Čtvrtek, 21. října, 2021

Pandemie tíží psychiku Čechů, hlavně těch mladých. Je ale také příležitostí, jak zlepšit péči o duševní zdraví

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nejistota ohledně budoucnosti, existenční starosti, ale také přítomnost životní krize, kdy se naděje na zlepšení hledá jen těžko, to prožívá nemalá část české populace. Negativní dopady na duševní zdraví populace potvrzují i první studie. Přítomnost pandemie se však paradoxně může stát příležitostí k tomu, jak péči o lidskou psychiku zlepšit a zároveň snížit míru stigmatizace, které stále čelí lidé žijící s duševním onemocněním. Pomoci může i nová rozsáhlá publikace Normální šílenství, Rozhovory o duševním zdraví, léčbě a přístupu k lidem s psychickým onemocněním, která obsahuje rozhovory s lidmi, jichž se duševní onemocnění týkají, ať již osobně nebo profesně.

 

Pohled na první studie, které ukazují dopady pandemie na duševní stav Čechů a Češek, není právě optimistický. K dispozici jsou zatím data hodnotící jarní měsíce. Ta, která se budou věnovat podzimnímu vývoji, se objeví až s odstupem. Už nyní se však ukazuje, že pandemie pro psychiku řadu lidí znamená velkou zátěž, která vede k nárůstu počtu osob, jež vykazují symptomy deprese a úzkostné poruchy či nárazově konzumují velké množství alkoholu. Zhoršení psychického stavu pak přichází ruku v roce s existenčními starostmi, obavami z budoucnosti a také se zvýšenou zátěží pro rodinný život, kdy se rodiče, zejména matky, museli – kromě nutnosti zajistit obživu – stát současně také učiteli pro své děti.

Na druhé straně, právě přítomnost pandemie a také to, že více lidí osobně zažilo stav krize a případný nástup příznaků duševního onemocnění, může znamenat příležitost pro změnu vnímání duševního zdraví v české společnosti a pozornosti, která je mu věnována. „Tato pandemie odhalila díry v systému péče o duševní zdraví, a ještě více ukázala, že tyto služby, zejména v případě, kdy je člověk potřebuje více poprvé a nevyžaduje hospitalizaci, nebyly ideálně dostupné ani dříve. Nyní toto i vlivem zvýšené poptávky ze strany veřejnosti vidíme více. Na druhé straně je možné, že pandemie přinese i pozitivní dopad v tom, že zanechá téma duševního zdraví o něco otevřenější,“ říká Marie Salomonová, zakladatelka a členka vedení organizace Nevypusť duši a také členka Rady vlády pro duševní zdraví. Podle ní by právě osobní zkušenost s životní krizí, kterou nyní získala větší část populace, mohla příznivě ovlivnit to, jakou pozornost lidé věnují svému duševnímu zdraví. Osobní zkušenost je pak „donutí“ zajímat se také o tuto dříve poněkud opomíjenou stránku svého života.

„V tuto chvíli ještě nemáme k dispozici data, která by podrobně ukázala, jak se duševní zdraví populace během celé pandemie mění, a zda skutečně dojde k nárůstu duševních onemocnění. Přítomnost duševních obtíží, jež se ve výzkumech mohou jevit jako symptomy deprese či úzkosti, ještě nemusí znamenat, že tento člověk prochází duševním onemocněním. Je možné, že se jedná o životní krizi, která přichází poté, co v životě zažíváme velkou ztrátu,“ dodává s tím, že neošetřená krize se však může u části zasažených rozvinout v duševní onemocnění. „Pokud chybí služby péče o duševní zdraví či nejsou z různých důvodů dostatečně dostupné, což se týká zejména krizových služeb, může to znamenat nárůst duševních onemocnění. To má negativní dopady jak pro jednotlivce a kvalitu jejich života, tak pro celý zdravotnický systém, jeho kapacity i ekonomické možnosti. Čím déle zůstanou lidé se svými psychickými obtížemi bez odpovídající péče a nepodaří se u nich včasný záchyt v případě výskytu duševních onemocnění, tím roste pravděpodobnost, že později vyžadovat výrazně nákladnější pobytové služby,“ upozorňuje Salomonová.

Nárůst poptávky po službách péče v oblasti duševního zdraví během letošních podzimních a zimních měsíců očekával v říjnu také Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice v Praze. Samotný nárůst poptávky je vzhledem k této části roku přirozený. „Nyní ale současně řada lidí cítí konkrétní negativní dopady pandemie a musí se vyrovnávat s náročnými životními situacemi, a to jak v důsledku infekce covid-19, tak karanténních opatření. Souvisí to také s tím, že řada z nich vidí svou budoucnost nepříliš optimisticky a zároveň je obtížné jim nabídnout lepší vyhlídky, protože vývoj celospolečenské situace je obtížně předvídatelný,“ vysvětluje zkušený psychiatr. I když samotná psychiatrie se podle něj ve svých základech podle něj nemění, už jen proto, že má v popisu práce věnovat se pacientům v náročných životních situacích, je poskytování péče nyní jiné. „Byť neprožíváme zhroucení společnosti, na individuální rovině se řada lidí dostalo a dostává do krizové situace, z níž jen obtížně vidí východisko, už jen proto, že ekonomické dopady pandemie jsou nevyhnutelné. Nabídnout jim zdroje naděje je tak obtížnější, už jen proto, že emocemi ovlivněné přesvědčení, že život je nyní bezvýchodný, je u řady pacientů velmi silné,“ dodává Hollý. Podrobněji jsme o zhoršené dostupnosti služeb péče v oblasti duševního zdraví v důsledku pandemie psali zde.

