají i poté, co pacient biologickou léčbu zahájí. Pokud mu přípravek nevyhovuje, nefunguje nebo způsobuje nežádoucí účinky, musí lékař žádat zdravotní pojišťovnu o změnu léčby, takzvaný switch. „Schválení bývá často jen na tři měsíce nebo půl roku a musíme o něj žádat opakovaně,“ popsal Bajaček. Administrativa podle něj lékaře výrazně zatěžuje a je nutné také hlídat, aby kvůli prodlení s žádostí nedošlo k přerušení léčby.
Doležal upozornil, že moderní přípravky jsou už registrovány také pro použití v první linii preventivní léčby. Pokud by nebyla ekonomická stránka rozhodující, mohly by být nasazovány rovnou pacientům, kteří mají čtyři a více migrenózních záchvatů měsíčně. Správní řízení u Státního ústavu pro kontrolu léčiv o rozšíření úhrady do první linie už podle něj probíhají.
Argumentem pro širší dostupnost léčby je podle Doležala i její cena. Roční náklady na biologickou léčbu migrény se pohybují přibližně kolem 50 až 60 tisíc korun, což je podle něj výrazně méně než průměrné náklady na řadu jiných centrových terapií.
Péče by měla začínat už u praktického lékaře
Změna nemůže spočívat pouze v rozšíření preskripce biologických léků. Důležitá je také lepší organizace péče a včasný záchyt pacientů. Praktický lékař má být schopný migrénu rozpoznat, zajistit základní léčbu a edukaci. Pacienti s častějšími a intenzivnějšími záchvaty by se následně měli dostat k neurologovi a v případě závažnějších obtíží do specializovaného centra.
Doležal upozornil, že systém musí zapojit všechny stupně zdravotní péče, včetně praktických lékařů a případně také dětských lékařů, protože migréna se může začít projevovat už v adolescenci. Pojišťovny by podle něj mohly praktiky motivovat k včasnému záchytu například prostřednictvím zvláštních programů.
