Rakousko patří mezi lékově nejdražší země v EU. Foto: Pixabay

Jak na nedostatek léků? Důležitá je konkurence na trhu, zjistil rakouský antimonopolní úřad

Konkurence je jedním z klíčových faktorů pro zajištění dostatečného množství léků pro pacienty. Ale také pro jejich cenovou dostupnost. Jde o jedno ze zásadních zjištění rakouského Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž, který od roku 2017 analyzoval rakouský farmaceutický trh.

Zajištění dostupnosti léků, zejména těch život zachraňujících, je nejen v Rakousku jednou ze zásadních otázek týkajících se zdravotnického sektoru. Rakouský antimonopolní úřad se proto ve svém posledním šetření zaměřil právě na tuto oblast a hledal odpovědi na to, jaké jsou hlavní příčiny nedostatku konkrétních léků na trhu.

Vzhledem k tomu, že svůj výzkum započal loni v září, tedy v době, kdy do Evropy přišla první vlna pandemie SARS-CoV-2, analytici rakouského antimonopolního úřadu hledali odpověď také na to, zda a jak zdravotní krize dodávky léků negativně ovlivnila. Ukázalo se však, že problém s dostupností léků v Rakousku sahá mnohem dál a že pandemie měla na situaci spíše jen okrajový vliv, respektive že šlo o jeden z mnoha faktorů.

356 nedostupných léků

Podle Spolkového úřadu pro hospodářskou soutěž je nedostatek léčivých přípravků celounijním problémem. „Mezi lety 2000 a 2018 se jejich nedostatek v Evropské unii zvýšil dvacetinásobně,“ píše úřad ve své zprávě. Zároveň upozorňuje, že v polovině letošního května bylo v Rakousku zapsáno celkem 356 léků do registru omezení prodeje, který spravuje Spolkový úřad pro bezpečnost ve zdravotnictví. Přibližně 85 procent z těchto produktů bylo považováno za nedostupné nebo dostupné pouze v omezené míře. Týká se to zejména přípravků pro léčbu nervového a kardiovaskulárního systému.

Za hlavní příčinu rakouský antimonopolní úřad označil zpoždění ve výrobě léčiv, jakož i nedostatek požadovaných účinných látek a také zvýšenou poptávku po těchto lécích. „Rovněž byl zpochybněn vliv pandemie SARS-CoV-2 na dostupnost těchto léků,“ uvádí dále úřad s tím, že průzkum se zástupci výrobců, distributorů nebo zástupců zájmových skupin neodhalil žádný vliv pandemie na omezení dodávek léků. „To se však může kdykoli změnit, a proto je nutné situaci pravidelně hodnotit,“ upozorňuje úřad.

Antimonopolní úřad si všímal také cenové úrovně léků. Zjistil, že Rakousko patří mezi lékově nejdražší země v rámci Evropské unie, a to prakticky napříč všemi druhy léků z hlediska jejich cenové úrovně. Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž srovnával 16 zemí Evropské unie a rakouská léková cenová hladina vyšla jako čtvrtá nejvyšší.

Rozdíly v cenách a paralelní obchodování

Z průzkumu vyplynulo, že ceny léků se napříč Evropou mohou lišit až o 300 procent. Cenové rozdíly často vyplývají z různorodosti národních předpisů. V důsledku toho pak farmaceutičtí velkoobchodníci mají větší motivaci k takzvanému paralelnímu obchodování. To znamená, že léky vyváží na trhy s vyššími cenami, což vede k jejich nedostatku tam, kde jsou léky lacinější. A to se v některých případech týká i Rakouska.

Za další významnou příčinu omezených dodávek léků rakouský antimonopolní úřad považuje akvizice a fúze farmaceutických firem, což vede k rostoucí koncentraci na farmaceutickém trhu. To umožňuje hráčům na trhu získat větší sílu, tlačit ceny vzhůru a utlumovat nákladný výzkum a vývoj. V průběhu posledních 30 let se počet společností působících na farmaceutickém trhu snížil ze 110 na přibližně 30, uvedl Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž.

Problém zvyšující se koncentrace se ale týká i velkoobchodního farmaceutického trhu. Z šetření vyplynulo, že velkoobchodníci mají strategický zájem na dodávkách léků do veřejných lékáren, kde mají šanci realizovat vyšší marže. Veřejné lékárny získávají 50 až 90 procent objednávek od jediného farmaceutického velkoobchodníka.

Doporučení: Podpořte konkurenci

Rakouský antimonopolní úřad předložil devět doporučení pro přijetí opatření, jež by problém se nedostatkem léků a jejich vysokých cen měla pomoci vyřešit. Úřady by například měly provádět hodnocení cen jednotlivých složek léků zejména ve vztahu k maržím. Stát by měl podporovat rozvoj lékařské a lékárenské infrastruktury včetně digitalizace.

Vzniknout by měl také transparentní katalog kritérií pro nepostradatelné léky nebo účinné látky, a na ně by měly směřovat pobídky s cílem zvyšovat motivaci pro jejich výrobu na území Evropské unie. Stát by podle antimonopolního úřadu měl více dbát na konkurenční prostředí ve farmaceutickém trhu, důkladně analyzovat zvažované fúze a akvizice na trhu a v neposlední řadě chránit inovační potenciál firem v rámci hospodářské soutěže. S tím souvisí také doporučení pro omezení nejvyšších přípustných podílů farmaceutických velkoobchodníků na dodávkách do veřejných lékáren.

Petr Musil