Mladí lidé jsou nejméně ohrožení covid-19, ale jejich psychika trpí nejvíc

Větší poptávku po službách péče v oblasti duševního zdraví potvrzují první data. Studie, která vznikla v rámci IDEA anti COVID-19 v Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu a byla publikována na začátku srpna, ukázala, že „zhoršeným duševním zdravím (příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti) trpělo 20 % respondentů, kdy došlo ke skokovému zhoršení psychiky po nástupu pandemie. Před ní ale tyto symptomy uvádělo pouze 6 % dotazovaných. Současně také tato studie poukázala na provázanost duševního zdraví a ekonomické situace, kdy psychický stav mohou zhoršovat nejen aktuální ekonomické problémy jednotlivce či rodiny, ale také jejich očekávání v budoucnu.

„Pandemie představuje v životě současné společnosti změnu, s jakou se dosud nesetkala. Lidé se obávají o své blízké, o vlastní zdraví, hrozí jim ztráta zaměstnání a výpadky příjmů. Mnoho rodin si muselo přeorganizovat své životy tak, aby skloubily svou práci s domácí výukou dětí. Opatření, která lidem omezila možnost setkávat se s ostatními, přes noc převrátila zažité společenské vazby a mnohé lidi uvrhla do fyzického osamění. Nejistota pramenící z mnoha neznámých ohledně budoucího vývoje pandemie je pro mnoho lidí zneklidňující. Tyto a další faktory působí na různé skupiny i jednotlivce s různou intenzitou a u mnoha z nich mohou ohrožovat jejich duševní zdraví,“ konstatuje autorský tým IDEA. Nejvíce zasažené pak podle této studie byly ženy, celkem 26 % z nich uvádělo příznaky depresivní či úzkostné poruchy, tyto symptomy popisovalo také 37 % žen s dětmi a 36 % mladých lidí ve věku 18 až 24 let.

I když se duševní zdraví respondentů po skokovém zhoršení postupně zlepšovalo, výskyt příznaků alespoň středně těžké deprese či úzkosti vykazoval v polovině června téměř dvojnásobný počet osob ve srovnání se stavem před pandemií. Výsledky analýz podtrhují, jak důležitá je co nejsnazší dostupnost služeb psychologické podpory, a jak je nezbytné poskytovat široké veřejnosti kvalitní a srozumitelné informace o tom, jak v době krize pečovat o své duševní zdraví. To se týká nejen lidí z rizikových kategorií, pro něž je onemocnění koronavirem nejnebezpečnější a lidí, na něž měla krize silné ekonomické dopady, ale také mladých lidí ve věku 18–25 let,“ upozorňuje autorský tým s tím, že i když mladí lidé z pohledu zdravotních rizik spojených přímo s onemocněním covid-19 nepatří mezi nejohroženější, v případě duševního zdraví, je to přesně naopak.

V praxi se s tím setkávají také v organizaci Nevypusť duši, která se věnuje zejména mladým lidem a dětem. „Nyní nás kontaktují lidé, kteří dříve neměli osobní zkušenosti s psychickými problémy. Často jsou to ti, kteří si nikdy nemysleli, že bych se jich něco takového mohlo dotknout, a nyní zažívají stavy, o nichž se domnívali, že u nich nikdy nenastanou,“ popisuje Marie Salomonová. Negativní dopady pandemie během na duševní zdraví zejména mladých dospělých během jarních měsíců potvrdily i výsledky studie českého Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) publikované v renomovaném časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences. Horší duševní zdraví bylo také spojeno s obavami o ekonomický nebo zdravotní stav. U řady osob také mohlo dojít k nárůstu konzumace alkoholu a dalších návykových látek, objevily se úzkostné stavy či poruchy spánku. „U dospělé populace jsme zaznamenali zhruba trojnásobný nárůst depresí a rizika sebevraždy, téměř dvojnásobný nárůst úzkostných poruch a zvýšený výskyt nárazového pití alkoholu (tzv. binge drinking),“ vysvětluje doktor Petr Winkler z NUDZ, kde probíhá výzkum dopadů pandemie covid-19 na duševní zdraví populace. Současně podle něj pandemie zasáhla také děti a osoby dlouhodobě žijící v zařízení sociální péče a pravděpodobně i u nich došlo k nárůstu výskytu duševních onemocnění. Výrazné negativní dopady měla pandemie už po jarních měsících i v oblasti péče o lidi, kteří se potýkají s nějakou formou závislostí.

Pandemie může vytvořit prostor pro destigmatizaci

Na druhé straně právě pandemie může být příležitostí pro změnu k lepšímu. „Obecně zdravotní gramotnost v oblasti duševního zdraví není u nás příliš vysoká. Veřejnost už nejspíš zná první příznaky mrtvice a tuší, jak se v takové situaci chovat, ale pokud jde například o depresi, stále je běžnou reakcí, že by takový člověk měl víc pracovat, aby na něco takového neměl čas. Podobné komentáře by však u onemocnění postihující primárně fyzickou stránku člověka nepadaly,“ vysvětluje Marie Salomonová, že se jedná o důsledek stigmatu spojeného s duševními onemocněními obecně. „Stigma se dá porazit pouze lepší informovaností,“ dodává.

Jednou z nadějných cest je například projekt Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, a to průvodce COVID-19: Psychologická doporučení a rady pro rodiny s dětmi, studenty i veřejnost, který popisuje různé životní situace i jak je zvládat, a vznikl již během jarních měsíců pandemie. Mimo jiné jsou zde zpracována témata jako strach z koronaviru, hospitalizace, když má někdo blízký koronavirus nebo jak s dětmi mluvit o smrti v případě, že blízký člověk v důsledku infekce zemře. Na jeho vzniku se podíleli přímo studenti a studentky fakulty ve spolupráci s vyučujícími. „Zpětně nám naši studenti a studenti říkali, že vytváření těchto materiálů pomohlo i jim samotným jako zvládací strategie během náročného období. Měli pocit, že i oni sami mohou být nějak užiteční pro druhé,“ popisuje psycholožka Zuzana Masopustová, která působí na FSS MU a specializuje se na poradenství pro rodiče zejména dětí s vývojovými problémy a poruchami chování. „Řada z takto vytvořených textů je využitelných i mimo pandemii, protože obsahují doporučení, jak řešit náročné situace a jak o nich komunikovat s ohledem na vlastní duševní zdraví i duševní zdraví svých blízkých, včetně dětí,“ doplňuje.

Dalším pozitivním počinem v oblasti zvýšení gramotnosti odborné i laické veřejnosti v oblasti duševního zdraví je nová rozsáhlá publikace Normální šílenství, Rozhovory o duševním zdraví, léčbě a přístupu k lidem s psychickým onemocněním, která vyšla ve vydavatelství Host. Kniha vedle různých duševních chorob otevírá také témata, jako reforma psychiatrické péče, sexualita a duševní zdraví či duševní zdraví a rodičovství. Cílem této publikace je ukázat problematiku duševního zdraví právě skrze osobní zkušenosti těch, kterých se různá onemocnění týkají a žijí s nimi. „Myslíme si, že příběhy konkrétních lidí, žijících s nějakými výzvami, jsou na prvním místě. Musíme primárně pochopit duševním onemocnění jejich optikou, co to vlastně znamená, jak to člověk prožívá. Tyhle příběhy jsou velmi důležité, zejména proto, že dlouho byly v oblasti duševního zdraví, v psychiatrii i v terapii, upozaděné,“ popisuje Jiří Pasz, spoluautor knihy. Právě představovat jednotlivá psychická onemocnění nejprve pomocí rozhovoru s konkrétním člověkem, který s ním žije, a následně rozhovoru s expertem či expertkou v oblasti duševního zdraví, jenž se dané problematice profesně věnují, přináší lepší srozumitelnost a zároveň pochopení. „Chtěli jsme začít tím nejdůležitějším, a to, jaký je život člověka s konkrétním psychickým onemocněním, a postupně se dostat až na dřeně problému. Díky tomu kapitoly začínají pro čtenáře srozumitelně, reálnou životní zkušeností, čtenář si tak danou diagnózu dokáže lépe představit a teprve posléze na něj chrlíme medicínské poznatky,“ shrnuje Adéla Plechatá, spoluautorka publikace.

Jedním z poselství knihy je také zkoumání hranice mezi „normalitou“ a „šílenstvím“. Podle obou autorů prezentované zkušenosti konkrétních lidí ukazují, že „duševní nemoc jsou často stavy mysli, které zažíváme všichni, ale ne v té nejintenzivnější a někdy nezvladatelné formě“. „Když si dáte tři kafe rychle za sebou, možná na chvíli poznáte, co to je ADHD. Kvůli nejistotě o vypnuté žehličce se možná někdy vracíte domů taky, jen to neuděláte 10x za sebou, jako někdo s OCD. Pokud jste někdy zažili nezahnatelný smutek, víte, jak se cítí člověk s depresí,“ tvrdí autoři s tím, že důležitým poselstvím knihy je také recovery neboli úzdrava. „Znamená to, že i když život s duševní nemocí zůstává v Česku velkou výzvou, dá se prožít kvalitně a naplněně, pokud existuje dostatečná podpora a pochopení okolí,“

Ludmila Hamplová

 

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY